Listopad 2010

Steelwing, Alestorm, Sabaton - Praha 7.11.2010 část druhá

28. listopadu 2010 v 0:51 | Anwi |  Akce
Nastalo čekání. Pánové pobíhali po pódiu, jeden něco odnesl, jiný přinesl něco jiného. Prostě jako na každém koncertě. Když byly odklizeny bicí, kytary, odposlechy a vše ostatní, tak proběhla rychlá příprava sabatoních nástrojů a to hlavně kytar, protože vše ostatní už bylo připraveno. Je zajímavé, že u většiny kapel jsou jejich technici prostě jen neznámí lidé, ale u Sabatonů je tomu jinak. Kdokoliv vběhl na pódium, znala jsem jeho jméno. To bylo jen Hele Emil!! A tady je Pizza... Líbí se mi, že pro ně to nejsou jen nějaký lidi, co jim "slouží", ale že mají své místo i v jejich videí z tour, na fotkách.

Všichni jsme čekali na to, až jeden z nich blikne baterkou na znamení toho, že koncert může začít. Což se také za pár minut stalo. Fanoušci ihned začali vyvolávat jméno kapely, ale to nám moc dlouho nevydrželo, jelikož místo očekávaného intra se ozvalo Final Countdown. Nevadí, tak jsme si aspoň zazpívali tuhle tolik profláklou písničku.

Po druhém bliknutí baterky se z repráků ozvalo tolik očekávané intro The March to War. S tím začala i ta správná koncertní atmosféra a já jsem si zase jednou mohla říci, jaký jsem magor, že neustále lezu dopředu. Přece jen ty na balkóně měli pro nám opravdovou pohodu... A to ještě na pódiu nebyla ani kapela. Ovšem tyhle myšlenky nevydrželi dlouho, přesně do chvíle, kdy okolo nás proběhli Danielové - bubeník a klávesák. Není nad to vidět tohle pěkně z blízka.

Pak se na pódium přišourali kyraristi s basákem, z repráků se ozval zpěvák "Hello Prague!! We are Sabaton and this is Ghost Division!!" A tím začala první písnička, již zmíněná Ghost Division, a celé to šílenství, které jsem si vychutnávala od první vteřiny až do té poslední a ještě dlouho dobu poté...

GD je moje mooooc oblíbená písnička, ovšem ještě raději ji mám na živo. Hlavně její začátek. Pak hned navázali další super věcí a to Uprising. Song je pomalejší, vypráví o povstání ve Varšavě a o jejím zničení.



Další písnička se jmenuje Aces in Exile. Je to zatím jediná písnička, kde je zmínka o České Republice, přesněji řečeno o Československu.

"Fighter pilots in exile fly over foreign land
Tell their story again, tell of 310
Men from Czechoslovakia in the battle of Britain
Guarding the skies of the isle"

A po tomhle songu nastal čas, aby zpěvák ukázal, jak krásně umí česky. A že se předvedl... Kromě tradičního Ještě jedno pivo a dobrý jsme se dočkali i slovíčka honem. Joakim prostě nezapře to, že má u nás předky. A hned na další song a to na Cliffs of Gallipoli. Bitva o Gallipoli se odehrála v letech 1915-1916.



Další song byl jeden z těch rychlejších, úžasná věc jménem 40:1. Stejně jako Uprising i tady je to Polsku. Polští vojáci tehdy přemohli početnější jednotku Wehrmachtu, přesněji řečeno 40 vojáků Wehrmachtu na jednoho polského vojáka. Tedy 40:1

Když je člověk pořádně rozhýbaný, tak je potřeba trochu zvolnit, ne? Jako další na seznamu byla The Final Solution. Jak už název napovídá, tak takhle skladba je o koncentračních táborech. Je sice pomalejší, ale dle mého názoru je nejvíce emotivní a to nejen textem, ale i tím, jak je zazpívána. Kdysi jsem někde četla, že tuhle písničku by na koncertech měli hrát pouze akusticky, což by bylo ideální... Škoda, že se toho nedrželi. Ale třeba to byla jen kachna, ale nápad je to určitě dobrý. Ovšem myšlenka, že by ji nehráli vůbec, ta se mi vážně nelíbí...



Jednou z nejznámějších písní Sabatonů je Attero Dominatus, neboli zníčení nadvlády. Jde o bitvu o Berlín, která se odehrála na konci druhé světové války. Je to určitě hodně dobrá písnička na show, ovšem musím uznat, že před ní jsem umírala vedrem, ale když na tuhle písničku sundali plachtu z dalších světel a pustili je... Touž bylo skoro moc. A vůbec si nedokážu představit, jak musí být kapele, když jim do zad začne svítit tolik světel, které vydávají sakra velké teplo... Byla to síla!!



Zatím hráli songy, které jsem očekávala. Ale teď přišlo velice příjemné překvapení a to Wolfpack, kterou jsem snad ani nikdy neviděla, že by ji live hráli. A co jsem četla reakce, tak jsem nebyla jediná, kdo mě z tohohle songu opravdovou radost...



Další na řadě byl Saboteurs. Kdybych se jim do sestavování playlistu mohla aspoň trošku mluvit, tak bych vynechala tuhle písničku a nahradila bych jí jinou. Tím nechci říct, že by se mi Saboteurs nelíbila, to rozhodně ne! Píseň vypráví o norské sabotáži továrny na těžkou vodu ve Vemorku.

A hned pokračujeme na Coat of Arms. Moje milovaná písnička, byla bych moc naštvaná, kdyby zrovna tahle na koncertě chyběla. Ale naštěstí ji hráli a já si jí užila, i když už jsem neměla moc sil, někde v těchto chvílích na mě dopadla krize a já jsem začala zívat a oči se mi začaly zavírat... Ale vše jde překonat, stačilo jen počkat, až zpěvák rozháže mezi diváky nějaký to pití.



Troufli byste si v Berlíně zahrát písničku, jako je Attero Dominatus, kde se hned na začátku zpívá Berlin is burning? Nebo v Tel Avivu písničku In the Name of God, která se nekrytě naváží do teroristů? Sabaton se těhle věcí zřejmě nebojí, takže pro mě nebylo překvapení, že u nás si troufli na Panzerkampf... Ne, že by měla písnička nějaké přímé spojení s Českou Republikou, ale části textu by se někomu líbit nemuseli.

"Oh mother Russia union of lands
Will of the people strong in command
Oh mother Russia union of lands
Once more victorious the Red army stands"

Ovšem mě jsou tyhle okolnosti totálně ukradený, politika mě naštěstí nezajímá, takže jsem si tenhle kousek vychutnala, patří mezi ty, který si občas pouštím pořád dokola =)
Je čas na pauzu. Jak se tak koukám okolo sebe, tak toho máme všichni celkem dost, ale na druhou stranu bysme tam zůstali a magořili ještě pěkně dlouho. Pánové z kapely provokativně pijí krásně vychlazenou vodu a pivo, utírají si své zpocené obličeje a já tam dole chcípu žízní... Sice závidím, ale na druhou stranu jim to přeji, určitě není nic jednoduchého bláznit na pódiu, když je nesnesitelný vedro, kyslík skoro žádný a navíc od vás všichni očekávají velkou show...

"If you know the enemy and know yourself, you need not fear the result of a hundred battles.
If you know yourself but not the enemy, for every victory gained you will also suffer a defeat.
If you know neither the enemy nor yourself, you will succumb in every battle."

Úvodní slova písně The Art of War. Jak ta by mohla chybět!! Pauza skončila a pánové vrhli znovu na pódium. Bohužel to znamenalo, že koncert se blíží ke svému konci, jelikož na každý koncert mají 14 písniček a ani o jednu víc... Škoda, mohli by se nechat vyburcovat k nějakému přídavku.

Zpěvák konečně odhodil brýle!! Wou!! A jelikož by Joakim nebyl Joakimem, kdyby neprohodil nějakou hlášku, tak hned, jak si sundal brýle, tak následovalo udivené "wou, beautiful woman everywhere! Český holky, héééj, dobrý holky!" za čož sklidil potlesk. A pak pokračoval ve vychvalování, jak se jim tu líbí, že je to úžasný večer.

Kde jinde, než na jejich koncertě zaslechnete hordu metalistů nadšeně zpívat Kočka leze dírou, pes oknem?! Já osobně jsem to zažila opravdu jen a jen na jejich koncertě... Díky své účasti na Masters of Rock jsem věděla, že po kočce následuje Primo Victoria. Při týhle písničce se skáče. Minule jsem neskákala, tak proč ne teď... Ovšem nějak to nešlo, párkrát jsem poskočila a mé tělo mi bohužel dalo jasně najevo, že se mu ten dnešní večer nelíbí... Aspoň jsem mohla vychutnávat pohled na kytaristy =D



A před námi je už jen jeden song. A ten je také vždy stejný... Metal Medley, což je splácanina dvou jejich písniček. A tyhle písničky jsou uplácané z názvů metalových kapel a z částí jejich textů. Docela dobrý nápad a věřím, že takový text dát dohromady není nic lehkého. Při téhle písni se zpěvák nechal unášet davem... A unášet doslova. Oni ho totiž ty lidičky nějak nechtěli vrátit a způsobili tím to, že ostatní členové dostávali na pódium záchvaty smíchu. Ale proč ne, že?!



Tak a to je konec. Bylo to super, velice náročný, ale super!! Děkuji pánové!! Nastala děkovačka, rozdávali se trsátka, paličky, dokonce do davu byla vhozena podepsaná blána na bicí (to musel chytnout někdo úúúplně vzadu, bylo to jako létající talíř...), a hlavně klávesákovy ponožky, pánové se uklonili a nazdar.



Po koncertě bylo mojí prioritou pití. Koupila jsem si vodu a vydala se hledat stánek Sabatonů, kde jsem měla v plánu koupit si mikinu a nějaký cédéčko. Ovšem dostat se tam nebylo vůbec jednoduchý... Za prvé jsme vůbec netušili, kde to je a navíc bylo všude okolo strašně moc lidí a nikdo se moc nehýbal. Ale nakonec se mi podařilo těsně před zavřením se tam dostat a nakonec jsem si koupila jedno upomínkové triko s českou vlajkou a jedno tílko s krásným znakem sabatonů. Mikina a cd snad příště :)

Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket

Během hodiny po koncertě nás vyhnali ven... Na déšť a mráz. Ovšem to bych nebyla já, kdybych i za takových podmínek nečekala na podpisy a fotky. A že jsme tam tvrdli opravdu dlouho. Minimálně dvě hodiny jsme si dívali na to, jak technici skládají techniku a sem tam prohodili pár slov s klukama z Steelwing a Alestorm. Ale Sabaton nikde... O to víc mě naštvalo skutečnost, že když se zjevil první z nich - bubeník Daniel, tak jsme ho nestihli. On nám normálně zdrhnul!!! Csss!!! Příště si to vynahradím, to slibuji!!! Ale už to začalo vypadat nadějně, když vyšel jeden, tak by mohli i ostatní, ne? Odpověď je jednoduchá - NE! Minimálně další půlhodinu jsme čekali na kytaristu Oskara. Ale ten už nám neutekl, ne ne ne =D Ten chlap je super kytarista i člověk! A má nádherný hlas, je to vážně něco. A to nemluvím o jeho chloubě, neboli jeho copánku =) Požádali jsme ho, aby poslal ven bubeníka, ovšem ten se neukázal.
Oskar
Jako další se ukázal druhý kytarista Rikard. Na koncertě jsem stála u něj, takže jsem si z nich nejvíce užila jeho. Ovšem líbilo se mi to, on se totiž neustále usmíval, křehnil a xichtil. Rikard je miláček!! Jinak se snad ani nazvat nedá. Neskutečně milí člověk, ve spojení s jeho roztomilostí je to skoro vražedná kombinace... I jeho jsme poprosili, aby vytáhnul ven bubeníka a Rikard byl dokonce tak hodný, že zašel do busu a pak nám přišel říct, že Daniel už spí... Sakra!! Pak si s námi ještě chvilku povídal, ale nakonec i on se odebral do postele...
Rikard
A další čekání. Je to hrůza... nechceme po nich, aby chodili najednou, ale aby se courali jeden za půlhodiny, to je moc =) Tuhle pauzu nám pomáhali překonat jen pánové z ochranky, kteří zřejmě nikdy neviděli dvě holky, co se drží v objetí. Co je na tom tak divného? Teplo lidského těla!! Jako další se stal naší obětí klávesák Daniel. Pokaždé když ho vidím, tak mám příšernou chuť hrát si s jeho vousama (stejně tak jako s Oskarovíma)! Třeba příště, až bude víc času, prostor a teplo...
Daniel
No a pak minimálně hodina čekání na poslední dva, Pära a Joakima. Ale to se vyplatilo, protože oba jsou úžasný!! Pär si před sebou kopal nějaký balónek, který mu stejně někam zmizel hned, jak se dostal ven a Joakim se přihnal se skoro prázdnou flaškou whisky a kindervajčkem. Fotky, podpisy a hned sme se jich začali vyptávat, kdy k nám zase přivítají. A odpověď mě velice potěšila, Sabaton budou jako hlavní kapela na Metalfestu v Plzni... Takže i příští rok bude na co se těšit!! Joakim tam s námi zůstal nejdéle, odpovídal na všechny otázky, snažil se mluvit česky (což mu taky krásně šlo) a hlavně se xichtil do foťáků. Ale pak i on musel nastoupit do autobusu a vydat se směr Polsko. Ale ještě než se za ním zavřeli dveře, tak se s náma rozloučil krásně česky: "Dobrou noc! Like večerníček... krtek!"
Pär
Joakim
Photobucket PhotobucketPhotobucket

Steelwing, Alestorm, Sabaton - Praha 7.11.2010

17. listopadu 2010 v 0:36 | Anwi |  Akce
Na tento den jsem se těšila už pěknou řádku týdnů! Co týdnů!! Měsíců!! Přesněji řečeno od dne, kdy jsem si pořídila lístek na koncert. A to bylo někdy na konci prázdnin. Je zajímavé, jak se člověk dokáže mučit a navíc z toho mít radost.

Fakt, že do kapely Sabaton jsem zblázněná už pěknou dobu, myslím dobře ukazují některé předchozí příspěvky. Na ně jsem se samozřejmě těšila nejvíce a mojí nedočkavost ještě znásobilo takové malé dopisování s jejich kytaristou a jeho slib, že po koncertu se budou fotit a budou podpisovat cokoliv jim dáme do ruky (což by mohl být docela nebezpečný slib, kdyby byl zveřejněn někde na netu... Známe lidi =D).

Ale jak už název článku napovídá, tak do Prahy se s nimi přijeli podívat ještě dvě další skupiny. Zatímco o Alestorm jsem už slespoň slyšela, tak Steelwing pro mně byli úplná neznámá. Takže co jiného dělat, než si o nich něco zjistit.

Steelwing
To je celkem mladá kapela ze Švédska. Má jen jedno album, ale za to je to jedna pecka vedle druhé. Hrozně se mi líbilo, že koncert začíná kapela, jejiž zpěvák se ani trošičku nepřibližuje zpěváku Alestorm, natož Sabatonu. On totiž Riley (zpěvák Steelwing) chvílema zpíval tak vysoko, že jsem hledala, kdo mu k takovým výškám pomáhá mačkáním určitých částí těla. Ale rozhodně to nebylo nepříjemné kvílení, naopak jsem byla překvapena, že i takový zpěv dokáže člověka chytnout. A také se to hodilo k celé image kapely, oni totiž kluci byli navlečeni do černých legínů, které pak vhodně doplnili nějakým tím hořejškem, nebo jiným doplňkem. V případě zpěváka to byly bílé podkolenky. Normálně by se mi asi nad tímto pohledem lehce zvedl žaludek, ale u nich to bylo rozhodně přijatelné, za což nejvíce asi může fakt, že prakticky všechny členy bych mohla obejmout palcem a ukazováčkem jedné ruky =D

Skoro jsem až litovala, že jim byl vyhrazeno jen nějakých 40 minut, což se mi u předkapel nestává a už vůbec ne, když po nich má nastoupit ještě jedna.
Alestrorm
Jako jediná kapela nepochází ze Švédska, ale ze Skotska. Tahle kapela je známá pod jménem skotští piráti. A tohle označení není vůbec mylné. Alestorm mají hrubší pirátské texty, stejně tak muziku, ovšem na ní je také znát velký vliv Skotska. Je to úžasný mix. Tahle kapela má dvě alba. Ovšem zde nemohu pět chválu jako u Steelwing, protože nejen, že alba jsou si neskutečně podobná, ale i songy jsou prakticky stejné. Takže tahle grupa je pro mě koncertní záležitost. Člověk se na nich skvěle vyblbne, ale z obou alb mi v mp3 skončily pouze 2 písně. Uvidíme další alba.

Jejich smůla bylo umístění v pořadí kapel. Přece jen Steelwing pro nim byli dravější. Takže bych je prohodila. Jinak super show!! A moje milovaná pirátská píseň:
Sabatonům budu věnovat samostatný článek, hodlám se u nich rozepsat =)

Celý koncert jsem poctivě dokumentovala, takže pár fotek:
Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket
Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket
Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket

Když už jsem u těch fotek....

7. listopadu 2010 v 10:33 | Anwi |  Akce
10.102010 - Acey Slade and Dark Party
Povedená akcička, Aceyho znám už váááážně dlouho a tenhle člověk nezklame. Jeho show je úžasná, ať tam má 10 lidí, nebo třeba tisícovky. Což se u američanů moc nevidí. Ale ty tři předkapely bych možná mít nemusela...
Photobucket Tak s těmahle lidma jsem se viděla poprvé a určitě ne naposled!
Photobucket Photobucket Pitný režim Photobucket
Photobucket Photobucket Photobucket
Venefica - můj mový objev z ČR, takhle předkapela se mi líbila moc!
Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket
Photobucket Basák, co nehraje trsátkem, úžasné!!!

Samotný pan Acey Slade
Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket

Většina fotek ukradena ze Santuary

Jedna "mrtvola" speciálně pro Maude

5. listopadu 2010 v 22:40 | Anwi |  Pro oko
Tak se mi konečně podařilo mít po ruce foťák ve chvíli, kdy jsem měla doma i psa. Problém je v tom, že můj milovanej Kuba odmítal pohnout tělem a nějaký focení ho nijak nezajímalo... Ten pes (velikosti krávy) je tak strašně línej poslední dobou, to je hnus!!

Tak snad někdy příště si vezmu s sebou na procházku i foťák a budu fotit psa v akci (tedy, tím nemyslím při značkování, ale při dovádění...)


Od teď až do smrti se mnou...

3. listopadu 2010 v 0:02 | Anwi |  Anwiel
Anwi si nechala udělat nové tetování!! Plánovala jsem ho tři roky a musím uznat, že tohle dílko bylo opravdu vysněné! Popis samotného aktu tetování raději vynechám, protože chvílemi by to mohlo zavánět těžkým ubližováním :) Čekala jsem, že horní část zad bude bolet, ale že to bude až tam hrozný, to jsem netušila. Ale zvládla jsem to, dokonce najednou! Ani nějak nemohu popsat svou radost z toho, že si Jack našel své místo na mém tělu... Jediné, co jsem schopna napsat je toto: Děkuji Vám pane Burtone za něj!!
A teď už jen fotky. Je to focené hned po dodělání :)
Tak takhle vypadal Jack 28.10.2010 někdy okolo půl čtvrté odpoledne. Teď vypadá, jak kdyby měl lepru, už se mi konečně začaly loupat stroupky, takže se splní i mé přání a do neděle, kdy je koncert SABATON, bude oloupán :)

A když už jsme u Jacka a když byl ten Halloween, tak co jiného si dát než
This Is Halloween