Prosinec 2011

Sabaton 16.12.2011 Londýn, klub Koko

31. prosince 2011 v 19:48 | Anwi |  Akce
Sabaton, poslední dobou jsem touhle kapelou skoro až posedlá. Důvodů je hned několik. Miluji jejich muziku, miluji hlas zpěváka Joakima a navíc miluji je osobně. Zbožňuji to, jak se chovají ke svým fanouškům. To, jak jsou ochotni po koncertu zůstat třeba několik hodin a kecat s náma. A zbožňuji Oskárka za to, že kdykoli se ho na cokoli zeptám, tak mi vždy odpoví, ať je to sebevětší kravina! A po tomto koncertu totálně zbožňuji klávesáka Daniela.
Kdybych do nich nebyla takový blázen, tak bych těžko byla schopná se sebrat a jet za nimi do Londýna. S Marinou jsme se před tím, než nás pustili dovnitř, bavili o tom, jaká je předkapela Hell. Doma jsem se pokusila něco o nich najít, ale vzhledem k tomu jménu jsem našla tisíce videí a odkazů, tak jsem se na to vykašlala. Marina mě ujistila, že je to hrůza hrůzoucí a že se mám opravdu na co těšit. A měla sakra pravdu!
Hell je kapela u které asi nebudu litovat, když ji už nikdy neuvidím. Muzika nebyla zas tak špatná, zpěv už byl na tom mnohem hůře. Ale ta show!! Proboha! Kapela byla ok, všichni vypadali jako zombie, jeden kytarista byl úplně výborný, ale zpěvák s trnovou korunou, co neustále máchal rukama (měl muzikálový mikrofon) ve stylu ala Ježíš, mě bavil asi tak 10 minut. Ano, přiznám se bez jakýchkoli výčitek, že jsem silně alergická na tyhle nábožensko biblistický píčoviny. A to jsem se raději nepokoušela vnímat text, stačilo mi, když zpěvák neustále žehnal, dělal kříž a podobně. Brrrrr!
Photobucket Photobucket
Naštěstí měli jen něco okolo 40 minut a pak už byla na řadě příprava na koncert Sabaton. Trochu mi tento jinak vcelku klidný čas znepříjemňovali Němci (nebo co to bylo za národnost), co stáli za náma. Kdykoli prošel okolo někdo známý, tak ječeli, že to už nemohlo být normální. Takže za těch pár minut příprav jsme mohli slyšet Emilovo jméno minimálně 6x, a to nepočítám ty chvíle, kdy byl na podiu déle, to řvali pořád. Já jsem sice magor, ale s ním jsem se pozdravila mávnutím ruky a byla jsem spokojená.
Photobucket
Pak nastal ten nejočekávanější okamžik, a to totiž odpočet! A jako vždy stylově - Final Countdown od Europe. A pak už The March To War. Bylo krásné vidět zase oba Daníky, jak vběhli na podium! Při Ghost Division se na nás nalepily zadní řady tak, že jsem nebyla schopná ani si stoupnout na špičky. Ani na jednom koncertu se mi tohle ještě nestalo, vždycky jsem byla namáčklá, ale nikdy takhle moc. Upřímně, zlaté koncerty v ČR!
Další skladba byla ale velkým překvapením: Primo Victoria. Ne, že by tenhle song normálně nehráli, ale, sakra, dát ji hned jako druhou?! Vždyť tenhle song byl vždycky ke konci a tam mi taky vyhovoval. Takhle na začátku, vážně chyba, pánové!
A čím byl vlastně tento koncert tak zvláštní? Byl delší, ale hlavně tím, že Joakim vždy řekl 2 songy a podle reakcí fans zahráli jeden z nich. Což bylo docela vtipné, protože někdy se dostali do patové situace. Ale co, skoro vždy zahráli to, co jsem chtěla.
40:1
Cliffs of Gallipoli
Screaming Eagles
Coat of Arms
Po CoA byly vyhlášeny The Final Solution a The Price of a Mile. Obě mám zatraceně moc ráda, ale přece jen tu první o trochu víc. Ale bohužel fans si vykřičeli The Price of a Mile. Ovšem sranda byla, když Joakim to prostě neslyšel. Dle něj to bylo nerozhodně. Fanoušci křičeli, že více měl zrovna tenhle song, všichni ostatní z kapely mu to říkali taky. Já pozorovala Oskara. Ten to jen tak pozoroval, pak rozhodil rukama, obrátil oči v sloup a začal hrát úvodní tóny PoM. Ten jeho výraz byl opravdu nezapomenutelný!
Poté si fanoušci i bez výběru vykřičeli Wolfpack. Miluji ten song!
Má milovaná Talvisota byla ohrožena jiným songem, který si ovšem ani nepamatuji. Protože jsme si vykřičeli právě Talvisotu. A krásný pohled byl zase na Oskárka. Když Joakim vyhlašoval ty dva songy, tak jsem se koukala na něj a Oskar na mě. Ale když jsem se koukla na Oskara, tak on si dal ruce za záda a dělal takové ty xichty typu "já tady nejsem!" Vlastně on a Rikard tam dělali celý koncert blbosti a krásně nám opičkovali před foťákama. Aspoň máme pořádně fotky =)
Panzerkampf
A další songy na výběr: Uprising nebo White Death? V tu chvíli jsem měla po náladě. Uprising mi upřímně vadí. Nemám tenhle song ráda, zato White Death je moje srdcovka. Ale jak se dalo čekat, tak Uprising si získal více křiku. Ale Joakim potěšil mé srdce, řekl, že zahrají obě dvě!! Wou, to se mi ten Uprising poslouchal hned lépe! Každopádně Joakim je hlava děravá a hned po tomhle songu už zase dával na výběr z dalších dvou. Všichni fanoušci křičeli, že chtějí WD, ostatní z kapely na něj taky křičeli, ale nic. Až Pär za ním musel přijít a zakřičet mu to do ucha. Naštěstí, to bych mu neodpustila, kdyby mi nedali milovanou White Death!
Back in Control
Swedish Pagans
Panzer Battalion
Attero Dominatus
Po AD si fanoušci zkoušeli vykřičet Union. Co jsem koukala na Oskara, tak on s tím neměl problém, ale Joakim se přiznal, že si nepamatuje text, takže tuhle písničku určitě dát nemohou. Za což se mu fans hezky vysmáli. Ale místo toho dali Purple Heart. Co moje paměť sahá, tak tenhle song jsem ještě na živo neslyšela...
Následoval Metal Ripper. Tuhle jsem taky ještě neslyšela. A je dobře, že ty špatné zprávy přišly až po ní. Jinak by ji tam ani nedali. Po ní jim bylo oznámeno, že už mají posledních pár minut. Byli tím opravdu překvapení, pak jsem se dozvěděla, že těch písniček měli na seznamu mnohem více.
Nakonec tedy byla už jen a jen Metal Medley, která na konci koncertu prostě musí být. Bylo to docela zklamání, čekala jsem delší koncert, ale chápu, že tohle nebyla jejich chyba. Taky kapela říkala, že už tam ani nepáchnou. A není se jim čemu divit!
Photobucket Photobucket PhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucket
Po koncertu jsme měli chvilku na vypití si vody a pak už nás vyhnali ven, kde už stála další fronta na další koncert. Vážně strašný klub!
Venku jsme nečekali ani tak dlouho a přišel mezi nás mistr Myhr! To je vážně jeden z nejúžasnějších lidí na světě. Hrozně milá osoba, musela jsem si ho olíbat. Tedy, jen trochu, taková malá pusinka na tvář. A to jsem ještě ani nevěděla, co nás čeká! Chvilku jsme si tam s ním povídali, pak jsme se šli ještě vyblejsknout s Emilem. Taky úžasná osoba, co si zasloužila pusu! Jen hrozně moc lituji, že jsem ho nezastihla na podiu jako bassáka!
Jako další se přihnal Joakim, se kterým jsem měla jako vedení možná někdy i budoucího Czech Panzer Battalionu rozhovor o tom, že je to lhář prolhaný a že má velký problém. No jo, když on si skoro ani nepamatuje, jak se jmenuje, jak by si mohl pamatovat o čem jsme se bavili před rokem v Praze... Ale i tak grrrrr! Každopádně slíbil na další rok jeden koncert (další mínusové body) a další dva na další rok. Nic moc informace. Ale já se na tohohle člověka nedovedu zlobit moc dlouho. Hlavně když se na něj sesypali dosti opilí Poláci, co ho oblejzali. Chudák! Ale bylo to i vtipný. Ale on pak zvolil taktický ústup a s výmluvou, že je mu zima, zalezl zpátky do klubu. Srab jeden!
Pak přišli Oskar a Rikard a Pär. S O&R se nemá vůbec cenu bavit o tom, co se děje okolo kapely. Takže jsem si ještě postěžovala Pärovi. Ale on nebyl úplně v pohodě, už při koncertu vypadal dosti unaveně) a kdo by mohl trápit takového méďu?!
Jako poslední vylezl Daniel Mullback. Hnedka jak vyšel ven, tak taky dostal svůj díl. Vynadala jsem mu, že tak kvůli němu mrzneme. Ale jen tak ze srandy. Vycvakli jsme se s ním taky a nechali ho plavat. V tu chvíli nám přinesl druhý Daniel tu nejúžasnější věc a to celou konev horký, výborný kávy. Opravdu byla jedna z nejlepších, co jsem kdy pila! Mňam!
Pak se tam ještě chvilku postávalo a kecalo. Jak mi sdělil Johan, tak ta káva chutná stejně jako polibek švédského chlapa. Má odpověď byla jasná ? přestěhuji se do Švédska.
Pak většina kapely i s některými fans naskákali do aut a jeli někam do klubu. Zůstal u nás už jen Daniel Myhr, ale ne úmyslně. Chudák =) To už jsme tam u něj byli jen já, Kris a Marina. Řekla jsem mu, že se nemusí bát, že se o něj postaráme. No jo, ale jak řekl, tak zbytek kapely by ho sháněl a kdyby tam nepřijel, tak by byli naštvaný. Takže se objednalo další taxi a hurá na afterparty!
PhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucket

Londýn 2011 - veverky jsou krvežíznivé potvory!

25. prosince 2011 v 21:13 | Anwi |  Akce

Popisovat přípravy na odjezd do Anglie raději ani nebudu. Byl to asi půlroční maraton. Ale nakonec jsme měly lístky na bus, pojištění, a já nevím co všechno. Jen s ubytováním byl problém, protože ten jejich systém nebral ani jednu kreditku, takže jsme tam jely s tím, že možná nebudeme vůbec bydlet.

Cestu také popisovat nebudu. Jen musím uznat, že naše stewardka byla opravdu výborná. Starala se o nás opravdu skvěle celou cestu, zastávek bylo dostatek. Projížděli jsme Německem, Belgií, Lucemburskem, Francií. A musím uznat, že Belgie se mi zalíbila opravdu hodně a to jsem jí viděla jen z oken autobusu. Hlavně tedy Brusel! Jednou se tam budu muset podívat!

Přejezd mezi Francií a Anglií byl velice vtipný. Na francouzských hranicích nás vyhnali z busu, v noci a za deště. Seděli tam dva celníci, kteří (jak už to u frantíků bývá...) se odmítali bavit anglicky. Tak jsem jim tam s úsměvem na tváři řekla velké hello! Pak jsme přejeli asi 10 metrů a tam byla pro změnu anglická celnice. Jaký rozdíl! Tam těch celníků sedělo 6, všechno to šlo rychle a ta ženská, co jsem jí schytala já, byla taky celkem příjemná.

Do UK jsme se přepravili takovým tím obrovským vlakem, co se do něj nacpou jak auta, tak autobusy a on jede podmořským tunelem. Nic moc dobrý pocit, hlavně když ten bus se nakláněl tak o deset čísel.
Photobucket
Příjezd do Londýna byl někdy po dvanácté odpoledne. V okolí nádraží jsme se motali docela dlouho. Hledali jsme nějakou úschovnu zavazadel, kterou jsme nutně potřebovali. Na vlakovém nádraží byla jedna za krásných 8,65 £ což by bylo nějakých 300 českejch. Nic moc. Každopádně to ukazovalo cenovou hladinu v celé Anglii.
Photobucket
Další zastávka byla v nejúžasnějším obchůdku vůbec. Lush. To je extrémně voňavý obchod s mýdlama, šamponama, pěnami do koupele a dalšíma kravinkama. Tak jsem nechala docela velkou část obsahu své peněženky. A to jsem si ještě nekoupila vše, co jsem měla v plánu! Tabletky na zuby si budu muset dokoupit...

A pak už nastalo hledání toho hotýlku. Ale jelikož jsme si nenapsali ani adresu, ani nic jiného, tak jsme šli jen tak, jak jsme si to pamatovali z mapy. Shodli jsme se nad tím, že musíme projít Hyde parkem a pak někam "mimo tu mapu", co jsme si koupili.
Photobucket
Projít Hydeparkem nebyl až takový problém, ale když jsme se dostali do Kensington parku, tak jsme byli obklíčeny. V Londýně pozor na veverky! Hned jak jsme tam vlezli, tak se k nám přihnaly a už začaly loudit, potvory jedny. Ta jedna mi dokonce skočila na nohu a očmuchávala mi ruku. Ale kdo by se nad nima nesmiloval, byly vyžraný jako vepři na porážku a to se musí udržovat! Tak jsem začala lovit z batohu bagetku. A to mi jedna ta veverka vlezla rovnou do toho báglu... Každopádně, když jsem je krmila, tak mi ta potvora ukusovala rovnou z celé bagety a s tím i prst. Takže prostě a jednoduše, bacha na veverky, to její kousnutí dost bolelo!
Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket
S krvácejícím prstem jsem pak pokračovala dál. Ale to hledání bylo dosti neúspěšné. Pamatovali jsme si, že ta ulice začíná na písmenko I a že by to mělo být Terrace. A tu jsme prostě nenašli. Takže po tom, co jsme tam kroužili asi 2 hodiny, jsme si zašli do internetové kavárny, která byla tedy ten největší pajzl. Ale internet šel, tak aspoň něco. Zjistili jsme, že kroužíme pěkně, ale na úplně jiném místě.

Hotel jsme tedy našli a místo tam naštěstí taky bylo. Spalo se tam v takových těch troj palandách a na pokoji jsme byli jediný holky, jinak tam bylo asi 6 chlapů. Ale pohoda, byl tam jeden číňan, co se s náma dal do řeči a vyprávěl nám, že byl v Praze a jak se mu tam líbilo.
Photobucket Photobucket
Zabrali jsme si tam tedy postele a někdy okolo šestý večer vyrazili ještě do města. Nějdřív jsme si koupili jídlo. Stavili jsme se v Subway (=D) kde mi udělali výbornou vegan bagetu! Vážně to bylo něco úžasnýho, co mi v Praze opravdu chybí, protože u nás tam ty jejich náplně nemají. Stálo mě to sice 5,50 £, což je dražší než u nás (aspoň myslím, naposledy jsem tam byla někdy před 2 lety...) ale vážně skvělé, snědla jsem půlku a další si nechala na později, bylo toho vážně moc!

Ze Subway jsme vyrazili zase do Hydeparku, který jsme prošli (úplně jinak, než jsme chtěli, ale aspoň nějak). Vyloupli jsme se u Royal Albert Hall, což je vážně nádherná stavba. Pak jsme prošli na Hydepark coner, kde jsme pokračovali okolo Wellington Arch, po Piccadilly k Buckingham palace, kde jsme si fotili fontánu, kterou jsme měli za Piccadilly circus. No jo, tam to byla Buckingham fountain. Ale co, nevadí, hezké to bylo. Jak teď koukám na mapu, tak Piccadilly circus je o dost dál.
Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket
Zpátky jsme se vydali po Park lane, kde jsme potkali nádherný barák! Tedy, potkali asi není to správné slovo, ale vem to čert... Abych se přiznala, tak mě začínalo celkem štvát, jak je tam jeden barák jako druhý, ale tenhle byl vážně nádherný! Pak už jsme se na chvilku zastavili jen u Mable Arch a pak hurá do postele.
Photobucket Photobucket
Noc proběhla naprosto bez problémů, ráno už to bylo o trochu horší. Ve chvíli, kdy jsme odcházeli, tak jsme nemohli najít čipový klíč, což by nás stálo nějakých 10 £. Ale jelikož na recepci seděli nějaký dva celkem příjemný chlápkové, tak nám to odpustili a my mohli v klidu odejít. Jen doufám, že z toho neměli nějaký průšvih, že jí tam někde našli.

Domluvili jsme se, že se pojedeme podívat na Tower bridge, což bylo pekelně daleko. Vzali jsme si tedy autobus, který nás vzal co nejblíže. Bohužel u nich mají vážně debilní systém placení veřejné dopravy. Tam se koupí jeden lístek za 2,20 £ a ten platí na jedno nastoupení. Takže ve chvíli, kdy člověk potřebuje přestoupit, tak se musí koupit nový. Takže jezdit po Londýně busem, děkuji, ale nee. Vzali jsme si jeden lístek a jeli k Camberwell Road (nebo tam někam) a pak jsme pochodovali pěšky, což byl tedy pěkný flák cesty!

Ještě před Tower bridge jsme se kochali Southwark katedrálou, což byla nádherná budova. A pak jsme se ještě zastavili u Monumentu a hlavně u Tower of London, což je něco opravdu nádherného! Škoda, že nebyl čas si to prozkoumat pořádně. Ale jednou se tam určitě vrátím!
Photobucket PhotobucketPhotobucket
Ovšem Tower bridge mě tady zklamal hodně. Na obrázcích to vypadá tak krásně, ale ve skutečnosti ta modrá a bílá barva vypadá dost kýčovitě. Aspoň tady mně by se to mnohem více líbilo, kdyby to bylo dělané do historična a ne, aby to bylo natřeno na takovéhle barvy!!
Photobucket
Z mostu jsme si zase chytli autobus, protože jsme trošku nestíhali. Dojeli jsme k Westminster Palace, což je spíše známé jako House of Parliament. A to teprve bylo něco! Tak obrovský a tak nádherný! Běhali jsme okolo fotili a fotili! A že těch fotek bylo, chtěla jsem to vyfotit všechno, ale nějak se mi to nepovedlo, musela bych na to mít mnohem více času! Pak už jen zastávka u westminster abbey, což je tak trochu ubohé vedle parlamentu, a pokračovalo se rychle na Victoria station, kde jsme si chtěli odhodit bágly a utíkat na koncert, což bylo vcelku pěkný kus cesty.
Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket Photobucket

Úschovnu jsme nakonec našli levnější, co jsem tak pochopila, tak tam fungovala jen krátce a prsty v tom měli taky lidi ze Student Agency. Uložení báglu na den tam stálo něco málo přes 3 £, takže o 5 £ méně, než na vlakové stanici.

Cesta ke klubu Koko byla tedy mnohem, mnohem horší, než jsme očekávali! Vážně, na té mapě to vypadalo tak na hoďku chůze. Ale nakonec to vyšlo na dvě a možná ještě víc! Bylo to strašné, nohy už mi pomalu vypovídaly poslušnost a to nás ještě čekala opravdu dlouhá noc na nohou! Podle mapy to byly cca 4 míle. Jó, mít tak kolo, nebo auto, to by to bylo za chvilku, ale pěšky to trvalo opravdu dlouho a hlavně jsme procházeli něčím, jako 4x delší Václavák, kde se zakopává o lidi. Hnus.

Když jsme konečně dorazili k Mornington Crescent, tak už tam na náš čekala moje kamarádka Marina, která nám zařizovala vše potřebné okolo koncertu a další fans. Bylo mi celkem trapně, to já je tam honila, aby tam byli co nejdříve a nakonec dorazíme o pár hodin později. Každopádně jim to viditelně nevadilo a hned jsme se začali bavit o všem možném. Ale skupina jsme byli opravdu skvělá. Já s Kris z ČR, Marina z Kypru, pak tam byl Aris, což je kluk z Řecka. Pánové Sabatoňácký ze Švédska už tam taky byli a my poslouchali jejich zkoušku.

Trochu jsme měli problém s lístkama, který byly jen dva pro tři lidi. Tak jsme drze vlezli do toho klubu, kde ovšem nebylo ani živáčka, až na kapelu. Bylo to vážně vtipný, nechali nás tam jen tak vlést, klidně jsem si tam mohla stoupnout a dívat se na Sabaton, jak zkouší. Ale pak tam přišel nějaký hlavoun a vyhnal nás i bez lístku. Ale to už se začali pomalu scházet lidi a začali jsme se krásně řadit do fronty (to se u nás stává málo kdy). V 18.00 se otevřeli dveře a nejdřív nám prohlídli bágly, pak až vevnitř kontrolovali lístky. S tím posledním byl celkem problém, pořád nás tam nemohli najít, ale nakonec se to podařilo a i třetí lístek byl. A co bylo úplně nejlepší, tak na nás první řady těch cca 10 minut počkaly! Což by se u nás stopro nestalo!

Minuta ticha pro Havla

18. prosince 2011 v 19:13 | Anwi |  Výlevy

Osobnost, na kterou má náš národ právo být opravdu hrdí! Měla jsem ho opravdu ráda, ať jako politickou osobnost, tak jako člověka samotného.

RAMBO =)

13. prosince 2011 v 21:34 | Anwi |  Muzika
Ještě než zmizím, tak si prostě nemůžu odpustit tohle!!
(ou máj devl, ten hlas je prostě zabijácky výbernej!!!)

Poslední přípravy

10. prosince 2011 v 18:33 | Anwi |  Akce
Už jen pár dní zbývá do mé první návštěvy Londýna. Asi tam nepojedu s úplně klidnou myslí, protože v pondělí píšu dvě písemky, v úterý test + proslov, středa test z 86 stránek. A ani jedno jsem se ještě neučila... No, možná trochu na japonštinu, ale nějak mě to nebaví, když vím, jak moc toho je. Ve středu odpo pak odjíždím.
Vlastně ještě ani moc nevím, co budeme v tom Londýně dělat, hlavní je páteční koncert Sabaton. Už se na ně těším, na moje zelený mozky =) Taky tam půjdeme na nákupy, Lush věci tam stojí tak polovinu, co u nás a já bych si chtěla udělat pořádné zásoby. Nějaký ten šampon a kondicionér. A taky mám za úkol přivést nějaký dobrý pití. Což bude problém, protože co jsem tak koukala, tak to je všechno dost drahý a já sebou zas tolik mít nebudu. Nějaký typ?
Tak, to by byl koncert a nákupy, ale to ostatní je velký otazník. Je tam toho tolik, co by člověk chtěl vidět, ale my jedeme domu už v sobotu. A že ten návrat nebude nijak veselý... ten další týden bude snad každý den nějaká písemka. Sere mě to, máme psát diplomku, máme se učit na ávěrečný zkoušky a oni nás neustále otravují s nějakými testy, workshopy a procházkami. A pak to slízneme od vedoucího práce, že máme napsáno hrozně málo stránek a že to stojí za hovno. Jak by taky ne, když na to prostě není čas!
A na co se těším úúúúpně nejvíce? Přece na Talvisotu!!!
No dobře, tak nejvíc na Oskárka, ale to se nesmí dozvědět, jinak uteče =)