III. SN SK\CZ Meet, den druhý, part 1

29. července 2009 v 20:46 | Anwi |  Akce
Pátek 10.7.2009, Praha
Budíček jsem měla nastavený tak nějak před pátou hodinu. Když mi zazvonil, tak jsem zavřela knížku a vydala jsem se vyřídit si ty věci jako čištění zubů, česání vlasů a podobně. Lucka se začala po bytě pohybovat o chvilku později. Moje největší starost bylo to, jestli si mam udělat kafe, nebo ne. Nakonec jsem si ho neudělala, neměla jsem čas. Ale slíbila jsem si, že si nějaké koupím po cestě.
Sice jsem nechápala proč, ale nakonec jsem si do báglu hodila i plavky. Bazén tam byl, ale podle předpovědi počasí by to spíš měla být díra s ledem. Ale jeden nikdy neví a s tím otužováním bych mohla začít, tak proč ne zrovna tam...
Cesta na nádraží se nesla v ospalém duchu. Já jsem na sobě trošku pociťovala probdělou noc a nedostatek kafe. Ale věděla jsem, že nás čeká ještě pár hodin ve vlaku, takže příležitost zdřímnout si určitě bude. Ale tohle mě drželo jen chviličku, pak to ze mě spadlo. Nemohla jsem se dočkat, až se uvidím s ostatníma. Po cestě jsme měly vyzvednout ještě Janku.
Když jsme dorazily na nádraží, tak jsem si říkala, že se něco prostě musí stát, zatím to šlo až moc hladce. Prostě se ozvalo moje pesimisticko realistické já. Čekala jsem, že třeba vlak bude mít zpoždění, nebo bude narvaný a my budeme muset sedět v kupé s nesnesitelnou babkou, chlápkem co smrdí a bandou povykujících puberťáků. Vlakem moc nejezdím, ale skoro vždycky to vypadá podobně.
První předpověď se ukázala jako špatná, když jsme dorazily do haly, tak už bylo určeno nástupiště, kde na nás čeká vlak. Divný, ještě nám zbývalo pár desítek minut... Takže jsme se rychle vydaly na nástupiště číslo 3. Vlezly jsme do třetího vagonu. A hele, ten byl prakticky prázdný!!! A hnedka první kupé bez jediného človíčka. Huráááá!!! Hned jsme si ho zabraly, zatáhly závěsy a doufaly, že tam zůstaneme samy až dokonce. A to se taky povedlo. Jediný, kdo nám tam za tu dobu vlezl, byla průvodčí a chlápci, co prodávali kafe. A že taky bylo na čase, to kafe jsem už potřebovala. Je sice pravda, že stálo 30 korun, ale zato bylo nechutně silný, hořký a horký. Vychutnávala jsem ho dlouho, jedno kafe na několik hodin!!!
Při cestě jsme moc nemluvily, spíš jsme poslouchaly muziku a připravovaly se na příchod Janky (a že bylo na co se připravovat, Janka je živel).
Okolo deváté hodiny nastalo opravdové očekávání. V 9.12 zastavoval náš vlak na zastávce Zábřeh na Moravě a tam se k nám přidávala Janka. Odpočítávala jsme minut a pozorovala ubíhající krajinu. "Hlavně pořádně mávejte!! A mam pro vás něco dobrého na zub." Asi tak nějak zněla sms od Janky, která už nedočkavě čekala na nádraží. Co se týče mávání, tak toho jsme si moc neužily, nejen, že Janka věděla, kde sedíme, ale hlavně jsme si musely hlídat naše útulné kupé, aby se nám tam náhodou někdo nechtěl narvat... A to se nám taky povedlo.
Až téměř do konce cesty vlakem jsme rozebíraly anime. Musím uznat, že ač se na anime koukám už pořádnou řádku let a mangu jsem četla ještě dlouho před tím anime boomem, tak jsme většinu času jen seděla a koukala.. Nedá se nic dělat, nadšení pro probíraný typ anime nemam, tak jsme většinou nevěděla o co se jedná. Pak jsme ještě chvilku pouštěla holkám nějaké moje oblíbené SN videa by fans, který se evidentně moc líbily, tak jsme hnedka dostala za úkol je někam hodit, až k tomu bude příležitost. Ale to už se blížila půl dvanáctá a to byl čas, kdy se mělo přijíždět do Uherského Brodu. Takž jsme si sbalily věci a už jenom čekaly na tu správnou stanici. Přibližně v 11.25 jsme tedy vystoupily na nádraží a začaly se dohadovat co dál.

Uherský brod
Jako první jsme začaly zjišťovat z jaké zastávky nám jede autobus. Rozhodly jsme se, že pojedeme tím, co jede z vlakáče a nebudeme se vláčet na autobusák. Což ovšem znamenalo, že ostatní by museli přijít za námi. Ale jelikož jsme měly ještě tak 3 hodiny než přijedou, tak jsme se rozhodly tohle odložit a jít se věnovat příjemnějším věcem a to jídlu. Ale na dohled tu byl jen Kaufland a ještě stánek s forneti... Což ani jedno nesplňovalo představu holek o tom, že se sednou a dají si pořádný oběd. Ale nakonec nás pani u toho stánku nasměrovala na dřevěný most přes koleje, okolo kauflandu, pak doleva a tam by mělo být bistro 40 Kč menu. Takže jsme se vydaly na cestu a po pár minutách jsme skládaly bágly u stolu v menším, ale docela útulném bistru. V nabídce toho bylo docela dost a všechno za docela přijatelné ceny (a většina menu opravdu za těch 49). Takže holky začaly debatu o tom, co si dají, já jsme hlad opravdu neměla, tak jsem byla rozhodnutá, že si dám kafe a budu spokojená. Ale po chvilce přemlouvání jsem si dala česnekačku, která mi nakonec docela i bodla. A to kafe k tomu. A dál se pokračovalo na téma anime, seriály a filmy. A znovu jsem byla vedle, většinu z toho, co bylo zmíněno, tak jsem neznala.
Čas utíkal a ještě bylo co dělat, tak jsme se pomalu začaly zvedat. Ale ještě než jsme odešly, tak na nás čekalo velké překvapení (sdělila nám ho Lucka po příchodu ze záchodu) a to, že měli na záchodech voňavý toaleťák!! Sice je to totální kravina, ale nám to stačilo, aby se náš hovor na nějakou chvíli točil okolo toho.
Pak jsme se vydaly hledat nějaký krámek, kde by si Janka mohla koupit mikinu. Jak už jsem zmínila, tak opravdu nebylo teplo. Už ani nevím kde se holky dozvěděly, že na nádraží by měla být mini tržnice. Takže jsme se zase vydaly na cestu zpátky po tom mostě (nevypadal sice nijak pevně, ale vydržel) a z něj se dala ta tržnice krásně vidět. Byla to vážně mini tržnice, alespoň pro člověka, který žije v Praze... Ale mikinu si tam Janka vybrala vážně pěknou.
Pak se opět začalo řešit odkud nám teda ten autobus jede. Ten, co jel z vlakáče by do Hrozenkova jel přes hodinu a na netu jsme si našli spoj, který tam měl být za půl hoďky. Takže nám nezbylo nic jiného než se vydat na autobusové nádraží, které bylo blíže než jsme si myslely. Naštěstí. Ale i tak to byla příležitost pro koupi dalšího kafe. Je to dost velká závislost. Aspoň pro mě a pro Janku určitě. Po delším váhání jsem si dala coffee a co. Totálně jsme netušila co to je, ale vyzkoušet se má (skoro) všechno. Chutnalo to jako kafe s kapučínem. Nic moc. Ale s kávou v ruce a puštěnýma písničkama (kde jasně vítězila Carry on my wayward son od Kansas) šlo vše lépe, takže se nám dokonce i podařilo najít jízdní řád autobusu do Hrozenkova. A pak už jenom počkat až přijede další várka SN maniaků.
Když jsme se odebraly ven přivítat ostatní, tam mě ještě jeden zaměstnanec upozornil, že někdo staví na zastávce a někdo na hlavní silnici. No, to taky mohl říct dřív... Rozhodně mě to nepotěšilo, už jsme nás viděla, jak lítáme za každým autobusem, který zastaví na hlavní. Ale nakonec jsme na to kašlali a dali se do hovoru. S těma lidičkama jsem se neviděla už nějakou tu dobu a s některýma jsem se viděla poprvé v životě. Takže jsem byla plně zaneprázdněna. Ale další řidič nás ujistil, že autobus opravdu přijede normálně na svou zastávku.
Nikdy nezapomenu na výraz řidiče, když přijel na zastávku a zeptal se Všichni?! Zdá se, že to poslední, co by čekal bude banda mladých lidí s báglama, který jedou do Hrozenkova. Ale do autobusu jsme se v klidu vešli, což určitě neudělalo radost ostatním lidem v autobuse. Někteří na nás koukali skoro až vražedně. A není divu, poklidnou jízdu si s námi neužili. Hovor byl v plním proudu. Já osobně jsem si skvěle popovídala s LittleDevil, hlavně o tom, jak se těšíme na hru Člověče, opij se. Myslím, že kdo nás při jejím hraní nikdy neviděl, tak nemůže pochopit. Pak si chlápek, co seděl hnedka pod námi vytáhnul svačinu a s LD jsme se shodli na tom, že je to odporná provokace. Ale vrátila jsem mu to :) Pár minut nato mi volala Tinka s otázkou, kde jsme. A moje odpověď "Nemam tušení, někde v autobuse uprostřed lesa." se zase jemu zdála jako provokace a tvářil se dost nechápavě.

Starý Hrozenkov
Nakonec jsme všichni bez úhany vystoupili v Hrozenkově a nemohli jsme se dočkat, až za námi přijede Tinka a dovede nás na místo. A že si teda dala na čas...

Z této části dne fotky nejsou, nebo se ke mě žádné nedostaly. Proto ukončuji part jedna tady, part dvě už bude i fotkama :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maude maude | 13. srpna 2009 v 21:43 | Reagovat

a kde je pokračování???:P btw změny tu probíhaj...koukám:-)

2 Anwi Anwi | 14. srpna 2009 v 19:56 | Reagovat

Na pokračování se pracuje, jen neni moc času... A hlavně je problém s fotkama. Ale příští týden to sem hodim určitě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama