Červenec 2012

Zaměstnanec anglické školy

28. července 2012 v 19:22 | Anwi |  Výlevy
To teď Anwi přesně je =) Vzali mě jako recepční na anglickou školu LITE, která je teda výborná (aspoň jsem ještě o ní nic špatného neslyšela)! A jsem za tu práci ráda. Kromě toho samotného faktu, že mám práci, tak už nemusím chodit na žádné debilní pohovory! Nesnáším je! Byla jsem na dvou a vážně mi to stačilo. Ty otázky jako "jak budete pro naší společnost prospěšná?" nebo "jak bude společnost prospěšná pro vás?" Prostě debilita, tyhle otázky jsou totální přežitek. Takové otázky se pokládaly za totalismu... Ale co už, snad mě nějaký ten pohovor dlouho nečeká...

Takže budu recepční, což je práce celkem dobrá, navíc nemusím nikomu nic spát, nemusím nic prodávat. Jen zvednout telefon, otevřít dveře, odpovědět na otázku, udělat kafíčko a jednou za měsíc udělat graf své výkonosti. Ano, čtete dobře! Graf výkonosti u recepční, tak jsem zvědavá, jestli si budu muset dělat čárky za každé zvednutí telefonu a za každé otevření dveří =D

Jen mi ta práce trochu komplikuje mé plány okolo bydlení. Ona totiž moje výplata bude každý měsíc jiná a já to nebudu vědět předem! Desítka hruhýho je moje minimum a taky základ. Za to bych tam však vůbec nešla. To je totiž necelá devítka čistá ruka. Což by sice stačilo na nájem, ale už bych neměla za co jíst a to nemluvím o telefonu, opencard a podobně. Ale ještě k tomu budu mít nějaké ohodnocení. A to se právě bude odvíjet od mého grafu. Čistý provozní zisk se rozděluje mezi zaměstnance. Takže když se bude dařit, tak budu mít pěkný peníze a když ne, tak budu chodit na pastvu =)

Tak se tu probírám pronájmy, které bych si mohla dovolit i ve špatných měsících. Mám tu pár favoritů z úžasné stránky. Na můj vysněný byt asi nedosáhnu, ten by stál sedmičku a to bych asi v těch špatných měsících nešlo utáhnout. Nebo ano? Ale když já bych ho tak moc chtěla! Však se koukněte...


Depresivní bydlení, deprese z bydlení

22. července 2012 v 13:39 | Anwi |  Výlevy
Kde jsou ty doby, kdy jsem byla tak moc spokojená se svým současným bydlením?! Ano, byla... Ale je to tak půl roku, co si má spolubydlící našla přítele. Což by nebylo tak hrozný, kdyby se k nám bez jakéhokoliv dovolení nastěhoval. Prostě se k nám nasral a hned se tu začal chovat, jako kdyby mu to tady patřilo a navíc chce rozkazovat mně! No, copak já jsem někdo, kdo by si to nechal líbit? No nejsem, přece! A tak když to jde, tak se sbalím a jsem zalezlá u Michala se kterým sice nechodím, ale co, hlavně teda přes noc jsem u něj, protože ten zmrd mě neustále budí a to prosím schválně, i když se mi snaží tvrdit pravý opak. "Nečekaně" mi začalo z ledničky mizet jídlo, i když mám svůj vlastní šuplík, nehledě na ty drahé věci, jako je balsamiko ocet, který mě stál před pět stovek. No, samozřejmě si od nich taky něco beru, když už moje nadávky nepomáhají. A jsem jen ráda, že se můj pokoj dá zamknout! Flašky se saké bych asi musela schovávat u psa v boudě, protože ten kretének je alergik! Když k tomu ještě přičtu to, že ten debil nikdy (!!!!) neuklízí, zato dokáže kuchyni totálně zdevastovat a nechat to tam třeba tři dny (Míša už to po něm taky nehodlá uklízet) a v kuchyni máme tedy plíseň, smrad a to nemluvím o tom bordelu! Všude po baráku se válí jeho oblečení, nemluvě o jeho botech a kosmetice, které má více, než já s Míšou dohromady... Prostě životní podmínky úplně na hovno!
Michal mi tedy nabídl, že bych mohla bydlet u něj, za stejné peníze, taky ve vile, jen ta stojí totálně za hovno. Je to hnedka na strakonický, kde denně projede deseti tisíce aut, je tam šílený hluk, celý ten barák je zanedbaný, špinavý, pomalu se rozpadá, ale bydlet se tam dá. Jen zahrada je totálně nepoužitelná, protože na ní vytéká žumpa. Ale pořád lepší, než to, co mám teď. Aspoň to jsem si myslela! Teď jsem u něj byla po dvě noci. Jeho spolubydlící, která mu dluží nájem a taky mu tam krade jídlo, si tam nastěhovala dvě kamarádky (do jednoho pokoje!!!) a dělají tam bordel! V sobotu vstávaly v šest ráno a oba nás vzbudily, protože holčičky asi zapomněly, jak se používá klika u dveří a navíc tam řvaly přes celý barák. Tak jsem jasně naznačila Michalovi, aby si je zkrotil, protože se potřebuji vyspat. Další noc se to opakovalo, jen s tím rozdílem, že holky přišly asi ve tři ráno, ale jinak to bylo to samé. Mlácení dveřma, bordel. Pak jsem ještě dvě hodiny nemohla usnout, takže ráno jsem byla hnusně unavená. A tam bych měla bydlet?
Takže můj plán je jesný. Najdu si pořádnou práci a pak si pronajmu nějaký malinký byteček, kde budu jen já, já sama! Nebudu se s nikým dělit o kuchyni, koupelnu a záchod, nikdo mi tam nebude dělat bordel, jen já sama! Proto taky poslední dny sedím u netu a koukám na inzeráty pronájmů. A ono to celkem jde, našla jsem jednu úžasnou stránku, kde se nabízejí levné, ale přitom opravdu luxusní byty od malých garsónek po megavelké rezidence. A tam se každý den koukám na to, jestli tam nemají zase nějaké nové byty, které by se mi líbily. A taky už jsem jich tam našla asi přes deset! A taky pár jinde, ale já bych šla jen přes tuhle stránku!
A v nějakém tom bytečku budu mít jen netestovanou kosmetiku, vyzdobím si to tam tak, aby se mi to tam líbilo, budu si tam pálit vonné tyčinky, když budu mít náladu a když budu mít náladu, tak si tam pozvu kamarády a pokec a čaj a tak...

Slovensko 2012 den třetí a čtvrtý

22. července 2012 v 12:45 | Anwi |  Akce
Poslední dva dny se toho moc nedělo. Respektive nic, co by se dalo psát. Třetí den jsme hnedka ráno jeli do aquaparku a byli tam někdy do tří, čtyř. Jen pro tentokrát jsme si sebou udělali můj oblíbený těstovinový salát. Bylo toho opravdu hodně, asi ze čtyř kil těstovin, plus spousta rajčat, dvě velké okurky, pár paprik... A dělali jsme 5 druhů, já vegetariánské s kysanou smetanou, tak speciální pro malou Deni, které nesmí mléčné výrobky, s tuňákem a majonésou, s tuňákem a kysanou smetanou, s tuňákem, kysanou smetanou a majonésou... Takže nakonec jsme sebou měli asi 6 velkých plastových krabic s jídlem a ono se to všechno nakonec snědlo =)
V neděli jsme chtěli jet zase na bobvou dráhu. Čekali jsme tam asi půl hodiny, už měli zaplaceno asi 10 jízd, ale pořád pršelo, nebo poprchávalo a tak se nakonec žádná jízda nekonala. Domů jsme jeli někdy v poledne, takže cesta byla totálně šílená, vedro bylo neskutečný, i když všechna okna byla otevřena dokořán. Ještě jsem si dala vystrčila nohy z okna a bylo i docela dobře.
Domů jsem se dostala někdy v šest, sedm a to je tak vše... Teda ještě jedna "zábavná" historka z cesty domů. Dohodli jsme se, že se stavíme u nějaké prodejny jejich ovčích sýrů. Jak už jsem psala, tak jedna neteřinka je alergická na kravský věci. A je opravdu dobře, že se o tom brácha zmínil v tom obchodě. Sice neradi, ale přiznali, že to nejsou čisté ovčí výrobky, ale že je půl napůl ovčí a kravské mléko. Což mimochodem na jejich obalu nějak nebylo zmíněno. Takže malá měla smůlu, já jsem si koupila takové velké sýrové srdce, které bylo moc dobré, ale pravda, jako pořádné ovčí výrobky to moc nechutnalo.

Slovensko 2012 den druhý

15. července 2012 v 22:38 | Anwi |  Akce
Druhý den jsme jeli tedy do centra. Je to tam pěkný, i když některé zákoutí jsem teda vůbec nepochopila. Každopádně, první, co člověka zaujme je kostel sv. Mikuláše (nečekaně), což je docela malý a celkem hezký , udržovaný kostelík, který ale není na náměstí. Ale já mám raději takové ty kostely, co vypadají na svoje stáří. Bohužel jsem se nestihla podívat dovnitř, hned jsme šli na náměstí.
A to náměstí je prostě úžasné! Tedy, ta fontána (lepší název mě nenapadá, ale fontána to prostě není), co tam je je úžasná! Kdybych tam měla jinou společnost, hned bych se tam taky šla cachtat, jako děti, co tam byly! Ta voda byla tak krásně čistá, stejně jako celá fontána. A kousek dále byla prostě díra v zemi odkud tryskala voda. Je pravda, že třeba v Praze by něco takového nemohlo být, ale v nějakém menším městě určitě ano. A možná i je, nemohu říci, že bych byla ve všech zdejších městech, že.
Ale samozřejmě se mi tam něco i nelíbilo, že... Celou jednu stranu náměstí tvořila radnice, která se ale nedala vyfotit a ani pořádně prohlédnout, protože těsně před ní byly vysázené stromy. To mě vážně sralo, jak já tu budovu chtěla vyfotit! Ale ne proto, že by byla tak moc hezká, ale jen z toho důvodu, že se to nedalo =)
Pak jsem navštívila místní second hand. Nevadí mi přiznat to, že doma už nemám prakticky žádné oblečení, které bych si koupila v normálním obchodě. Všechno mám buď ze seconhandu, nebo kupované na aukru, od kamarádek. Tam mě to baví mnohem, mnohem víc! Přehrabovat se a tak. Paradoxní je, že jsem celkem nedávno nabídla ke koupi prakticky všechny svoje sukně a šaty, protože to nenosím a tam jsem si koupila novou =D Je zvláštní, společenská a možná jí i někdy využiji, nebo jí zase prodám, uvidíme. A pak taky takovou halenku. A zatímco já se hrabala v oblečení, tak chlapi šli zjišťovat informace o okolí a plánovali další cestu. Krásně rozděleno, že.
Z náměstí se šlo na další, menší. Tam už nebylo nic. Doslova. V jenom horu bylo trhovisko, což nebylo více jak 4 stánky s oblečením ještě horším, co prodávají u nás. Mně zaujal krámek s punčochovým zbožím, kde ale neměli nic vystaveno, musela bych si o to požádat, ale když já se tak ráda hrabu, takže jsem hned odešla. Ve vedlejším armyshopu taky nic nebylo. Tak jsme vyšli po schodech, kde mělo být obchodní centrum. Ale nakonec to bylo zbytečné, všechno bylo zavřené až na nějaké sportovní potřeby. Celá ta budova by měla být odstraněna, bylo vážně hnusný a kazilo to celé okolí.
A to už bylo okolo dvanácté a my se vydali na cestu zpět k autu, nakoupit něco málo na večerní grilovačku a já si konečně měla zajít do DM pro ten opalovák. Naštěstí tam to Dmko je, protože jinak bych tam asi těžko našla nějaký obchod, kde by se dalo koupit něco netestovaného. A jak jsem řekla bráchovi, raději budu spálená na uhel, než abych na sebe napatlala něco testovaného.
Doma jsem si pak dali jídlo a dolaďovali jsme plány. Původně se mělo jet do ledové jeskyně, kde by měla být teplota okolo -3°C, což by byla asi infarktová situace, jelikož venku bylo 45 na sluníčku, možná ještě víc. Každopádně nám na informacích doporučili navštívit jeskyni Svobody, že je prý delší a hlavně o hodně hezčí. A navíc tak bylo krásných 7 stupňů.
Ta jeskyně je v Dolanskej dolině (já vím, není to napsaný správně, ale co) a to okolí je naprosto úchvatný! Plný hotelů, ale ne těch, co známe od nás, všechny baráky tam byly ze dřeva. Od malých chatek, po obrovské hotely, všechno nádherně udělané, aby to nekazilo okolí, udržované a prostě dokonalé! Vážně, takovou nádheru jsem ještě neviděla!
Zdržet se jen pár minut, tak by jsme byli v prdeli. Měli jsme za to, že tam budou tak do těch sedmi, osmi, ale poslední prohlídka byla v 16.00. A my tam dorazili někdy v 15.45, takže štěstí. Původně se nejdřív mělo jet na bobovou dráhu a pak tam. A to by byla obrovská chyba. Ta jeskyně byla nádherná, úžasná, prostě dokonalá! A asi po minutě, co jsem tam vlezla, jsem začala litovat, že jsem nezaplatila 10 euro za focení. Když jsem to četla, tak jsem si ťukala na hlavu, že je to moc. Ale stálo by to za to, vážně! Taková nádhera se nedá ani popsat. Snažila jsem se nenápadně fotit mobilem, ale z těch fotek mi vyšlo asi 5 a ani ty nestojí za nic. Celá prohlídka trvala skoro hodinu, bylo tam skoro tisíc schodů ,ale ani to nijak nevadilo, jak tam bylo chladno a hlavně tam byl 100% čistý vzduch, kde se nevznášelo ani jedno jediné zrnko prachu. A když se k tomu ještě připočítá 98% vlhkost vzduchu, tak i velký astmatik vybíhal ty schody jako nic. Ale je pravda, že ke konci už jsem opravdu klepala kosu.
Po cestě dolů jsme se ještě zastavili u suvenýrů. Chtěla jsem si koupit takovou krásnou, roztomilou vosu, co vibrovala a pohybovala se, ale ta byla za 5 euro. Což je opravdu, opravdu hodně za hračku ani ne 5 cm velkou! Tak jsem si aspoň pořídila náušnice. Je to taková spirálka z drátu a uvnitř je kámen. Hrozně mě baví si do nich cvrnkat a poslouchat, jak to cinká =)
Bobová dráha je super, byla jsem na ní už kdysi u nás. Ta byla delší a pro dva. Tahle byla jen pro jednoho. Je to vážně super, první jízdu jsem jela s brzdami, dráha byla celkem mokrá a ono to čas od času nechce brzdit, takže by asi nebylo dobré jet naplno. Ale druhou jízdu už jsem jela bez brždění. Úplně! A ty zatáčky, to vážně stálo za to! Táta to celé natáčel na video, takže jestli se někdy poštěstí, a já to dostanu do rukou, tak to hodím na youtube. Nakonec jel i můj mladší brácha, který vůbec nechtěl a měl z toho strach.
Chtělo se nám jet ještě jednou, ale už zase začalo poprchávat, takže jsme se odebrali na cestu zpátky. Ovšem ten déšť znamenal, že nemůžeme grilovat, jak jsme chtěli. Škoda, celou dobu jsem snila o grilované kukuřici. Takže jsem si trochu zaexperimentovala. Udělala jsem si speciální sojové maso (nemůžu si vzpomenout, jak se tomu nadává) s fazolemi a do toho jsem si ještě zamíchala trochu brambor se slupnou z oběda. Vážně odvážný mix, ale bylo to moc moc dobrý. Dokonce to chutnalo i bráchovi (do té doby, než mu někdo řekl, že to není skutečné maso, ale jen soja).
Už se mi chtělo hrozně spát, ale ještě se hráli karty. Já teda nehraju, ale věřte mi, že sledovat to, je vážně úžasný. Můj brácha (ten starší) je totiž úžasný, když se trochu napije a pak prostě mluví a mluví a my se smějeme a smějeme. Chvílema je to až o zdraví, nejednou jsem se málem udusila vínem, když jsem se začala smát. Tohle je dar, neznám moc lidí, co by byli takoví, když se napijou, většina kamarádů je super, jsou zábavní, ale ne takhle. Dokonce znám i pár lidí, co dělají problémy a jednoho takového jsem dokonce na Slovensku potkala, ale ten dělá problémy pořád... Každopádně jsem pak odcházela do postele totálně mrtvá smíchy. Nakonec jsem se i dokopala do sprchy, což bylo to poslední, na co jsem se zmohla. Pak jsem si pustila na tabletu díl byl jednou jeden člověk a ani jsem nevydržela do samotného seriálu a usla u úvodní znělky =)


Fotky snad budou, blog opětovněq nespolupracuje a dávat to na jiný server je dosti náročné...

Slovensko 2012 den první

13. července 2012 v 21:11 | Anwi |  Akce
Na Slovensku jsem byla na dovolené i minulý rok. A bylo tam moc moc krásně, i když zima. Tehdy jsme se váleli jen a jen v obrovském aquaparku Tatralandia. Bylo to super, ale bylo toho celkem dost, takže letos jsme si vymysleli lepší a hlavně bohatší program, i když Tatralandia tam samozřejmě nemohla chybět.
Letos s náma jeli ještě brácha se svou manželkou a jejich dvěma dcerkami. Takže jsme si pronajali celý barák. A že jsme si našli teda parádní! Byl ve stejném městě (Liptovský Mikuláš), ale na druhém konci, v části Iľanovo. A co bylo ještě lepší, tak jsem měla pokoj jen sama pro sebe (mimochodem, na webu bylo napsáno jednopostelová izba a k mému velkému úžasu jsem tam měla ty postele dvě =D)
Cesta tam byla o dost zajímavější, než minule. Odjížděli jsme ve středu večer, takže v den, kdy jsme všichni šli do práce. Naštěstí nemám řidičák, takže jsem se nemusela bát toho, že mi někdo bude chtít předat řízení =) Vyráželo se v půl jedné v noci z Kladno, jelo se přes Prahu, kde jsme vyzvedli bráchu a ostatní a pak se jelo směr Starý Hrozénkov. Tam už jsem taky byla, v roce 2009 se SN partou.
Za hranicemi mě opět překvapila nádherná příroda, jakou tam mají. A silnice taky super, většina baráků v perfektním stavu. I když tedy výjimky se tam našly, jako všude. Horší bylo, že se mi za celou cestu nepodařilo usnout, na rozdíl od bráchy, kterej vedle mně chrápal neustále. Takže v osm ráno, když jsme dorazili k Domčeku pri Medokyši (tak se ten dům jmenoval, tak jsem byla vzhůru už nějakých 24 hodin a táta dokonce 26 hodin. A šli jsme spát? Nene! Vybalio se a hned se jelo do aquaparku. Venku bylo krásných 34 stupňů a já už věděla, že byla blbost si sebou vzít opalovák jen dvacítku.
Každopádně tam bylo krásně, opět jsem si sjela všechny tobogany a díky těm dvoum čerticím tam byla opravdu zábava! Ta starší (4 roky) pořád chtěla jezdit na tobogánech a jelikož i na Slovensku tehdy byl státní svátek, tak tam bylo dost natřískáno. Takže polovinu času jsme strávili čekáním. A bohužel jsem poznala jednu věc, poláci jsou hrozný, hrozný hrozný! Aspoň ty, co jsme tam potkali. Nechápu, proč se chovali tak, jak se chovali, ale stěžovalo si tam na ně opravdu hodně lidí. Ale ani všichni poláci najednou (a že to byla většina návštěvníků!) se nevyrovnali jedné skupince rusů. Nejen, že neustále řvali a křičeli (jak je to v jejich zvyku), ale taky pořád předbíhali, strkali i do dětí a prostě se chovali jako hovada! K obědu jsem si tam dala brynzové pirohy a kurva, to je žráááádlo! Takové jsem u nás nikdy neměla!
Pak jsem se šli projít do Western city a já se odvážila jít na skoky z výšky do takového toho nafukovacího pytle. Nejdřív teda skákala Andrejka, ta šla na tu malou výšku (bylo to asi metr nad tím pytlem) a já jsme pak šla na tu horní (cca 4 metry). Já se výšek nebojím, ale nebyl to zrovna dobrý pocit, stát tam nahoře a koukat dolů. Ale skočila jsem a pak ještě jednou a ještě jednou =) Svezli jsme se ještě vláčkem, který chvílemi vydával zvuky jako by se měl každou chvíli rozpadnout, ale nakonec se tak nestalo.
Tentokrát jsme tam nebyli celý den, holky by to asi nevydrželi. Takže okolo páté odpoledne jsme se sebrali, všichni do jednoho pálení a rudý jako rajčata a jeli jsme koupit opalováky s větším faktorem. Což byl u mně problém, protože já používám zásadně netestovanou kosmetiku a tu v normálním obchodě neměli a DM bylo zavřené. Ale naštěstí druhý den bylo naplánované okoukávání centra města a výlet do jeskyní a na bobovou dráhu.
Potom jsme se ještě šli projít do okolí našeho domčeku - hned vedle něj teče léčivý pramen, který se jmenuje Medokýš (konečně jsem zjistila, co znamená to jméno toho domu a že to nemá vůůůbec nic společného s medem), kousek dál jsme potkali nádhernou chatku, která je mnohem hezčí a luxusnější než většina vil a domů, co jsem kdy viděla a pak dál a dál. Necelý kilometr od domku je sjezdovka (taky jsme v Tatrách, ne) s nádherným výhledem. Cestou jsem fotila skoro každou kytku, co jsem viděla, nějak mě to poslední dobou chytlo =)
Když se přijelo domů, tak už jsem byla opravdu hotová. Mrtvá! Taky už jsem byla na "nohou" více jak 35 hodin bez spánku! Takže jsme si naházeli do žaludku jídlo a hned jsem šla spát a přiznám se, že už jsem si ani nestačila vyčistit zuby (resp. jsem se na to vysrala...).

A jelikož mi tenhle blog, který mě začíná totálně srát, odmítá nahrát fotky, tak tady jsou aspoň odkazy na jiný server:
Tohle jsem blejskla cestou, nádhera!




















Tohle byl náš hrad: