Červenec 2009

III. SN SK\CZ Meet, den druhý, part 1

29. července 2009 v 20:46 | Anwi |  Akce
Pátek 10.7.2009, Praha
Budíček jsem měla nastavený tak nějak před pátou hodinu. Když mi zazvonil, tak jsem zavřela knížku a vydala jsem se vyřídit si ty věci jako čištění zubů, česání vlasů a podobně. Lucka se začala po bytě pohybovat o chvilku později. Moje největší starost bylo to, jestli si mam udělat kafe, nebo ne. Nakonec jsem si ho neudělala, neměla jsem čas. Ale slíbila jsem si, že si nějaké koupím po cestě.
Sice jsem nechápala proč, ale nakonec jsem si do báglu hodila i plavky. Bazén tam byl, ale podle předpovědi počasí by to spíš měla být díra s ledem. Ale jeden nikdy neví a s tím otužováním bych mohla začít, tak proč ne zrovna tam...
Cesta na nádraží se nesla v ospalém duchu. Já jsem na sobě trošku pociťovala probdělou noc a nedostatek kafe. Ale věděla jsem, že nás čeká ještě pár hodin ve vlaku, takže příležitost zdřímnout si určitě bude. Ale tohle mě drželo jen chviličku, pak to ze mě spadlo. Nemohla jsem se dočkat, až se uvidím s ostatníma. Po cestě jsme měly vyzvednout ještě Janku.
Když jsme dorazily na nádraží, tak jsem si říkala, že se něco prostě musí stát, zatím to šlo až moc hladce. Prostě se ozvalo moje pesimisticko realistické já. Čekala jsem, že třeba vlak bude mít zpoždění, nebo bude narvaný a my budeme muset sedět v kupé s nesnesitelnou babkou, chlápkem co smrdí a bandou povykujících puberťáků. Vlakem moc nejezdím, ale skoro vždycky to vypadá podobně.
První předpověď se ukázala jako špatná, když jsme dorazily do haly, tak už bylo určeno nástupiště, kde na nás čeká vlak. Divný, ještě nám zbývalo pár desítek minut... Takže jsme se rychle vydaly na nástupiště číslo 3. Vlezly jsme do třetího vagonu. A hele, ten byl prakticky prázdný!!! A hnedka první kupé bez jediného človíčka. Huráááá!!! Hned jsme si ho zabraly, zatáhly závěsy a doufaly, že tam zůstaneme samy až dokonce. A to se taky povedlo. Jediný, kdo nám tam za tu dobu vlezl, byla průvodčí a chlápci, co prodávali kafe. A že taky bylo na čase, to kafe jsem už potřebovala. Je sice pravda, že stálo 30 korun, ale zato bylo nechutně silný, hořký a horký. Vychutnávala jsem ho dlouho, jedno kafe na několik hodin!!!
Při cestě jsme moc nemluvily, spíš jsme poslouchaly muziku a připravovaly se na příchod Janky (a že bylo na co se připravovat, Janka je živel).
Okolo deváté hodiny nastalo opravdové očekávání. V 9.12 zastavoval náš vlak na zastávce Zábřeh na Moravě a tam se k nám přidávala Janka. Odpočítávala jsme minut a pozorovala ubíhající krajinu. "Hlavně pořádně mávejte!! A mam pro vás něco dobrého na zub." Asi tak nějak zněla sms od Janky, která už nedočkavě čekala na nádraží. Co se týče mávání, tak toho jsme si moc neužily, nejen, že Janka věděla, kde sedíme, ale hlavně jsme si musely hlídat naše útulné kupé, aby se nám tam náhodou někdo nechtěl narvat... A to se nám taky povedlo.
Až téměř do konce cesty vlakem jsme rozebíraly anime. Musím uznat, že ač se na anime koukám už pořádnou řádku let a mangu jsem četla ještě dlouho před tím anime boomem, tak jsme většinu času jen seděla a koukala.. Nedá se nic dělat, nadšení pro probíraný typ anime nemam, tak jsme většinou nevěděla o co se jedná. Pak jsme ještě chvilku pouštěla holkám nějaké moje oblíbené SN videa by fans, který se evidentně moc líbily, tak jsme hnedka dostala za úkol je někam hodit, až k tomu bude příležitost. Ale to už se blížila půl dvanáctá a to byl čas, kdy se mělo přijíždět do Uherského Brodu. Takž jsme si sbalily věci a už jenom čekaly na tu správnou stanici. Přibližně v 11.25 jsme tedy vystoupily na nádraží a začaly se dohadovat co dál.

Uherský brod
Jako první jsme začaly zjišťovat z jaké zastávky nám jede autobus. Rozhodly jsme se, že pojedeme tím, co jede z vlakáče a nebudeme se vláčet na autobusák. Což ovšem znamenalo, že ostatní by museli přijít za námi. Ale jelikož jsme měly ještě tak 3 hodiny než přijedou, tak jsme se rozhodly tohle odložit a jít se věnovat příjemnějším věcem a to jídlu. Ale na dohled tu byl jen Kaufland a ještě stánek s forneti... Což ani jedno nesplňovalo představu holek o tom, že se sednou a dají si pořádný oběd. Ale nakonec nás pani u toho stánku nasměrovala na dřevěný most přes koleje, okolo kauflandu, pak doleva a tam by mělo být bistro 40 Kč menu. Takže jsme se vydaly na cestu a po pár minutách jsme skládaly bágly u stolu v menším, ale docela útulném bistru. V nabídce toho bylo docela dost a všechno za docela přijatelné ceny (a většina menu opravdu za těch 49). Takže holky začaly debatu o tom, co si dají, já jsme hlad opravdu neměla, tak jsem byla rozhodnutá, že si dám kafe a budu spokojená. Ale po chvilce přemlouvání jsem si dala česnekačku, která mi nakonec docela i bodla. A to kafe k tomu. A dál se pokračovalo na téma anime, seriály a filmy. A znovu jsem byla vedle, většinu z toho, co bylo zmíněno, tak jsem neznala.
Čas utíkal a ještě bylo co dělat, tak jsme se pomalu začaly zvedat. Ale ještě než jsme odešly, tak na nás čekalo velké překvapení (sdělila nám ho Lucka po příchodu ze záchodu) a to, že měli na záchodech voňavý toaleťák!! Sice je to totální kravina, ale nám to stačilo, aby se náš hovor na nějakou chvíli točil okolo toho.
Pak jsme se vydaly hledat nějaký krámek, kde by si Janka mohla koupit mikinu. Jak už jsem zmínila, tak opravdu nebylo teplo. Už ani nevím kde se holky dozvěděly, že na nádraží by měla být mini tržnice. Takže jsme se zase vydaly na cestu zpátky po tom mostě (nevypadal sice nijak pevně, ale vydržel) a z něj se dala ta tržnice krásně vidět. Byla to vážně mini tržnice, alespoň pro člověka, který žije v Praze... Ale mikinu si tam Janka vybrala vážně pěknou.
Pak se opět začalo řešit odkud nám teda ten autobus jede. Ten, co jel z vlakáče by do Hrozenkova jel přes hodinu a na netu jsme si našli spoj, který tam měl být za půl hoďky. Takže nám nezbylo nic jiného než se vydat na autobusové nádraží, které bylo blíže než jsme si myslely. Naštěstí. Ale i tak to byla příležitost pro koupi dalšího kafe. Je to dost velká závislost. Aspoň pro mě a pro Janku určitě. Po delším váhání jsem si dala coffee a co. Totálně jsme netušila co to je, ale vyzkoušet se má (skoro) všechno. Chutnalo to jako kafe s kapučínem. Nic moc. Ale s kávou v ruce a puštěnýma písničkama (kde jasně vítězila Carry on my wayward son od Kansas) šlo vše lépe, takže se nám dokonce i podařilo najít jízdní řád autobusu do Hrozenkova. A pak už jenom počkat až přijede další várka SN maniaků.
Když jsme se odebraly ven přivítat ostatní, tam mě ještě jeden zaměstnanec upozornil, že někdo staví na zastávce a někdo na hlavní silnici. No, to taky mohl říct dřív... Rozhodně mě to nepotěšilo, už jsme nás viděla, jak lítáme za každým autobusem, který zastaví na hlavní. Ale nakonec jsme na to kašlali a dali se do hovoru. S těma lidičkama jsem se neviděla už nějakou tu dobu a s některýma jsem se viděla poprvé v životě. Takže jsem byla plně zaneprázdněna. Ale další řidič nás ujistil, že autobus opravdu přijede normálně na svou zastávku.
Nikdy nezapomenu na výraz řidiče, když přijel na zastávku a zeptal se Všichni?! Zdá se, že to poslední, co by čekal bude banda mladých lidí s báglama, který jedou do Hrozenkova. Ale do autobusu jsme se v klidu vešli, což určitě neudělalo radost ostatním lidem v autobuse. Někteří na nás koukali skoro až vražedně. A není divu, poklidnou jízdu si s námi neužili. Hovor byl v plním proudu. Já osobně jsem si skvěle popovídala s LittleDevil, hlavně o tom, jak se těšíme na hru Člověče, opij se. Myslím, že kdo nás při jejím hraní nikdy neviděl, tak nemůže pochopit. Pak si chlápek, co seděl hnedka pod námi vytáhnul svačinu a s LD jsme se shodli na tom, že je to odporná provokace. Ale vrátila jsem mu to :) Pár minut nato mi volala Tinka s otázkou, kde jsme. A moje odpověď "Nemam tušení, někde v autobuse uprostřed lesa." se zase jemu zdála jako provokace a tvářil se dost nechápavě.

Starý Hrozenkov
Nakonec jsme všichni bez úhany vystoupili v Hrozenkově a nemohli jsme se dočkat, až za námi přijede Tinka a dovede nás na místo. A že si teda dala na čas...

Z této části dne fotky nejsou, nebo se ke mě žádné nedostaly. Proto ukončuji part jedna tady, part dvě už bude i fotkama :)

III. SN SK\CZ Meet, den první

27. července 2009 v 18:43 | Anwi |  Akce
čtvrtek 9.7.2009, Praha
Pro mě náš meet začal o den dřív, když jsem ve čtvrtek 9.7.09 okolo šesté hodiny přivítala před mým bytem SNlois. Potěšilo mě to neskutečně, konečně jsem si mohla opravdu říci, že už opravdu budu i na dalším big meetě, že ani tentokrát tam nebudu chybět!!!! Hurá!!!! Neskutečně jsem se těšila, nemohla jsem si pomoci.
Pak nastalo normální drbání, umocněné tím, že Lucka na fóru dlouho nebyla, takže jsme si měli o čem povídat. Prostě drbárna. Okolo sedmé hodiny jsme si vlezly na net a domlouvaly se s Jankou na naší společné cestě. Pomalu jsme se začaly chystat na nákup jídla. Já už jsem svoje měla, ale Lucka potřebovala nějakou tu zásobičku dokoupit. Trvalo nám to docela dlouho, takže když jsme se už konečně zvedaly, tak se vedle mě ozvalo "jé hele, prší!!" Takže nákup musel být o nějakou tu minutku odložen... žádná škoda, Lidl má otevřeno někdo do devíti, možná i do desíti... Takže jsem se zase posadily a čekaly na lepší počasí. Ale netrvalo to moc dlouho, byl to jeden z těch prudkých rychlých dešťů. Nakonec se nám povedlo dostat se do obchodu ve zdravý, jen s trochu mokrýma botama. Jen jsem doufala, že se ve zdraví dostaneme i zpátky do bytu.
Mam takový pocit, že jsem si koupila jenom kafe, zato Lucka si do košíku nacpala jídla, že bych to já měla na týden. Ovšem, aby to nešlo jen tak lehce, tak nastala taková menší nepříjemnost (jak taky jinak, když jste v Praze v obchoďáku, tak se tam stane vždycky něco...) Problém byl ten, že byla otevřena jen jedna pokladna a před námi ve frontě (nijak moc velké) se zrovna nacházeli takový ty chlapi, co mají už jenom polovinu zubů, táhne z nich pivu, ale bezdomovci to ještě nejsou. Tyhle chlapi se třásli na další pivko a zřejmě se jim nechtělo čekat... Takže začali vykřikovat a tak nějak s neuvědomili, že ty ostatní v krámě i zaměstnanci to spíš než "hrdinství" vidí jako otravování a trapnost. Já tohle vážně nesnáším!! Ale nakonec jsme se k pokladně dostaly, zaplatily a vyrazily na cestu domu. Takže naštěstí jedinou ujmu utržily naše peněženky, což se dá při nakupování očekávat.
Po příchodu domů jsme se pustily do jídla. Teda, já po tom, co mi kamarád (jako každý den) napsal, abych to udělala... Měla jsem doma zrovna darované jídlo, vypadalo to vážně skvěle, ale nějak se to nechtělo ohřát. V mikrovlnce jsem to točila asi 15 minut a stejně jsem to jedla skoro studené. V porovnání s Lucčinýma párkama, které byly za pár minutek ohřáté... Pak už jen chvilka okupování počítače a hurá do postele. No, asi jsem se prostě nemohla dočkat, nebo nevím, co se stalo, ale prostě nemohla jsem usnout ani náhodou. Tak jsem si celou noc pouštěla seriály, četla jsem si a asi ve dvě rámo jsem si šla zaběhat.

Ze čtvrtka nejsou žádný fotky... Škoda, ale můj foťák už je dobrýho půl roku nepoužitelný.

Změna

27. července 2009 v 17:12 | Anwi |  Výlevy
Už mě to tu štvalo... Prostě jsem musela udělat změnu. Zatim to odneslo pozadí. A opravdu jen zatím... Určitě se na tomhle blogu zase hezky vyřádim. A doufám, že pořádně, tohle úžasný pozadí si zaslouží i úžasný okolí. Teda, alespoň já jsem se do tohohle wallpaperu zamilovala. Je správně temný a hodí se sem i ke mě.
Jinak se snažim dát dohromady report z mého pobytu v Novém Hrozénkově. Snad se mi to povede co nejdřív. Pak se probrat těma fotkam, co zatim mam k dispozici a přijít na to, jak dát menšeniny na blog a už to sem budu házet, ale zatim jsem jště ani nedospěla k příjezdu do Hroznkova, zatim jenom sedim dvěma kamarádkama na nádraží v Uherském Brodu a chlastam kafe.
Dál taky mam složitý úkol. Teda alespoň pro mě... Mam si doplnit svoje znalosti Harryo Pottera. Pro úkol prakticky nemožný, protože to prostě nejde... Snažim se sledovat filmy, ale po pár minutách jsem duchem někde jinde a nic z toho... Takže si asi přečtu obsahy díl a konec. Já vim, že se tu naje spousta lidí, co tohle nechápou, ale HP je pro mě ttální nuda... Možná bych víc uspěla s knížkama, ale teď jsem totálně zabraná do japonských cestopisů, historie, slovníků, obrázků... Prostě už se nemůžu dočkat, až budu mí dvoje hodiny japonštiny na vejšce!!!!
Tak já se zatim loučím a jdu pokračovat v předělávání blogu...

Wednesday 13 a jeho vlasové kreace...

8. července 2009 v 17:59 | Anwi |  Muzika
Tak jsem si řekla, že si tu udělám takový menší průřez účesy W 13... Docela to stoí za to.

Takže tady na fotce je mu 12 let. Roz tomilej klučina, co?? Kdo by byl řekl, že se z něj vyklube to, co je teď. I když kamarádka prohlásila, že to má v očích...
A polračujema dál, na dobu, kdy mistrovi bylo 17 let a kdy zakládá svou první kapelu. Vlasy už mu pěkně narostly a jeho povaha se pořádně projevila. (Ano, je to ten rohatec)
A pak nastalo 17 leté období dredů. Ty se také měnily, ale ne moc, největší změnu zaznamenaly mezi obdobím Murderdolls:
A obdobím kapeli Wednesday 13:
Tak, tohle bylo opravdu na dlouhých 17 let jeho poznávacím znemaním... vedle úžasného hlasu, tak si při vyslovení jeho jména snad každý vybavil ty dlouhý dredy se kterými tak úžasně hází... A najednou v jeho 34 letech přišel šok, který by se sice dal čekat, ale přiznejme si, koho by tohle sakra napadlo!!!!
A přiznejme si upřímně, jeho posuk k EMU je úplně jasný. Vlasy přes oči (oko), to, jak jsou fotky nafoceny i ta změna oblečení... A ještě ON SI NECHAL NARŮST OBOČÍ!!!!!
Tak, to by mohlo pro dnešek stačit... Já se jdu věnovat přípravě na víkend.

Po dlouhé době jsem měla v ruce tužku a papír...

8. července 2009 v 12:54 | Anwi |  Pro oko
Teda, ne, že bych něco takovýho neměla v ruce pořád, ale teď se mi to dle mého pořádně povedlo... Rozhodně je to nejlepší za posledních pár měsíců.. Taky už putuje na zeď. Jenom škoda, že můj scaner je na ho*no a ještě k tomu jsem to musela hodně zmenšit (zatracenej blog!!!)

Proč to vypadá, jako kdybych ten papír měla já nevim jak upatlanej?? Ten je normálně čistej bílej... No, ale tak nevadí, lepší kvalitu z toho už nedostanu...
A co jinak nového?? No, stále nic, tento týden sice nemakam, ale připravuju se na páteční odjezd na tradiční meet. Včera jsem byla koupit lístky na vlak a zabralo mi to neuvěřitelný 3 hodiny!!! Ale aspoň byly levnější než uváděli na netu.
A co pak až přijedu?? No, pak mam 14 dní za sebou pracovních, takže budu ráda, pokud to přežiju (ono 12 hodin denně je opravdu dost, hlavně, když ke to opravdu hodně nemáhavá práce, jak na tělo, tak na ducha) a pak mam týden volno. A opravdu si udělam volno, jinak se nedočkam imatrikulace!!!!

Život je houpačka a JÁ pracuju s dětma!!!

1. července 2009 v 21:45 | Anwi |  Anwiel
Život je kámoš!!!
A hajzl a šmejd!!!
Tu slunce zasvítí,
tu začne lejt.
Tak nějak si poslední dobou připadam. Od konce školy jsem hledala práci a ono furt nic, nic, až se našla brigáda na jeden měsíc (s tim, že třeba pak i na dýl). Pohoda, práci jsem totálně nesnášela, vůbec se mi tam nechtělo chodit, ale co jsem měla, to jsem udělala a to dobře a správně a dokonce i s úsměvem na rtech (pravda, trošku falešnosti tam bylo). Když se jednalo o to, jestli tam zůstanu dál, nebo ne, tak přišla šéfová a řekla mi, že těch 73 hodin, co jsem si odpacovala bylo opravdu dobrých... V čem je problém?? Právě v tom číslo 73. Já jsem totiž v práci byla 107 hodin, úplně mi zmizel minulý týden a nikdo to nechtěl řešit. Prostě jako kdybych byla vzduch. Přijít jen tak o víc jak 30 hodin, to už je vážně moc. Tak jsem se chvíli snažila jednat rozumně, pak jsem začala být hodně naštvaná, pak jsem se normálně nasrala a řekla, že se mnou teda už vážně počítat nemají. Ale těch 30 hodin jim nenecham, protože teď jaksi nemam ani na nájem, na nic. To bylo včera.
Dneska jsem mluvila s kamarádkou a ta mi řekla, ža mam přijít za ní, že by možná pro mě něco měla. Takže to dopadlo tak, že jsem zaměstnaná tady:
A co je nejlepší, tak mě to baví!!! Chápete to, mě baví práce s dětma!!!! Sakra, já tomu nevěřim. Dokonce jsem ani (moc) nenadávala, když mi na hlavu skočil kluk větší než já, který mě vůbec neposlouchal a dělal to, co neměl. Ale celý den jsem byla venku (zbohem dementní kanceláři) a vysportovaná jsem až moc. Akorád jsem si uhnala úžasný úpal. Takže příště čepici!!!
Takže moje časové možnosti jsou zase dosti omezené (pracuju od 7 do 18-19), ale i tak schánim příležitostné brigády. Mam tam pár dní vona, tak ať se neválim doma...


Jo a ještě tohle varování: od teď mě můžete potkat v modrym nebo oranžovym triku, takže se nelekejte, jsem to já a jsem v práci.