Září 2009

Tak co ta škola??

30. září 2009 v 22:31 | Anwi |  Výlevy
Já vim, že jsem slíbila, že jsem napíšu co škola a tak, ale zrovna jsem nastoupila do práce a vracim se domu tak okolo desátý strhaná ještě víc jak kotě. A navíc tu mam ještě spousty práce na seminárkách...
Ale slib je slib, tak to jsem ve zkratce napíšu:
1. Škola a přednášející jsou všeobecně velice dobrý (až na pana mistra Koubu (zasvěčení vědí), který mě naštěstí neučí), máme úžasnýho chlápka na psychologii, právo a ještě něco.
2. Jazyky jsou úchvatný, hlavně z japonštiny jsem nadšená. Na špáninu máme rodilou mluvčí a na japonštinu máme jak češku, tak japonku. Skvělá kombinace, od češky se učíme gramatiku a od japonky výslovnost a spoustu zajímavostí o japonštině, japonsku a japoncích (ale dobře, že umí anglicky)
3. Rozvrh je nahovno!!! 12 hodin v kuse bez hodiny vonla je vcelku zabijácká kombinace, ale zatím zvládám. A asi taky budu muset i nadále, protože některý přednášející trvají na 80 % docházky a dohadujte se s nima, žj. Takže každý den mám od osmy ráno, někdy do půl čtvrtý, někdy třeba do čtvrt na šest (a pak hurá do práce).
4. Pátky mam volno, ale stejně i tak jsem v práci.
5. Je zajímavé, že většina seminárek na dobrý téma má max. 5 stránek, ale seminárka na nejdebilnější téma jich má mít 15 - 20, což je nechutný, protože jsem na třetí stránce a mam závěr... A to na to mam už jenom týden, nebo dva Netušim, co s tim.
6. Třída je vcelku dobrá, je tam dost růžových slepiček a namachrovaných dementíků, ale i pár správných lidí.
7. Už mam i nějaké známky:
Základy CR: 1, 2
Anglina: 1
Informatika: 1
Japonština: perfecto

Tak to by pro zatím stačilo. Jdu naložit tělo do vany a pak udělam něco na seminárkách. A taky bych měla hodit tělo do postele...

Jo a ještě jedna (nepodstatná) informace: stěhuju se (zase). Tentokrát (snad) na delší dobu. Myslím, že jsou to Měcholupy. Je to byt, který je zrovna v rekonstrukci. Teda ona už vlastně končí, nějak příští týden se pokládají podlahy a pak se tam začnu přemisťovat.

A já vážně končím. Snad někdy najdu čas na rozsáhlejší článek...

Škola... Už zase

17. září 2009 v 20:28 | Anwi |  Výlevy
Tak... a mám za sebou úspěšně tři týdny na škole. A myslím, že na nějaký pořádný report si počkam ještě týden, ať je to pěkně po měsíci... Jak podlé, že?!

A tohle je jeden z nejdelších příspěvků. Vlastně tu ani nemusí být, ale já ho tu chci :)
A hlavně jim chci ukončit report z Hrozenkova. Takže, ten příspěvek pod tímto byl opravdu poslední část and that´s all...

Fotky den čtvrtý

6. září 2009 v 14:31 | Anwi |  Akce
Pravda, fotek moc neni, ale i tak je sem dam... Ty první 2 jsou srdcovky!!




III. SN SK\CZ Meet, den čtvrtý

6. září 2009 v 13:42 | Anwi |  Akce
Od půlnoci dál
Nálada začíná klesat a to hodně prudce. Zdá se, že to někdo přehnal s pitím. A nebyl to nikdo z naší člověče party. Prý něco s Ramonem a Sarinkou. Jsem v klidu, může se to stát. Pak někdo řekl něco, co už mě v klidu nenechalo. Ramon si prý stěžuje na meet a to dokonce na netu. Vidím rudě, meet si tu všichni užívají po svém a dělají, co se jim líbí. Je to skvělá akce a jde v ní hlavně o to, že jsme spolu... na živo. Všechny moje pocity se derou ven a já začínám nahlas říkat to, co jsi myslím. A vůbec to není alkoholem, jak se někdo snaží přesvědčit ostatní. Většina z nás sice popíjí, ale jenom lehce. Nikdo nechlastá. A červené oči jsou z nedostatku spánku a chloru ve vodě, ve které jsme trávily pěknou chvíli. Bavíme se o tom v jídelně, na chvilku přerušujeme hru. Najednou je z toho opravdu zmatek. Pokračovat nemá cenu, tahle noc už není dobrá pro další ponocování. Pomalu se balíme a odcházíme na chatky. Je mi smutno, když si vezmu, že to všechno za chvilku skončí a já zase budu sedět ve vlaku a koukat z okýnka. Kdybych tehdy tušila, jak moc brzo to bude, tak bych si vzala řetězy a připoutala bych se k chatkám. Nebo spíše k bazénu, který jsem si tolik zamilovala. Chvilku sedím před naší chatkou a dívám se kolem. Nechce se mi pryč. Snažím se nevnímat zimu, ale třes v těle mi dává jasně najevo, že sedět venku v mikině a kalhotách, když mi jde pára od pusy a necítím prsty u rukou, není zrovna moc dobrý nápad. Netuším kolik je hodin. Možná tak okolo třetí. Mám pocit, že se okolo mě někdo pohybuje... Začínám podřimovat. Někdo okolo mě prošel. Nebo se mi to jenom zdálo?? Je to jedno, hlavní je, že mě to plně probralo a já se pokouším vstát. Asi jsem byla mimo delší chvilku, nohy mě nějak nechtějí poslouchat, jak moc jsou zmrzlé. Ale nakonec se nějak dostanu do chatky. Šok... měla jsem za to, že se zapínalo topení... V chatce je snad ještě hůř, než venku. Lezu do postele s mojí věrnou mp4 a svět pro mě na chvilku přestává existovat.

07:00
Budíček. Zbaběle schovávám svoji ztuhlou tvář pod peřinu. Zdá se, že jsem podcenila svou zimohřivost. Ale válením se nezahřeji. Neochotně lezu z postele. Dnes se vážně odjíždí?? Ne!!! Chci tu zůstat, chci si znovu zahrát člověče a znovu vyhrát!!! Ano, vyhrála jsem diplom za nejlepšího vyhazovače. Takže mám tři diplomy... Ještě jsem si získala titul pro nejlepšího znalce Daddyho W. Jak jinak, i když jsem se sekla s jeho rokem narození. Trapná chvilka, ale je pravda, že já tyhle věci nijak neřeším.

07:30
A je to tady. Řeší se odjezd domů. Chceme jet stejným spojem, jako sem. Což ale znamená odjet ještě dřív, než se plánovalo. Ne, ne, ne... To se i vážně nechce, ale i s tou myšlenkou se pomalu sunu k chatce a začínám balit věci. Jde to opravdu špatně. Mluví se o tom, že další big meet bude za delší dobu, rozhodně ne za půl roku, jak tomu bylo doteď. Ale domluvili jsme se na tom, že se budeme scházet v menších skupinkách. Teda aspoň náš Samara band určitě. To je skvělá zpráva. Mohlo by se udělat i pokračování!!!!

08:30
Odcházíme na zastávku. Zdá se mi, že ten svůj bágl ani neunesu. Jsem unavená a smutná. Nechci jít. Bylo to moc krátké. Ale nedá se nic dělat. Já, Janka a SNlois se musíme odpojit. Jdeme za doprovodu Tinky, Ramona, Dion a Sarinky na zastávku a čekáme...

08:45
Stále čekáme... Autobus už tu měl být. Zjišťujeme, co se děje, když se najednou ze zatáčky pomalu sune bus. No, sune, doslova se plíží... Nastupujeme a naposled máváme těm, co zůstali na zastávce. Nestihla jsem se rozloučit se všema. Mrzí mě to. Ale co můžu dělat...

Před desátou
Můžeme jet hned, ale Janka by nás opustila dřív a musela by přestupovat, nebo jet později a déle spolu. Nemůžu se rozhodnout. Proč je to na mě?? Je sice pravda, že se neskutečně těším domu do vany a do postele, ale jestli to bude o hodinu dřív, nebo později... Ale nakonec se rozhodne, že se jede tím dřívějším. Nasedáme do vlaku a jedeme zpátky. Loučím se s tou nádhernou krajnou. Je mi smutno.

12:00
Janka nás opouští a SNlois mě žádá, jestli by u mě mohla počkat, protože rodiče pro ni přijedou později. Proč ne. Vytahujeme mp4, mobily a ostatní tlumiče vnímání a každá se ponořujeme do vlastních myšlenek.

14:55
Vystupujeme na Hlavním nádraží. Nasedáme na tramvaj a míříme ke mě. Meet pro mě končí stejně jako začal. Jsem ve svém bytě se SNlois. Akorát víc unavená a plná různých pocitů a zážitků. Když Lucka odchází, tak si z těžkým srdcem uvědomuji, že už je všemu konec. Zalézám do vany a alespoň na chvilku ještě zapomínám na svět okolo sebe. Přicházejí mi sms, ale ignoruji je. Nechci připustit, že je všemu konec a že zítra musím zase do práce...

THE END!!!





Fotky den třetí

3. září 2009 v 0:14 | Anwi |  Akce




















III. SN SK\CZ Meet, den třetí, part 2

1. září 2009 v 8:48 | Anwi |  Akce
12:55
Nevím, kde se vzal ten nápad nás natáčet, ale plně jsem se do toho vžila. A tak se začalo tvořit ohromné dílo, které po dokončení dobije svět. Ano, nejdřív jsme se vrhli na natáčení "Chlast in the water" a pak přišlo na řadu natáčení úchvatného snímku "Nachlastaná Samara". Ale kdo by si myslel, že hlavní roly jsem ulovila já, nebo Tina, tak ten se moc plete, hlavní roli totiž dostaly naše dvě oblíbené flašky R. Jelínek. My jsme jim tam pouze asistovaly. A musím uznat, že práce s nimi byla úžasná. Nakonec se k nám přidala i Zizi a tím bylo vše zpečetěno. Ramon naše pozvání odmítl a odešel, tak jsme se rozhodly, že to bude jen horor. A taky že byl a pořádný!! Tedy, bude, až ho řádně dokončíme :)

13:20
Už převléknuté a v teple jsme se shodli na tom, že při natáčení člověku vyhládne a tak se šlo znovu k ohništi, kde jsme si udělali skvělý oběd. Chleba bylo dostatek, byly tam i brambory a pro ostatní buřty a mam takový pocit, že i slanina. Já jsem už v pátek sebrala kuchařce celý alobal, takže se všechno pokrájelo, okořenilo a každý si udělal balíček dle svého gusta. A aby bylo i o zábavu postaráno, tak se sem tam ozval Tinky oblíbený moriak. (pro neznalé je to krocan)

14:50
Menší návštěva Sarinky a Ramona, který měl okolo krku WC papír a vážně mu to seklo. Kdyby tak přijal pozvání na natáčení, určitě by film obohatil. Ale to už bylo pozdě a tak nám nezbylo než ho jen vyfotit. Ale jak jsem psala, návštěva byla menší, takže za pár minutek ty dva zase odešli a my jsme si začali vytahovat svoje balíčky z ohně. Byla to vážně dobrota.

15:15
Čas promítání. Po chvilce dohadování se pustila 4x06. Tahle epka mě snad jako jediná ze čtvrté série opravdu zaujala a dokonce jsem si ji pustila i víckrát, což se nedá říci o ostatních. Na jednu stranu by bylo líto, když jsem si to uvědomila, ale pár vteřin nato jsem tuhle myšlenku zahnala a plně se věnovala komentářům a výbuchům smíchu. Vážně, některé scény budou směšné i při stém, tisícím pouštění. A co pak?? No, padl návrh na 2x14 Born under a bad sign. Dobrá volba, myslím, že snad ta nejlepší. Evil!Sammy je zaručená kvalita. A ano, nejvíc se to projevilo, když Sam zneškodnil bloncku Jo. Tolik souhlasných přikyvování, tichých zvolání i výkřiků jsem dlouho neslyšela.

18:00
Večeře. Každý si vzal svůj vlastní talíř a najednou jsme zjistili, že tam je 6 porcí navíc. Nejdřív jsme se shodli na tom, že nejspíš ještě někdo dorazí, ale pani kuchařka oznámila, že to, co jsme si v pátek objednali, tak to máme. Zřejmě nepochopila, co po ní Tina chtěla. Takže těch 6 porcí jsme uložili do ledničky a pohled na mikrovlnku nás naplnil klidem, že při večerním hraní neumřeme hlady.

19:00
Nastal čas na stezku odvahy. Každý z nás byl rozdělen do týmů. Když se vyhlásily názvy týmů, tedy Odvážní a Strašidla, tak jsem byla jasně za družstvo odvážných. A taky jsem se tam dostala. Pak jsme dostali úkol se pořádně zmalovat, znetvořit a zničit. Vše, co bylo potřeba, jsme měli při ruce, fixy, tužky, krepák, vodovky... prostě všechno. Tinka se někam ztratila, ale nevadí, mi si poradíme i bez ní. Byla jsem se zase jednou podívat do kuchyně, kde jsem si vzala mouku. A v tu chvíli začala ta správná sranda. Každý po mě opakoval a tak byl každý za chvilku od mouky. Nevím, jak se mi to povedlo, ale já jí měla jen tam, kde měla být a to na obličeji. Všichni odvážlivci už byli tak nějak hotový, když dorazila Tina a začala rychle i se svým znetvořením. Faith to vše řádně dokumentovala a došlo i na společnou fotku.

19:30
Světlo nám překazilo plány na okamžité zahájená hry. Teda, pro nás odvážlivce by to bylo plus, ale i my jsme si chtěli tu hru pořádně užít a taky se pořádně vyděsit. A tak padl návrh na naše příšerkovská banda půjde přepadnout benzínku. Je jasné, že toto jsem si nemohla nechat ujít. Kdo by taky odolal?? Já osobně miluji chození po ulici v jakémkoliv zmalovaném stavu. Cesta tam byla pohodová, to nejlepší mělo přijít až u benzínky. Ano, když naše banda vtrhla na benzínku, tak první slovo bylo přepadení a pokud se nemýlím, tak to řekla pokladní. Já bych taky v první chvíli nevěděla, jestli je to žert, přepadení nebo jenom uteklo pár bláznů z blázince. Ale když viděla, že jsme si začali v poklidu vybírat zboží, tak se trošku uklidnila. Ale když se Ramon zeptal, jestli neprodávají i vidle, tak jí úsměv na rtech trochu zmrzl. Teda, on tam byl, ale neuvěřilo by mu ani pětiletý dítě. Takže asi neprodávají. No, co se dá taky čekat od benzínky v takové díře... Ale spokojili jsme se s tím co jsme tam našli a hurá za další zábavou. Zábava samozřejmě byla už jen to, jak na nás lidi nechápavě koukali... Ono, potkat na benzínce v takové řiti světa něco takového... Kdo by to byl čekal, že?? Ale ano to nám nestačilo a my museli pokračovat dál. Jinak to prostě nešlo.
19:45
Stojíme u silnice a netrpělivě čekáme na další auto. Ano, přesně tak. Co jiného nás mohlo napadnout, než jít mávat. Auta, motorky, kamiony, nikdo se nám nevyhnul. Všichni, kdo jeli kolem byli zataženi do našeho světa. A odezva?? Jak kdy. Sem tam na nás někdo zatroubil, někdo zamával a někdo jen nechápavě čuměl. Hlavně jeden starší pár, ty opravdu nechápali. Jejich pohledy ale stály za to!! Ale nejlepší byly (jako vždy) kamiony. A nejlepší z nejlepších byl kamion z SK. Tinka tento fakt málem oplakala :)

Chvilka před 20:00
Vracíme se zpátky k chatkám. Nejdříve pomalu a dokonce i trochu hlučně, ale potom, když někdo z nás (sorry, opravdu si nepamatuji kdo) ukázal směrem k benzínce. A sakra... Policejní auto, které stálo mimo tankovací stojan, policajti vevnitř hovoří s prodavačkou... Přidali jsme do kroku a snažili se tvářit nenápadně, což jde velmi špatně, když máte pomalovaný xichtík...

20:15
Došli jsme do chatek. Zázrak! Světlo sice ještě je, ale Tinka s Jankou se rozhodly, že už půjdou rozmístit strašidla. My odvážlivci už se třeseme na náš pochod. Ale já osobně si musím ještě chvilku počkat, byla jsem zařazena do pozdější skupiny (budeme mít míň světla - větší zážitek!!)

20:35
Vyrážíme s naší vedoucí Tinkou a ta nám dá ještě druhý úkol a to sesbírat stužky, které označují cestu. Sice příšerky, ale bordel po sobě nechávat nebudeme!!! A tak nám to trvá ještě déle než první skupině. Příšerky si dali záležet. Většina z nich doprovodila své strašení pořádnými zvukovými efekty.

20:55
Konec. Všichni jsou zase v jídelně a probíhá debata o tom, kdo z Příšerek byl nejlepší. Abych se přiznala, tak si nejsem úplně jistá, ale myslím, že to vyhrála Faith. Nebo Lucia?? Já osobně jsem fandila Ramonovi a Lucii. Teda úplně nejvíc se mi líbila příšerka Tinka, ale to by asi vypadalo divně, kdyby si sama sobě předávala diplom. Každý z nás pak dostal diplom za úspěšné zdolání stezky odvahy. Ale nejdřív Janka a Tinka musely všechny diplomy nadepsat a podepsat. Autogramiáda hadr. Ale všechno se zvládlo a my jsme se mohli odebrat do koupelen a udělat ze sebe znovu lidi. Ale byla to práce opravdu hrozná. Mouka se z obličeje smývá opravdu špatně a když se spojí s červenýma vodovkama a černou tužkou na oči... A ta řasenka z vlasů nešla už vůbec... Kdo mi jí to tam vůbec dal??

21:30
Jsem člověk a chystám se hrát Člověče, opij se. Tinka ještě dopisuje poslední diplomy, takže se tentokrát neúčastní. Ale po chvilce už nevnímám okolí a jsem totálně zabraná do hry. Aspoň chvilka klidu a zábavy. Zizi je hodně ospalá. Už je na ní ten bobříček nespaní hodně znát, ale statečně pokračuje dál. Na mě taky sedá únava, ale doufám, že budu co nejvíce vyhazovaná, abych se trošku probrala. Ale je to přesně naopak. Tentokrát jsem já ten, kdo nejvíce vyhazuje, až je mi to nepříjemné. Někteří si místo alkoholu nalévají jen brzdy, takže naše movie star je ještě netknutá. Zatím se dopíjejí už otevřené flašky. Při cestě na záchod jsem si všimla, že Tinka nás opustila... Snad nešla spát, byla bych ráda, kdyby se k nám přidala...

Okolo půlnoci
Tinka není ve své kůži. Je to trochu sobecké, ale pokračuji ve hře, i když bych se měla zeptat, co se děje. Po pár vteřinách jsem opět zatažena do hovoru a drbání, pokračujeme ve hře. Zizi už nás opustila, škoda, věřila jsem jí, ale věřím, že už toho měla vážně dost. Dávám si trestné panáky i za ty, koho jsem vyhodila já. Ale opilost se stále nedostavuje. Naštěstí...