Listopad 2009

Polsko 28.10.09 - den první

16. listopadu 2009 v 11:08 | Anwi |  Akce
Tak už bych se konečně mohla pustit do reportíku z Polska. Čekala jsem na fotky, ale když jsem je dostala do rukou (počítače), tak jsem zjistila, že nebylo na co čekat, ale snad se z toho bude dát něco použít.
Ráno jsme se sešli na hlaváku. Jak se to tak stává, tak ten, kdo má lístky, tak není. Chvilka napětí hned na začátku výletu, bez toho by to nemohlo být. Ale nakonec se pak profesor dostavil a už se nastupovalo do vlaku. Do kupéčka jsem si zalezla s kámoškou a jednim klukem. Byl tam ještě jeden pár lehce zhulených lidí, ale aspoň byla trochu sranda. Cesta proběhla stejně jako většina ostatních, takže knížky, mp3, mp4 a někdy i snaha o hovor. Já jsem převážně spala na klíně Chris a snažila se číst Taiko. Ale s tím byl konec, když k nám do vlaku nastoupila banda skautíků. A jak to tak bývá, tak bylo najednou srandy dost.

A ta jsme kolem poledního vystoupili v Náchodě a tam na nás už čekaly tři polské taxíky. Rychle se rozdělilo do aut po osmy (no jo, byly to trošku větší auta). Naštěstí se mi podařilo dostat se do auta s celkem snesitelnými lidmi. Ale stejně největší štěstí bylo to, že dva lidi, který jsou v kolektivu opravdu "oblíbený", tak nejeli vůbec.

Cesta do penzionu v městečku Kudrowa Zdroj to bylo tak maximálně patnáct minut cesty. Ale času moc nebylo, jen jsme zahodili bágly a spacáky, najedli jsme se a horá zase zpátky do aut a už se jelo do Blednych skal. Zima byla a to opravdu hodně velká, ale já jsem statečná holka a těch cca 13 kilometrů do kopce lesem jsem dala. I když je pravda, že tra mlha a to mrholení nebylo zrovna moc příjemné... Ale pohled to byl krásný, to jo.

A tak, po nějaké době šlapání a užívání si přírody (= držení se dál od ostatních) jsem stanula před skálama. Nejdřív se šlo na vyhlídku, ale jak už jsem psala... mlha a mrholení. Ale i tak byl výhled krásný. Podzimní krajina je opravdu nádherná a má své kouzlo. No, ale vyhlídka je vyhlídka a přírodní skalní bludiště je větší lákadlo. Tak jsem se celá nedočkavá vrhla směr trhlina ve skále.

Ani nevím, jak to popsat. Skalní bludiště je nádherná věc, která se opravdu jen tak nedá popsat slovy. Musim říct, že i se svou výškou a váhou jsem měla někdy problém prolést trhlinama, ale vždycky se nějak dalo a tak jsem si vychutnala tu nádheru. Nechám za sebe raději mluvit nějaký fotky... některý jsou z našeho výletu, ale nějaký jsem ukradla na netu :)
Ještě jedna věc, totálně mě dostala jedna věc a to spousta klacíků i klacků opřených o skály. K tomu mán náš profesor řekl místní legendu:

Když někdo vezme klacek, nebo třeba jen větvičku a podepře jím kámen,
který se nachází v tomto komplexu, tak bude mít štěstí
do té doby, do kdy bude ten kámen stát na svém místě.

Nejsem nijak pověrčivá a ani za mák tomu nevěřím, ale tak proč si tam nějakej ten klacek nestrčit, že??

Potom, co jsme si prolezli bludišrě, tak se šlo cca hoďku k dalšímu komplexu skal a kdo chtěl, tak zalezl do hospody a my odvážní jsme pokračovali na stalovou horu. Což bylo něco okolo tosícovky příkrých schodů, které byly opravdu v hrozném stavu. Nahoru jsme dotazili totálně hotový a tak se další skupina trhla a šla do hospody na hoře. Takže se vydělila elita, což jsem byla já a dalších 5 lidí. A šlo se do hory. To je věc, kterou bych si nikdy nenechala ujít, prolejzání vnitřku hory. Jelikož už se začalo stmívat, tak to byla procházka vážně strašidelná. Ale bohužel jsme se tam nemohli zdržet moc dlouho, protože po setmění by se odtamtud už nikdo z nás nedostal, vzhledem k desítkám odboček vedoucích nikam. A na konci nás čekalo zase pár set schodů dolů. To mam za ty čtyři roky uvolnění z tělocviku :)

Pak už nás čekal jen návrat do penzionu.

PhotobucketTak tohle byl vážně úžasný pohled... na jedné straně zelený jehličnany a na druhé opadané listnáče.