III. SN SK\CZ Meet, den čtvrtý

6. září 2009 v 13:42 | Anwi |  Akce
Od půlnoci dál
Nálada začíná klesat a to hodně prudce. Zdá se, že to někdo přehnal s pitím. A nebyl to nikdo z naší člověče party. Prý něco s Ramonem a Sarinkou. Jsem v klidu, může se to stát. Pak někdo řekl něco, co už mě v klidu nenechalo. Ramon si prý stěžuje na meet a to dokonce na netu. Vidím rudě, meet si tu všichni užívají po svém a dělají, co se jim líbí. Je to skvělá akce a jde v ní hlavně o to, že jsme spolu... na živo. Všechny moje pocity se derou ven a já začínám nahlas říkat to, co jsi myslím. A vůbec to není alkoholem, jak se někdo snaží přesvědčit ostatní. Většina z nás sice popíjí, ale jenom lehce. Nikdo nechlastá. A červené oči jsou z nedostatku spánku a chloru ve vodě, ve které jsme trávily pěknou chvíli. Bavíme se o tom v jídelně, na chvilku přerušujeme hru. Najednou je z toho opravdu zmatek. Pokračovat nemá cenu, tahle noc už není dobrá pro další ponocování. Pomalu se balíme a odcházíme na chatky. Je mi smutno, když si vezmu, že to všechno za chvilku skončí a já zase budu sedět ve vlaku a koukat z okýnka. Kdybych tehdy tušila, jak moc brzo to bude, tak bych si vzala řetězy a připoutala bych se k chatkám. Nebo spíše k bazénu, který jsem si tolik zamilovala. Chvilku sedím před naší chatkou a dívám se kolem. Nechce se mi pryč. Snažím se nevnímat zimu, ale třes v těle mi dává jasně najevo, že sedět venku v mikině a kalhotách, když mi jde pára od pusy a necítím prsty u rukou, není zrovna moc dobrý nápad. Netuším kolik je hodin. Možná tak okolo třetí. Mám pocit, že se okolo mě někdo pohybuje... Začínám podřimovat. Někdo okolo mě prošel. Nebo se mi to jenom zdálo?? Je to jedno, hlavní je, že mě to plně probralo a já se pokouším vstát. Asi jsem byla mimo delší chvilku, nohy mě nějak nechtějí poslouchat, jak moc jsou zmrzlé. Ale nakonec se nějak dostanu do chatky. Šok... měla jsem za to, že se zapínalo topení... V chatce je snad ještě hůř, než venku. Lezu do postele s mojí věrnou mp4 a svět pro mě na chvilku přestává existovat.

07:00
Budíček. Zbaběle schovávám svoji ztuhlou tvář pod peřinu. Zdá se, že jsem podcenila svou zimohřivost. Ale válením se nezahřeji. Neochotně lezu z postele. Dnes se vážně odjíždí?? Ne!!! Chci tu zůstat, chci si znovu zahrát člověče a znovu vyhrát!!! Ano, vyhrála jsem diplom za nejlepšího vyhazovače. Takže mám tři diplomy... Ještě jsem si získala titul pro nejlepšího znalce Daddyho W. Jak jinak, i když jsem se sekla s jeho rokem narození. Trapná chvilka, ale je pravda, že já tyhle věci nijak neřeším.

07:30
A je to tady. Řeší se odjezd domů. Chceme jet stejným spojem, jako sem. Což ale znamená odjet ještě dřív, než se plánovalo. Ne, ne, ne... To se i vážně nechce, ale i s tou myšlenkou se pomalu sunu k chatce a začínám balit věci. Jde to opravdu špatně. Mluví se o tom, že další big meet bude za delší dobu, rozhodně ne za půl roku, jak tomu bylo doteď. Ale domluvili jsme se na tom, že se budeme scházet v menších skupinkách. Teda aspoň náš Samara band určitě. To je skvělá zpráva. Mohlo by se udělat i pokračování!!!!

08:30
Odcházíme na zastávku. Zdá se mi, že ten svůj bágl ani neunesu. Jsem unavená a smutná. Nechci jít. Bylo to moc krátké. Ale nedá se nic dělat. Já, Janka a SNlois se musíme odpojit. Jdeme za doprovodu Tinky, Ramona, Dion a Sarinky na zastávku a čekáme...

08:45
Stále čekáme... Autobus už tu měl být. Zjišťujeme, co se děje, když se najednou ze zatáčky pomalu sune bus. No, sune, doslova se plíží... Nastupujeme a naposled máváme těm, co zůstali na zastávce. Nestihla jsem se rozloučit se všema. Mrzí mě to. Ale co můžu dělat...

Před desátou
Můžeme jet hned, ale Janka by nás opustila dřív a musela by přestupovat, nebo jet později a déle spolu. Nemůžu se rozhodnout. Proč je to na mě?? Je sice pravda, že se neskutečně těším domu do vany a do postele, ale jestli to bude o hodinu dřív, nebo později... Ale nakonec se rozhodne, že se jede tím dřívějším. Nasedáme do vlaku a jedeme zpátky. Loučím se s tou nádhernou krajnou. Je mi smutno.

12:00
Janka nás opouští a SNlois mě žádá, jestli by u mě mohla počkat, protože rodiče pro ni přijedou později. Proč ne. Vytahujeme mp4, mobily a ostatní tlumiče vnímání a každá se ponořujeme do vlastních myšlenek.

14:55
Vystupujeme na Hlavním nádraží. Nasedáme na tramvaj a míříme ke mě. Meet pro mě končí stejně jako začal. Jsem ve svém bytě se SNlois. Akorát víc unavená a plná různých pocitů a zážitků. Když Lucka odchází, tak si z těžkým srdcem uvědomuji, že už je všemu konec. Zalézám do vany a alespoň na chvilku ještě zapomínám na svět okolo sebe. Přicházejí mi sms, ale ignoruji je. Nechci připustit, že je všemu konec a že zítra musím zase do práce...

THE END!!!




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama