Leden 2012

I´m going Slightly Mad

29. ledna 2012 v 15:39 | Anwi |  Pro oko
Tenhle videoklip mě vždycky tak nějak rozesmutňoval, ale zároveň i naplňuje sílou. Sice to vypadá tak, že měl být natočen jako zábavný klip, ale takhle to nebylo... Ten klip je ve skutečnosti opravdu velice, velice smutný. Už jen proto, že byl natočen v době, kdy byl Freddie opravdu velice nemocný. Byl točen chvilku před jeho smrtí a on už tam byl tak zesláblí. Je tam i dobře vidět, jak je příšerně hubený (v tom roce vážil něco málo přes 40 kg při 175 cm!!), jeho tvář se propadá. Jako malá jsem milovala ten jeho účes, ale když mi pak začalo docházet, že je to jen paruka, bylo mi ho tak líto. Dnes, když jsem dostala chuť něco namalovat, tak jsem si vzpomněla právě na tenhle klip...

Domácí pizza je prostě nejlepší

26. ledna 2012 v 15:21 | Anwi |  Výlevy
Takže, ve skratce o včerejšku (za pár minut musím vypadnout do práce):
To byl zase den! Ve škole mě jedna profesorka (pro Kentaura to byla Kunešová, neboli naše milované slinta) při zkoušce dusila na tématu, co jsem si myslela, že totálně zvládám a ona vytáhla věci, o kterých se při hodinách ani slovem nezmínila a v učebnicích to taky nebylo, ale nakonec jsem to dala, takže hurá, další zkouška za mnou!
3 kluci odmítli moje pozvání na pivko... Pravda, zvát je na pivko, který by jsme se dali místo oběda, když se navíc ještě museli vrátit do práce. Ale i tak jsem si myslela, že třeba Motorkář neodmítne (taky jsme to už párkrát udělali).
A večer jsem krájela brambory na večeři, když zazvonil telefon a já se tak lekla, že jsem si zajela nožem pěkně hluboko do prstu. Krvácelo to zatraceně moc a zdálo se mi, že vidím svou vlastní kost. Nic moc.

Dneska jsem uklízela, s tím pořezaným prstem to nešlo nijak hladce, ale je to tu uklizený. Spolubydlící je na týden na horách, tak ať to tu nevypadá jako po atomovce. K obědu jsme se k kamarádama konečně dokopali k tomu udělat svou vlastní domácí pizzu. Když si to tam spočítám, tak mě celá pizza vyšla na cca 60 kaček a najedli jsme se z toho 3 =)


Raději než něco popisovat, tak dám slovo fotkám =)

Zámek hrůzy

24. ledna 2012 v 0:27 | Anwi |  Výlevy
Tak nějak ani nemám o čem psát. Je skoro půlnoc a já bych měla jít asi na kutě, ráno jsem vstávala celkem brzo a zítra bych měla taky. Zítra bych se taky měla učit, ve středu mě čeká další zkouška. Tenhle semestr se strašně ty zkoušky táhnou. A ve škole je čím dál tím víc problémů, spousta lidí z naší třídy se rozhodlo odejít na jinou školu a já bych šla bez váhání taky, kdyby to jen trochu šlo. Každopádně si budu podávat přihlášku na pořádnou vejšku a to na japanistiku na Karlovce.

Dívám se tu na Zámek hrůzy a asi bych neměla. Jsem sama doma, ani pes tu není a už vidím, jak budu zase slyšet zvuky, které do naší domácnosti normálně nepatří =) A jestli bude zase foukat vítr, tak celý dům bude vydávat šílené zvuky. No jo, dřevo! Ale to není tak, že bych se bála, jen u toho nemůžu pořádně usnout, poslední dobou jako kdyby se mi zbystřily smysly, takže ty zvuky, co sem nepatří, mě prostě probudí.

Popíjím u toho svařenou vodu se zázvorem a citrónem. Je to výborné, miluji zázvor a navíc je to vitamínová bomba. Naštěstí mi tedy nic není, ale prevence je taky důležitá! A je pravda, že za tuhle zimu jsem byla nemocná opravdu málo. I když zimu... ono se o zimě moc mluvit nedá.

Včera jsem byla v Mořském světě v Holešovicích, chystala jsem se tam už pěkně dlouho. Je to tam celkem malé a docela dost drahé, ale krásné. Ale je pravda, že když jsem si pak četla, kolik stojí údržba a žráslo a já nevím co všechno, tak to zas tak drahé nebylo. Ty mořský potvůrky jsou vážně úžasný!

Jen tak mezi zkouškama

16. ledna 2012 v 13:45 | Anwi |  Výlevy
Zkoušky jsou v plném proudu. Jedna mě čeká ve středu a já se to tu snažím narvat do hlavy. Ovšem hlavní slovíčko je snažím. Ekonomika, investice, akcie, hodnota podniku a já nevím co... to není nic pro mně. Každopádně mě pořád něco rozptyluje.

Tak například v sobotu jsem si začala napouštět vanu plnou horké vody, kam jsem si chtěla hodit balistiku a válet se tam s učením stráááášně dlouho. Jenže mi napsal motorkář, jestli bych nechtěla přijet. Jak by šlo odolat? Pár sní předtím měl narozky, tak jsem hodila rychlou vanu a utíkala na autobus. Přijela jsem totálně zmrzlá, takže jsem hned zase putovala do vany. Pravda, trochu mi ujela ruka, když jsem si tu vodu nastavovala, a tak jsem přemýšlela, jestli jsem si nezpůsobila nějakou tu popáleninu. Ale když si kůže zvykla, tak to bylo opravdu nádherný relax. Sice jsem vypadala jako spařené prasátko, ale byla to pohoda. Špatným nápadem pak bylo to, že jsem si nechala donést skleničku tequily. Jak je známo, tak teplo zrychluje krevní oběh, takže to pití působilo více, než normálně. Když už jsem jsem si opravdu připadala totálně nacucaná, tak jsme se seskládali na gauč a chvilku poslouchali jeho oblíbenou muziku (= techno). Pobavili jsme se nad tím, že zlaté motorky jsou prostě ošklivé a pak jsme se šli dívat na filmy. A jelikož jsem prý prohlásila, že bych za ním přišla, i kdyby mě pozval na nejnudnější film vůbec, tak vytáhl svůj externí disk a hledal.

Zrození planety opic: docela mě to bavilo, opičky jsou krásné stvoření, ale je pravda, že jsem měla nějakou hnidopišskou náladu, tak jsem hlásila každou chybu, co jsem zahlídla. A že jich bylo. Ale je pravda, že teď, když už vím, jak to všechno začalo, tak bych si mohla pustit i ty další díly, ne? Nikdy jsem je neviděla...

Vesmírní kanibalové: to už je prostě klasika. Film z roku 1987 z pera Peter Jacksona, který je brutální, totálně nechutný a hlavně vtipný. Ale je pravda, že málokdo tento film může dokoukat až do konce. Ale mě se líbí a navíc jsem ho dlouho neviděla, takže pohoda.

Nezvratný osud 5: viděla jsem NO 1-3 a byly to celkem dobré filmy. Hlavně jednička, dobrý nápad. Ale je pravda, že pak už to bylo jen opakování s trošku jiným dějem. Ale motorkář tamty díly neviděl, takže pro něj to byla novinka. A zase jsem hlásila každou chybu =) Nemohla jsem si prostě pomoc.

Zubatá vagína: nebo-li Intimní tajemství, nebo jak se to vlastně jmenovalo. To byla vážně hrozná kravina, herci neuměli hrát ani trochu a taky to bylo dosti nechutné. Každopádně nejvtipnější bylo pozorovat motorkáře, jak se kroutil, když ta slečna, co měla zoubky i jinde, ukousávala chlapům jejich chlouby a nakonec se v tom celkem vyžívala. Vlastně byla takový masový vrah. Fuj fuj!

Kick ass: to už bylo po půlnoci a film jsem tak nějak nevnímala. Spíš jsem začínala přemýšlet nad tím, že domu už asi nepojedu a jestli bude doma spolubydlící, aby vyvenčila psa. Po jedné hodině jsme se uložili ke spánku. Ještěže má tak velký gauč, oba jsme se tam vešli celkem v pohodě.

V neděli jsem přijela domů a zjistila, že náš pes je zase nemocný. On má rakovinu a na tlapě má velký nádor, jenže on si do něj pořád kouše, neustále ho oblizuje, takže se mu tam dostal hnis a bordel. Nateklo mu to úplně strašně, vůbec nemohl chodit a navíc dostal horečku. Takhle v neděli náš veterinář nebyl na telefonu, tak se jelo k jiné doktorce. Ta mu tu nohu vyčistila, zavázala a on tu teď chodí s takovým tím trychtýřem okolo krku, aby si ten obvaz nesundal. Je to sranda... Takže neděle taky nebyla plná učení.

Dneska jsem se pár hodin učila ve vaně (asi budu muset přidat nějakou tu stovku za vodu k nájmu =D) Pak mi zavolala kamarádka, že by pro mě měla nabídku na občasnou brigádku, tak jsem si domlouvala pohovor a zjistila, že dnes se mi už učit hrozně moc nechce. Ale aspoň do konce to musím dojet, to bych si musela jinak nafackovat. A co jiného dělat při hlídání psa, který navíc začal příšerně zapáchat!

♥Yes I did it for love♥

5. ledna 2012 v 20:46 | Anwi |  Muzika
Dneska si jí celý den broukám. Prostě nádhera!
I don't want my freedom
There's no reason for living with a broken heart

This is a tricky situation
I've only got myself to blame
It's just a simple fact of life
It can happen to anyone

You win - you lose
It's a chance you have to take with love
Oh yeah - I fell in love
And now you say it's over and I'm falling apart

It's a hard life
To be true lovers together
To love and live forever in each others hearts
It's a long hard fight
To learn to care for each other
To trust in one another right from the start
When you're in love

I try to mend the broken pieces
I try to fight back the tears
They say it's just a state of mind
But it happens to everyone

How it hurts - deep inside
When your love has cut you down to size
Life is tough - on your own
Now I'm waiting for something to fall from the skies
And I'm waiting for love

Yes it's a hard life
Two lovers together
To love and live forever in each others hearts
It's a long hard fight
To learn to care for each other
To trust in one another - right from the start
When you're in love

Yes it's a hard life
In a world that's filled with sorrow
There are people searching for love in ev'ry way
It's a long hard fight
But I'll always live for tomorrow
I'll look back on myself and say I did it for love
Yes I did it for love - for love - oh I did it for love

Londýn naposledy

3. ledna 2012 v 14:03 | Anwi |  Akce
Jaj, ještě jsem zapomněla dodat poslední část Londýna, a to posabatonské dění. Nedělo se toho zas tak moc, ale zábava to byla.

Takže po Sabatonech jsme se vydali hledat non-stop Starbucks. Měl být kousíček od místa, kde jsme zrovna byli, ale to bysme nebyli my, kdyby jsme trochu nebloudili. A ani nám nijak nepomohlo, že jsme sebou měli Marinu, která v Londýně byla přece jen vícekrát, než my a navíc v tom Starbucksu taky už byla. No jo, alespoň byla sranda!

Nakonec se nám tedy povedlo najít vchod do Pancras st. a najít i ten non-stop Starbucks. Zavřený. Docela sranda, co?! Zima, že by psa nevyhnal, pár hodin (v případě Mariny) čekání na vlak a nikde nic otevřeného. Tak jsme začali pobíhat okolo a hledat. Okolo nás chodili lidi s kafem, takže tam někde něco muselo být otevřeno.

Poslední záchrana byla Costa. Tak bylo otevřeno!! Wou! Sice nám hned nechtěli dát kafe (pán zrovna uklízel), ale mohli jsme si tam sednout, bylo tam celkem teplo, takže my byli velice happy. Kdybych ale věděla, co nás tam čeká, asi bych zapla nahrávání na foťáku!

Nejdříve tam přišel jakýsi bezdomovec, který ale nebyl jako ty naši, dalo se s ním super povídat. Pak k nám přibyla ženská, která nám začala vyprávět, že je učitelka. Byla celkem dobře opitá a sama sobě se smála, že přece není možný, aby se takhle chovala učitelka, co učí malé děcka. Můžu říct, že takhle jsem se nenasmála už dlouho. A pak se vytasila s tím, že z vánočního stromečku ukradla ozdobičku vyrobenou z lega. Jenže jí začalo hryzat svědomí, tak si vzala kelímek a nějaké ty kuchyňské utěrky a šla to tam dát místo té ozdoby.

Ale to už jsem se smála tak, že to můj močák málem nevydržel. Tak jsem se odebrala na záchod. A můžu vám říct, zlatá Praha!! Poprvé jsem tam schytala uklízečku, tak jsem se vrátila a zkusila to za nějakou dobu znovu. Záchod byl sice přístupný, ale... Jediný, co uklízečka udělala, bylo, že nahrnula bordel z podlahy do kouta. Jinak po celém záchodě byly rozmatlaný hovna, umyvadlo bylo skoro černé a to jsem tomu věnovala jen párvteřinový pohled. Takže jsem se jim tak málem ještě pozvracela a zase odešla do Costy s tím, že si raději nechám prasknout močák.

Ale to se k nám přidal jistý David. Vcelku okouzlující muž, který byl ovšem taky pěkně nalitý. A to byla taprve sranda. Tedy, byla by, kdyby se nerozhodl dělit se o židli zrovna se mnou. Takže jsem celou dobu seděla jen na půl zadnice. A jako vždy, smíchu bylo až moc. A navíc se k nám potom přidala i paní učitelka, která se zrovna vrátila z tajné akce, která se ovšem nepovedla, protože jí tam někdo nachytal. To už jsem nevydržela a odebrala se hledat jiný záchod. Ten jsem našla, ale pro změnu tam pracovala uklízečka.

Už vcelku nešťastná jsem se vrátila do kavárny a dál se nechala rozesmívat paní učitelkou a Davidem. Ten se s náma podělil o své zeleninové chipsy, já si dala druhé kafe a je tiše kňučela. Nakonec jsem se tedy odhodlala zajít si na ten první záchod, který byl zázračně použitelný. To byla sakra úleva =)

Někdy po páté ráno nás opustila Marina, kterou čekala cesta domů. Prý dlouhá! Csssss, 2 hodiny vlakem oproti našem 16 hodinám v autobusu! Já nevím, na co si stěžovala. M jsme se rozhodovali, jestli zůstat v Costě, nebo ještě někam jít. Nakonec jsme se sebrali a jeli metrem. 4 libry za těch pár stanic! No nazdar, ale naše nohy by nás zpátky na Victorii už určitě nedonesly. Vyzvedli jsme si batohy a usadili se na autobusáku, kde jsme prostě a jednoduše usnuli. Když ono už to jinak ani nešlo.

Takže jsme si dali trochu toho spánku a pak se ještě trochu přošli. Někdy v jedenáct jsme se dostavili na místo odjezdu, i když ten byl až někdy vě 12.40. A to bylo taky dobře, protože z Londýna odjíždělo tolik lidí! Nejel jen jeden bus, ale hned 4, takže tam byl pořádný zmatek! Jak se blížila minuta našeho "nalodění", tak jsem se začala cítit opravdu šíleně unavená, až totálně vycuclá.

Takže než jsme dojeli na konec Londýna, tak já už jsem pochrupávala a z cesty domů si skoro nic nepamatuji. Jen musím konstatovat, že paní stewardka byla totální kráva. Nic tak nepříjemného jsem dlouho nezažila. Ještěže jsem to prospala =)

První článek roku...

3. ledna 2012 v 0:01 | Anwi |  Výlevy
... nebude nijak oduševnělý! Nechci dělat žádné "Co mi minulý rok dal a vzal" nebo nějaké podobné bilance. Stejně bych sem nemohla napsat spostu věcí, které nechci veřejně prozrazovat, vzhledem k tomu, kdo sem občas chodí... Jednoduše, školu jsem neopustila, práci mám taky pořád a bydlím také ve stejném. Největším plusem minulého roku určitě byla návštěva Londýna a celkově vše okolo Sabaton. Začalo se mi opravdu dařit, co se týče nich! A to je výborné!

A předsevzetí mám jen jedno a to klikat tady každý den! http://spechato.cz/dogs/rankings/

Co dělám takhle ze začátku roku? Učím se. Zkoušky se mi totálně dementně roztáhly před 2 měsíce. A teď mám 3 zkoušky roztahaný na celý měsíc! Devátého mám techniku, což by neměl být problém, jedenáctého vlastně ani nevím, co bude a pak až 18. ekonomie, což nebude ani trochu zábava, vytiskla jsem si skripta a mám cca 500 stránek! Takže to si asi zopakuji, jako každý rok.

Jo a abych nezapomněla! Minulý rok jsem udělala taky jeden dobrý skutek, zapsala jsem se totiž jako dárce kostní dřeně. Aby si náhodou Nova nemohla honit triko, tak mě do toho zatáhla kamarádka ze školy. Zatím mě čekají jen odběry a testy, tak uvidíme. Ani nevím, jak bych reagovala, kdyby mě opravdu vybrali. Necouvla bych, ale asi bych se zbláznila strachy.

Do nového roku jsem si pořídila dvě knihy po kterých jsem toužila už nějakou tu dobu. Tedy, nový Kulhánek už byl venku od září. Jsem zvědavá, tohohle spisovatele žeru už od dětství, což asi není úplně nejlepší (a prý proč jsem tak zvrhlá!). A taky nový Connolly. Asi můj nejoblíbenější spisovatel vůbec! Jeho serie knih s Andílkem a Želvičkou, úúúú, miluji je! Tahle nová kniha - Gates - je sice bez nich, ale i tak bude výborná! Teď dočítám půjčenou knížku a nemohu se rozhodnout, co budu číst dál. Asi se ale vrhnu na Connollyho =)

Tak to bude vše. Teď nutně potřebuji sprchu a pak se půjdu ponořit do peřin s knihou a horkým čajem. To je přesně to, co potřebuji. A nebo spíše něco napíšu. Včera jsem v noci nemohla spát a napsala jsem pár stránek knížky. Po dlouhý době.