Červen 2011

Den s policií 19.6.2011 Praha

28. června 2011 v 23:15 | Anwi |  Akce
Mám spoustu kamarádů, kteří pracují u policie. Toooolik lidí, kteří o tomhle dni věděli. A jak jsem se vlastně dozvěděla, že bude v Pražských Strašnicích velký Den s policií, kde budou ukázky snad všech útvarů policie, včetně koňů, psů a vrtulníku?? Kdo by si myslel, že os těch kamarádů, tak by se mýlil. Nenene, já jsem si to přečetla na plakátu. A přitom pánové moc dobře vědí, že by mě tenhle den zajímal opravdu hodně.

A tak jsem vynadala všem policistům, co znám i těm, co prakticky neznám, sebrala jsem kamarádku a jelo se do Strašnic. Cesta od zastávky tramvaje do areálu, kde se akce konala byla dlouhá a spletitá. Šlo se cestou, která se pomalu zužovala a zužovala až se šlo po kamenité cestičce a člověk čekal, že za chvilku narazí na hnůj. Ale dočkaly jsme se parkoviště a pak i jakéhožesi velkého hřiště.

Akce začínala v 12.00 slavnostním nástupem společně s hudbou policie ČR. Ukázky předvedli policisté ze speciální pořádkové jednotky, cizinecké policie, pyrotechnické služby a pohotovostní motorizované jednotky. Ale co nás zajímalo nejvíce (pardon, pánové) koně. U nich jsme strávily většinu času. A taky tam vyfotily nejvíce fotek.

Den ovšem ani nebyl tak úplně krásný. Už od doby, kdy jsme přešly jsme se koukaly na zamračenou oblohu a pak se i spustil liják. A to opravdu pořádný. Ale my se schovaly stylově - na loď =) A přitom jsme koukaly na páni policisty, kteří za normálních okolností sedí v té lodi, jak moknou venku. Byla to zábava... Ale hned, jak déšť začal ustávat, tak nás z lodě vyhnali ven =(

Ovšem musím přiznat, že zatímco jsme osahávaly motorky, auta, tanky, někdy i pány policisty, hladily si koně a ohmatávaly všechny možné zbraně, beranidla a podobné věci, tak jsme pokukovaly po plošině, kterou nahoru vytáhli hasiči. A tak, když nám bylo jasné, že by nás za chvilku policajt (ten, kterému jsme intenzivně braly zbraně a snažily se mu šlohnout i náboje) za chvilku už zastřelil, tak jsme se přemístily k nim.

Vše jsme si pořádně ozkoušely, vyzkoušely, osahaly a vyfotily a přitom jsme se nenápadně ptaly, zda nás pustí nahoru. Prý ne. Autíčko je rozbité. Ale prý, až přijede jiné a podaří se to jejich nastartovat, tak by to možná šlo. Tak jsme se vzdálily, ale pořád pokukovaly, kdy půjde plošina dolů. A ta taky šla... Ale nahoru už nás nepustili. Prý je to opravdu rozbité. Ale pan hodný (a solidní =D) hasič nám dal své telefonní číslo, že prý nás vezme na soukromou prohlídku na jejich základnu a navíc nám vyjede s autem na dvorek a budeme moci nahoru.

Ale nic není tak růžové, jak to vypadá. Když jsme si později prohlížely fotky, tak jsme zjistily, že hodný pan hasič nám celou tu dobu stál za zády, pozoroval nás a když jsme mu pak psaly, tak jsme zjistily, že jeho úmysly nejsou jen zas tak nevinné. Chlapy! =D A k hasičům jsme se ještě nedostaly...

Chvilku po 4 hodině jsme odešly, já jsem šla na rande s Maude, vychutnat si Frapuchino za polovinu ceny (dala jsem si kafové-karamelové), které bylo vynikající! Sedly jsme si do Františkánek a tak se úžily pod deštník, protože zase začalo pršet, já jsem si vyzkoušela svůj nový ultrazoom Olympus. "Přitáhla" jsem nám pána, který vystrčil nohu z okna a kouřil. Fotí to opravdu pěkně i na maximální zoom, jen kdyby se mi tak nekleply ruce.

Po tom, co bylo frapuchino dopito, jsme vyrazily do Vršovic k babičce Mauděte, kde se vyzvedlo něco dobrého na zub, já jsem si pak koupila nějaké to pečivo v tescu a vyrazila jsem směr domov.

Hrozně moc fotek k naleznutí na mém rajčeti (pár jsem jich ukradla i kamarádce). Žádnou sem dávat ani nebudu, protože si nemohu vybrat =D
A tady je ještě video. Potřebovala jsem si zkusit, jak můj ultrazoom nahrává =)

Anwi byla zatčena....

23. června 2011 v 23:34 | Anwi |  Pro oko





A jak to vlastně bylo???


Metalfest naposledy - videa od KetrinTR

16. června 2011 v 23:13 | Anwi |  Akce
Našla jsem několik velice povedených videí z Metalfestu (bohužel většinou neobsahují začátek) a velice ráda si je sem hodím, ať je mám hezky u sebe =D Pořídali je KetrinTR, která měla i úžasné videa z koncertu Sabaton v Praze. A tímho jí chci opravdu poděkovat, že je dala na youtube =)

Rage - Higher Than The Sky
Accept & guitar fight (miluji tuhle část!!)
Accept - Balls To The Wall
Sabaton - Intro + Ghost Division
Sabaton - The Price Of Mile
Sabaton - Primo Victoria (aneb jumpsong)
Sabaton - Metal Machine
Tak a to je vše...

Metalfest 2011, den třetí

12. června 2011 v 22:18 | Anwi |  Akce
Tu noc jsem spala trochu víc. Rozhodně jsem zaspala chvíli, kdy se z repráků místo živáku Tří sester začal ozývat death metal. A musím uznat, že když jsem začala vnímat muziku, byla jsem opravdu překvapená. Přece jen u spaní nepotřebuji poslouchat zvracejícího člověka. Zapnula jsem si tedy do sluchátek nějakou klidnější muziku, abych se pokusila vnímat aspoň něco jiného a celkem to zabralo.

Vyhrabala jsem se ven okolo osmé, vyčistila jsem si zuby a odevzdala bráchovi zbytek rohlíků a gervais. Zatímco on snídal, tak jsem si zabalila všechny věci a šla si je hodit do auta. Pro neděli jsme měli naplánovaný relax u bazénu a prohlídku Plzně. Nakonec se od areálu odjíždělo až v jedenáct, ale jelikož jsme měli v plánu navštívit až autogramiádu Sabaton, tak stále bylo dost času.

V bazénu jsme strávili 3 hodiny. Chvíli jsme plavali, několikrát jsem si skočila, chvilku jsme relaxovali ve vířivce, ale nejvíc času jsme strávili chozením do schodů a jezděním na toboganu. Netuším kolikrát jsme se svezli, ale určitě dvě hodiny jsme tomu věnovali. Navštívili jsme i parní komoru, kde jsem si pořádně zavodnili plíce.

Potom jsme šli na obhlídku města. Náměstí je nádherné!! Nejvíce se mi tam líbila renesanční radnice. Ta je vážně nádherná! Pak jsme šli obhlídnout katedrálu sv. Bartoloměje. Nejdřív jsme zašli dovnitř. Je to tam krásné, ale trochu tu krásu kazilo červené světlo kamery přímo uprostřed oltáře a dost nápadné bedničky stěnách.

Ke katedrále patří i nejvyšší věž v ČR s 102,26 metry. A to by jsme nebyli my, aby jsme se nešli podívat na vyhlídku. Vedlo tam 301 schodů. Že to nezní zas tak hrozně?? Si to zkuste, když je před třicet stupňů! Byla to skoro sebevražda, hlavně, když má člověk zavodněné plíce, že?! Ale já jsem na to nebyla zas tak špatně, jako můj brácha, co má okolo 190 cm. No jo, jak pořád říkám, jsem ráda za to, že jsem malá =) Ale nahoře jsem zahládli ošklivé bouřkové mraky, tak jsme se vydali směrem k autu a hurá zpátky do areálu.



Času bylo stále ještě dost, tak jsme si zašli na shaker do mekáče a už plánovali další návštěvu Sabaton u nás. Sice ještě netušíme, kdy to bude, ale už víme, co s nimi provedeme =)

Popisovat čekání ve frontě na podpisovku Sabaton snad ani popisovat nebudu. Bylo to dlouhé, úmorné a velice zmatečné. A přiznám se, že tomu zmatku jsem napomohla velkou částí já. Nejdřív jsme tady byli první, pak asi třetí, ale jelikož sekuriťáci, co to tam měli na starost už nás měli viditelně plný zuby, tak na nějakou organizaci kašlali a najednou jsme byli asi třicátý. Hlavní pro nás bylo to, že jsme se tam nakonec dostali a předali jsme dárek basákovi. Sice neměl narozeniny přesně ten den, ale pár dní sem, pár dní tam. Původní plán dát mu flašku absinthu, ale nakonec jsme skončili se šílenou krávou. V hračkářství jsme na ní narazili a nemohli jsme odolat. Zato jsem musela odolávat tomu, abych si jí nenechala doma. Ale jak bylo vidět, tak Pärovi udělala radost a z reakce zpěváka Joakima jsem usoudila, že nejen jemu.

Takže jsme předali dárek, nechali si podepsat připravené papíry, já jsem ještě prohodila pár slov s kytaristou Oskarem a už jsme běželi cpát se do prvních řad. Na programu byli Arch Enemy. Ani nevím, jak se k téhle kapele postavit. Někdy mi nevadí, někdy si je ráda pustím a někdy mi vážně moc vadí. Naštěstí mi "ženský kinedril" (jak to nezval brácha) ten den nijak nevadil a celkem jsem si to i užila. A měli jsme štěstí i na lidi okolo nás, protože jsme se úspěšné probojovali do první řady. Taky tak malinký holky, kdo by nás nepustil, že?

Takže na Sabaton jsme byli už pěkně v první lajně v klidu jsme si mohli vychutnat koncert. A dokonce jsme se dostali na mou oblíbenou stranu - pod Oskara =) Prostě mam toho chlapa ráda, i když je celkem líný. Joakim si snad jako jediný zpěvák ze všech opravdu užíval prostor mezi fanoušky a kapelou. Neustále lítal sem tam, skákal z pódia k nám a pak zase zpátky a já jsem se jen divila, že se nepřerazil o odposlechy, nebo že nevlítnu do ohně. A že ohněm neštětřili. A různými rachejtlemi taky ne.

Ještě před začátkem festu jsem říkala, že mě playlistem nemohou nijak překvapit. A to bylo tvrzení více než odvážné. Pánové překvapili a to dost! Začátek byla jako vždy Ghost division. Uprising taky moc nepřekvapila, ale po ní přišla White Death a tu jsem opravdu nečekala. Následující The Price of a Mile a The Screaming Eagles jsou moje nejoblíbenější koncertní písničky. Hlavně teda ta první. No, ještě jedna je oblíbenější, ale tu už bohužel nehrají... Další Cliffs of Gallipoli byla taky očekávatelná, ale pak přišla ta bomba!! Po pěti letech znovu začali hrát Stalingrad! Ve chvíli, kdy oznámil Joakim oznámil tohle písničku mi spadla čelist až na zem a oči se mi rozšířili přes celý obličej. Stalingrat, wou!! Aces in Exile byla taky očekávané, protože se v ní zpívá o Československu. Panzer Battalion jsem živě ještě neslyšela, The Final Solution byla překvapením, protože to opravdu není festivalová písnička, ale udělala mi radost, to je opravdu srdcovka. 40:1 byla poslední v první části koncertu. Pak se pánové na chvilku odebrali dozadu, kde chvilku oddechovali a občerstvovali se. A celou dobu je několika tisícový dav vyvolával zpátky na pódium.

Další část začínala songem Coat of Arms. Ale mému srdci byla bližší další pecka a to The Art of War, při ní se dá správně řvát. Klasika Primo Victoria nesměla chybět, protože bez ní by si fans ani kapela nezaskákali. Will you sing with us? And will you jump with us? Prakticky celou písničku jsme proskákali a musím uznat, že takhle v první řadě to není nic moc. Ale aspoň trochu jsem se protáhla. A to už zůstávala jen jedna písnička a ta je taky už po dlouhou dobu jasná - Metal Medley, neboli kombinaci Metal Machine a Metal Crue. Zpěvák si "zaplaval" na davu a to byl konec. Pak nastalo loučení, házení trsátek, paliček, blán a potřásání rukou. Kamarádka dostala trsátko od kytaristy Rikarda, ale jelikož už jedno má, tak mi ho věnovala =) Já mám prostě kliku!

Po koncertu jsme vzali nohy na ramena a rychle utíkali k autu. Což byla trochu škoda, kdyby jsme tak moc nepospíchali, tak by jsme mohli počkat na to, až se vysprchují a převléknou a půjdou mezi fans. Ale co, počkáme si na ně až budou zase v Praze na klasickém koncertu, popřípadě si vychutnáme jednoho z nich na další Release party, protože na další rok plánují další album.

Tak a to je vše. Cestou do Prahy jsme mohli obdivovat nádhernou bouřku a já jsem si zoufala nad tím, že mě další týden čekají dvanáctky v práci. A to od pondělí do čtvrtka. Hnus!!

Basák Pär

kapela u ohníčku

Joakim s červenou podprsenkou, která mu udělala viditelnou radost

můj oblíbenec Oskar
druhý kytarista Rikard

A nakonec rozlučka...

Metalfest 2011, den druhý

11. června 2011 v 13:58 | Anwi |  Akce
Ze spacáku jsem se vyhrabala někdy okolo šesté ráno a hned vyrazila směr Kaufland, nekoupit nějaké to jídlo. Nakonec jsem skončila s pár rohlíkama, gervais a minerálkou. Ale alespoň jsem si prošla skvělou zkratku, která vedla skrz křoví a jak jsem tak koukala, tak i přes "přírodní záchod", který si tam lidi založili.

Ten den jsem měla naplánovaný první koncert na půl jednou, tak jsem sbalila bráchu a kamarádku a hurá do ZOO!! Vypisovat, co všechno tam bylo, rozhodně nebudu. Je to celkem malá ZOO, ale i tak jsme tam byli docela dlouho. Patří k tomu ještě i Dyno park, ale to sem nám zdálo jako celkem dětská záležitost, takže jsme ho vynechali. Ale rozhodně musím napsat, že jsem se toho hodně naučila - třeba to, že jistá kočkovitá šelma (já si vzpomenu, jak se jmenuje, slibuji=) umí krásně převlékat za dikobraze, nebo co to mělo být... Nebo že by dikobraz vyhnal čičinku z domečku a usídlil se tam?? Taky jsem si odnesla nějakou tu dírku v botě. Byli tam totiž takový klovavý potvory, který hrozně rádi skrz pletivo (dvojité!) klovali lidem do bot.




Od 12.30 začínala má oblíbená česká kapela - Salamandra! Byla jsem na nic celkem nedávno, když hráli společně s Rimortis, ale byla jsem zvědavá, jak budou znít v tomhle areálu. Velice dobře! Salamandra je kapela, co na to prostě má. Mají super písničky, možná bych uvítala spíš češtinu, než angličtinu, ale co. Nikdo není dokonalí. Stejně jako na Mástrech jsem si letos nejvíc zařvala při písničce Masters of Rock. Salamandra měla jen 45 minut, což byla opravdu škoda.


Po nich jsme měli chvilku času, než v 14.30 začali Arakain. V klidu se přiznám, že dříve jsem je ráda neměla. Většina lidí je toho názoru, že tahle kapela byla nejlepší za dob s Brichtou. A taky spousta lidí říkala, že bez něj kapela půjde ke dnu. Ani náhodou! Rozhodně ke dnu nešli a dle mého jsou teď mnohem, mnohem lepší, než předtím. Teď je to show! Arakain byli stejně jako Salamandra i na Mástrech, takže jsem věděla, co očekávat. Ale oni už mezitím stačili vydat nové album, což mi jaksi uniklo... Nevadí, i tak tam bylo dost mně známých písní. Ale na ně jsme už v první řadě nebyly, potřebovaly jsme se trochu schovat tomu odpornému sluníčku, takže jsme je pozorovaly ze "stínového koutku".

A následoval přesun do Kauflandu, kde jsme koupily baterky, zašli si do mekáče na shaker pro osvěžení a cestou zpátky si vyfotily pěknou, ale bohužel dosti rozpadlou kapličku.

Okolo šesté jsem už byla připravena v první řadě a kapelu Bloodbound. Kapela pochází se švédska a slyšela jsem o nich jen a jen chválu. A oprávněně! Sluníčko jim pražilo do obličejů, pot z nich tekl potokama, ale oni jeli a jeli. A na zpěvákovi bylo víc než jasně vidět, jak hrozně mu vadí vzdálenost od fanoušků! Na pódiu strávil jen minimum času a pořád byl u nás, stejně tak i kytaristi. A vsadím se, že kdyby mohli, tak i klávesák a bubeník by byli u nás. Kdyby mohli... Takhle kapela se rozhodně probojuje do mé mp4 i do mého osobního žebříčku oblíbených kapel.




Hned po nich následovala kapela na kterou jsem se těšila snad ze všeho nejvíce! Pretty Maids! Už od chvíle, kdy jsem slyšela jejich nejnovější desku Pandemonium, mě úplně uchvátili! Už když začali pro ně připravovat pódium, jsem si v hlavě (a možná i trochu nahlas) pobrukovala písničky a hádala se sama se sebou, jaký písničky zahrají. Začali mou milovanou Pandemonium, zazněla i Please Don't Leave Me, která se mi líbí od nich mnohem víc, než od Phila Lynotta, I.N.V.U., a u nás asi nejočekávanější Little Drops Of Heaven (aneb bez Andílka to nejde =D). Na koncertě mi vadily 2 věci a ani za jednu z nich nemohla kapela. 1. vedle mně stál kluk, který se ani trochu nehejbal, ani neotevřel pusu, prostě nic!! Připadala jsem si vedle něj jako blbec. A za 2. lidi pod pódiem sice reagovala hodně, ale rozhodně ne dobře. Jediné, co znali bylo Hej, i když zpěvák po nich chtěl, aby křičeli kousek textu. Chudák zpěvák chvílema vypadal celkem nešťastně. Měl si stoupnout k nám, já jsem věděla moc dobře, co dělat =) A asi na nás bylo opravdu vidět, že si show užíváme, protože kytarista pořád pokukoval naším směrem (přiznám se, že jsem z něj chvilkama měla husí kůži) a bubeník mi hodil paličku =) Pretty Maids na jedničku s hvězdičkou a to byl zatím jen koncert, ještě mě čekala jejich podpisovka!!


Koncert skončil v 20.20 a ve 21.00 začínala jejich podpisovka. Jen jsem doufala, že se v mezičase stihli osprchovat a převléknout. A zřejmě to stihli, protože, když jsme se dostali k nim, tak jsme nepadli odérem totálně zpocených těl a v případě zpěváka a basáka i zapařených zadnic (to ty kožené kalhoty...). Zpěvák seděl jako první, tak jsem ho rovnou poprosila, jestli by pak bylo možné venku udělat skupinovou fotku se všema z nich a on s tím velice rád souhlasil. Když jsem bubeníkovi podávala paličku, tak se rozesmál a docela marně se na ní snažil namalovat človíčka. Od kytaristy jsem schytala nejen podpis do památníčku, ale i čmárnutí na ruku, to když jsem se věnovala bubeníkovi a on mi chtěl něco povědět. Mají opravdu kvalitní lihovky, nemohla jsem to vůbec smýt a ještě v pondělí to tam bylo vidět. Pak jsem ještě pro jistotu poprosila basáka, aby si pak s námi vyfotili všichni a už jsme jen čekali, až uspokojí všechny fanoušky (byli poslední toho dne, tak to mohli trochu protáhnout) a šlo se fotit. Když odcházeli do backstage, tak mně klávesák ještě ujistil, že se do Čech určitě rádi zase podívají.

A to bylo vše. Dala jsem si sprchu, šla ochutnat kousek bramboráku se sýrem, počkala si na začátek koncertu Cradle of Filth, ale po prvních tónech jsem zjistila, že bych asi musela vyhodit ten bramborák zpátky, pokud bych slyšela více, tak jsem se odebrala do spacáku.




(zpěvák a klávesák)

Metalfest 2011, den první

10. června 2011 v 23:51 | Anwi |  Akce
Byl pátek. Nemusela jsem ani do školy, ani do práce. Ale i tak jsem vstávala víc než brzo. Jela jsem na Letnou, kde jsem si vyzvedávala lístky na Landu, nechala jsem tam několik tisíc a rozjela jsem se odevzdat jeden lístek, aby byl včas připraven jako dárek. A rovnou jsem si domluvila odvoz na sraz s bráchou, který nás měl transportovat do Plzně. Nechtělo se mi tahat bágl, spacák a já nevím co ještě metrem. A navíc se jelo s dvěma neteřinkama na dětský den do Ikei, což slibovalo celkem i zábavu. Takže jsem se rychle vydala na Suchdol, kde jsem si dala ultrarychlou sprchu, hodina na sebe narvaný batoh a vyrazila zpátky.

Dětský den byl víc než trapný, v jednom rohu se schovávali dva klauni, jeden maloval dětem obličeje a druhý tvořil "zvířátka" z balonků. V uvozovkách je to schválně, protože jsem nezahlídla nic, co by mi připomínalo zvířátko... Takže pobyt dětiček v Ikei byl sotva čtvrthodinový a hurá domů. Ale to už přijela kamarádka a už se čekalo jen na bráchu, který se dostavil o půlhodiny později. Naházeli jsme věci do auta a hurá směr Plzeň. Cesta byla kupodivu volná, na to, že byl pátek okolo páté.

Plzeň jsme našli snadno, ale hledání samotného areálu nám zabralo asi tolik času, jako samotná cesta. Nějak nechápu, proč v celé Plzni není snad ani jeden ukazatel "ZOO"! Vždyť je to jedna z největších atraktivit!! Ale po různém kličkování a vracení se, jsme areál našli, ubytovali se a šli prozkoumat okolí.

První kapela, na kterou jsem šla, byli němečtí Rage. Tuhle kapelu mám velice ráda a taky jsem věděla, co od nich mohu očekávat. Jsou pouze tři, ale pódium je jich plné. Bohužel měli opravdu debilní čas, což se projevilo jak v jejich výkonu, tak i trochu v reakcích fanoušků. Hráli od 19.10, ale sluníčko ještě pořád řádně pálilo a to navíc kapele přímo do obličeje. Ale i tak show byla na jedničku, basák a zpávěk v jedné osobě je šílenec, co dokáže úžasně zpívat s vyplazeným jazykem a myslím, že by rozpohyboval i mrtvolu.


Chtěla jsem si ještě skočit pro podpisy Acceptů, ale už před začátkem samotné autogramiády měli beznadějně plno a sekuriťáci posílali lidi pryč, že další už pouštět nebudou. A co vím, tak ani ty, co se do té řady dostali, tak ne všichni se ke kapele dostali. Takže jsme se vrátili zpátky od areálu, šli si ho pořádně projít a prozkoumat, kde co je.

Od 22.30 hráli Accept. Tuhle kapelu jsem už viděla na Mástrech a věděla jsem, že jsou prostě vynikající!! A ani tady nezklamali. Celou dobu jsem se úžasně bavila, obdivovala hlas zpěváka, který mě vždy dokáže dostat do kolen a poctivě s nimi zpívala. Kytaristé si dali nějaké ty sóla a to už se blížil konec jejich show. A já pořád čekala na tu jednu písničku. Dali jí až nakonec! Song Balls to the Wall zná snad opravdu každý!




A to byl konec dne. Byla půlnoc a já jsem běžela do sprchy, než se tam nahrnou lidi. I když je pravda, že s tím zdrháním to nebylo tak vážné. Doběhla jsem ke stanu, vzala jsem si věci na spaní, mýdlo a šla směr sprchy. Pak jsem si uvědomila, že nemám osušku, vrátila jsem se pro ní a na další cestě ke sprchám jsem si zjistila, že jsem si nevzala kartáček a pastu. Ale nakonec jsem se dostala do sprchy, kde byla celkem i teplá voda, měla jsem se do čeho utřít i čím si vyčistit zuby. Co více si přát?! A pak už jsem se zabalila do spacáku a snažila se nevnímat ten hluk a bordel kolem...

Metalfest 2011, Plzeň

10. června 2011 v 22:50 | Anwi |  Akce
Tak a je to za mnou. Je pravda, že ono je to za mnou už skoro týden, ale jelikož teď chodím každý den na 12 hodin do práce, tak prostě nebyl čas něco spatlat. On není čas ani teď, ale už to musím napsat, jinak bych se k tomu nikdy nedostala.

Metalfest, nebo Maters of Rock?? Tyhle dva festy se nedají moc dobře srovnávat. Metalfest byl o dost menší a tak nějak komornější festival. Lidí bylo sice na můj vkus ještě pořád více než dost, ale rozhodně to bylo lepší, než minulý rok na MoRu. Spaní bylo mnohem lepší na Mástrech. Sice placené, ale byl relativní klid. Teď jsme měli stan hned vedle Gambrinus stanu, kde celou noc jely repráky naplno... a že těch repráků bylo!! Chvílemi jsem měla pocit, že nás to dunění přemisťuje z místa na místo a spát se taky nedalo.

Areál samotný byl opravdu super!! Ty, kdo nechtěli být namačkáni v prvních řadách si mohli sednout do "lavic" amfiteátru Lochotín a viděli celkem dobře. Ale to bylo tak jediné plus, co se tam dalo najít. Pódium bylo řešeno tak, že viděli jen ty v prvních dvou řadách a možná nějaký ty rozhledny ve třetí. Bylo příšerně nízko a navíc hrozně daleko. A na spoustě kapel bylo vidět, že jim ta vzdálenost vadí. Ani se jim nedivím. Při pobíhání mezi pódiem a divákama se o mnohé pokoušel infarkt, hlavně teda v odpoledních hodinách.




Ale abych se přiznala, tak mi to ani tak moc nevadilo, protože jsme se společně s mým doprovodem (=P) dostala do první řady a měla tak celkem pěkný výhled. A navíc jsem se přesvědčila, že i metalisti jsou hodní, protože stačilo poprosit a ty vysoký lidi, co se nacpali dopředu, nás pustili před sebe a ani u toho moc nenadávali! Díky všem =)