Únor 2010

Výroční koncert a křest nového dvojcédé Rimortis, 14.11.09 Úmyslovice

19. února 2010 v 22:51 | Anwi |  Akce
Jako každá má cesta, tak i tahle začala cestou na metro. Tedy v Praze. Už od rána jsem se těšila jako malá. No, abych nekecala, tak jsem se těšila už od chvíle, kdy bylo jasné, že se na tenhle koncert dostanu. Jak bych také mohla chybět?? Na webu Rimortis jsem našla partičku se kterou se dostanu na koncert. Už od začátku našeho dohadování bylo jasné, že v autě bude vážně sranda. Čtyři holky, z toho tři Jany z Prahy. A k tomu jeden jediný chlap za volantem. Už předem jsem ho litovala, ale stejně jsem se na tu cestu neskutečně těšila.

Už byla tma, když jsem stepovala v nechutné zimě nahoře u metra Strašnická. Čekala jsem
na Janu. Měla jsem se vážně víc obléknout!! Ale co, na koncertě se zahřeji dostatečně. Jana se svou kamarádkou dorazila za pár minut. Poznávací znamení tričko Rimortis nám bylo opravdu k ničemu. Kdo by to byl taky čekal, když bylo schovaný pod kabáty. Ale myslím, že šílenci se poznají vždycky tak nějak svou intuicí... možná by to někdo nazval aurou. Jisté je, že hned jak se ty dvě dostavily nahoru, tak jsem věděla, že jsou TY DVĚ.

Začátek cesty autem byl (ostatně jako skoro vždy) ve znamení dohadování. Já jsem mlčela s
úsměvem jsem poslouchala a sledovala. Já jsem byla ráda, že vím, kde jsou Úmyslovice, natož abych radila, jak se tam dostat. Když se dohodlo na směru naší jízdy, tak se hovor začal přibližovat k událostem, které měly nastat. Takže se začalo mluvit o hudbě. Dozvěděla jsem se, co všechno se vlastně dá zažít na fesťácích. Jaké další zajímavé koncerty budou a jaké už byly. Od koncertů jsem se dostali k hospodám a tím také k bydlení. A tak se nám povedlo zjistit, že všichni isme měli něco společného a to Řepy. Dozvěděla jsem se o spoustě hospod a restaurací, do kterých bych někdy měla zavítat. A to nejen v Praze. Třeba jedna v Pardubicích (pokud si to dobře pamatuji), tak mě vyloženě zaujala.

V Poděbradech jsem měli sraz s Hanym. Jenže nám to nějak moc nevyšlo, tak jsme měli čas
na to stavit se v restauraci. Hlad jsem neměla vůbec, ale přece jen posilnit se před koncertem bych se asi měla. Tak jsem si dala rajskou polévku, která mi zrovna přišla k chuti. Ostatní si vzali pizzy. Personál tam byl velmi zvláštní. Číšník byl kluk tak cca 20 let, který byl rád, že mluví česky, ale jinak docela příjemný člověk. Ale nejvíc nás pobavila kuchařka. Bylo jí tak 60, možná víc. Ale evidentně jí práce šla a navíc i bavila.

Když se náš čas začal krátit a Hany už nám volal asi po čtvrté ("Kde že se to vlastně
sejdeme??"), tak jsme zaplatili a ještě všichni navštívili záchod. Poznání dne bylo to, že toaleťák na záchodech voní. Zvláštní bylo, že si toho všimla ta poslední z nás, která na ten záchod šla. A pak se zase vyrazilo. Hanyho jsme nabrali za chvilku a on se na nás pověsil, jako kdyby sme snad věděli kudy jet... Je pravda, že párkrát isme mu připravili asi krušné chvíle, když jsme nečekaně zastavovali a zase se rozjížděli (=> "Mě se chce hrozně na záchod!!" "Tak já tady zastavím, tam máš křovíčko..." "Ne, já to vydržím!!"). Ale nakonec jsme úspěšně vjeli do vencičky Úmyslovice a ještě nám do začátku koncertu pár minut (myslím, že hoďka) zbývalo.

Usadili jsme se a hned se začalo s přípravami na koncert, tedy začaly lítat panáky. Kolik sem
jich měla, to netuším, ale nejméně čtyři. Nejvíce se objednávala griotka. Zvláštní bylo, že mi zachutnala. Předtím jsem jí měla několikrát, ale mezi moje oblíbené se nedostala ani náhodou. U našeho stolu bylo celkem živo, také tam byla elita.No jo, skromnost, to je moje.

Pro tento koncert bylo připraveno překvapení. Storm vymyslel vážně skvělou věc. Bylo to
přání formátu A4 na kterém byli fotky fanoušků z fóra a to se posílalo poštou mezi námi, každý se tam podepsal. (doufám, že někde vyhrabu fotku toho přání). Pak taky DVD s fotkami z koncertů před a po koncertech. Slideshow byly doplněny muzikou Rimortis. O tomhle jsem věděla. Ale další dárek byl pro mě překvapením. Storm nechal vyrobit další vlajku, kterou má u sebe na každém koncertě. Musím se přiznat, že bych jí taky moc chtěla.
20.00
Koncert začíná.

45. narozeniny Brandona Lee. Nezapomeneme!

3. února 2010 v 23:46 | Anwi |  The Crow
Ani nevím, co mam nasat. Nebýt jedné kulky, mohl si své narozeniny užít se svou manželkou, s dětmi, které by možná měl, se svou matkou a mohl by také číst dopisy, které by mu chodili od fanoušků. Nic z toho se nestane, ale to neznamená, že den jeho narozenin se stane jen všedním dnem. Budeme si ho pamatovat...

Tribute to Brandon Lee - The Crow, Rest in Peaces by Saliva
Můj oblíbený film, oblíbený herec a oblíbená kapela... Ta písnička je vážně přesná