Metal fest 2013 - čtvrtek a pátek

1. října 2013 v 17:54 | Anwi
Metalfest Plzeň 2013
30. 5. - 2. 6. 2013
Asi nejúžasnější fest, co jsem kdy zažila!

Čtvrtek ráno… Mohla jsem si konečně v klidu spát déle, ale nakonec jsem se vzbudila dosti brzo ráno. Ale nevadí, znovu jsem si překontrolovala věci v batohu, jestli mám opravdu vše. Pak jsem se musela vykopat z bytu a jít navštívit zubaře. Nechtělo se mi tam, ale nakonec jsem byla do 10 minut hotová, vše v pořádku a mohla jsem zase jet domů.

Přesně ve 14.00 zastavilo před barákem kamarádovo auto, naházela jsem veškerá zavazadla dovnitř a už se jelo. Zajímavé je, že nejvíce jsem se těšila na mastný festivalový bramborák =) Ani ne na žádnou kapelu, ale prostě jen na ten bramborák.

Když jsme dorazili do Plzně, tak už tam byla celkem zajímavá sestava, hlavně tam byla Jana se zbytkem osazenstva, plácli jsme tedy stan vedle a byli rádi, že začalo pršet až poté. Vzhledem k tomu, že areál byl ještě zavřený, bramboráky se nepodávaly, tak jsme vyrazili do místního stravovacího zařízení jménem McDonald. Byla jsem tam po opravdu dlouhé době a musím říct, že na dlouhou dobu taky naposledy. Chtěla jsem si dát hermelínové kousky, ale za 6 ks chtěli nějakých 70 kaček. To bych si raději tu ruku usekla, než platit za tohle! Stačilo, že jsem za kafe a hranolky platila 80!

Mezitím se v Plzni tedy krásně rozpršelo. Během chviličky byla okolo mekáče solidní louže a nám se ani trochu nechtělo vracet se na to úžasné rozbahněné pole. Ale nakonec jsme se tedy vrátit museli. Každopádně jsem byla maximálně šťastna, že mám své KMM, kamarád měl tenisky a to tedy nic moc, co si budeme povídat.

Po návratu do Lochotína se začalo s chlastáním. Ani si nepamatuji, co všechno jsem vlastně pila. Byla tam vodka, pivo, víno, rum…. Každopádně jsem pak skončila ve stanu u nějakých Němců. A tam bylo úžasně! Měli tam krásné teplíčko! Hezky si tam taky topili a to stylově - ohněm! Tam jsem se seznámila s úžasnou holkou - Alex! Mimochodem, byla opravdu moc pěkná! Každopádně mi vyprávěla, jak jsem moc podobná její sestře, která je taky vegetarián a navíc má ráda Japonsko. Prostě je jako já. Škoda jen, že ta tam s nimi nebyla, protože tu bych tedy velice ráda poznala. Každopádně i Alex byla opravdu zajímavý člověk. Ač měla na škole skoro samé jedničky a s učením neměla problém, tak nešla na vejšku a raději pracuje jako bagristka. Můžu říct, že to byla první ženská, která pracuje s bagrem, co jsem poznala…. Dala jsem jí na sebe mail, tak se snad ozve.

Nevím v kolik jsme se dostali do stanu, ale bylo určitě po půlnoci. To už jsem v době měla takový mix všemožného alkoholu, že jsem se tedy bála rána. Každopádně jsme museli ještě provést přesun stanu, protože se mezitím pod ním udělalo něco jako jezero. Noc byla překvapivě v klidu. Nebylo tam ani moc hluku, spacák se ukázal jako dostatečně teplý a má nová nafukovací karimatka byla bez díry. Co více si přát, že!

Pátek ráno. Vzbudila jsem se asi v pět, možná trochu dříve. Jak už to tak bývá, tak mě probudil plný močák. Což znamenalo, že jsem prostě musela vylézt z mého úžasně zahřátého spacáku a jít ven. A jelikož v noci pršelo, tak jsem se hned prvním krokem propadla do bláta. Zaběhla jsem do křoví a zrovna začala přemýšlet, že je mi kupodivu i dobře. Ale pravdou je, že to byl můj mozek asi moc pomalý. Po pár vteřinách se mi udělalo nedobře a tak jsem pak hodinu chodila po areálu, abych to rozchodila. A ono to fungovalo =) A ani mi u toho chození nebyla moc zima!
Každopádně si mě pak povšimla jakážesi bytost, trochu připomínající člověka, které lidé okolo říkali Azgard, nebo tak nějak. To bylo ovšem k mé smůle. Původně jsem se chtěla vypravit pro kartáček na zuby a pastu, ale byla jsem doslova unesena do chlastacího stanu. To jsem se takhle brodila tím šíleným bahnem, co bylo všude kolem a najednou se vedle mě ozval opravdu mocný hlad "A hle, zde dívka ohnivých vlasů, kráčí bahnem, tak jako kdysi Ježíš kráčel vodou!" No, uznávám, že má největší chyba dne bylo to, že jsem se z nechápavým výrazem otočila.
Povzbuzen mým zájmem pokračoval: "Hle, krásná dívka ohnivých vlasů, modrých očí a svůdně bílých zubů, která si tu kráčí po blátě… Tato dívka je vhodná tak na hranici! Musíme jí upálit!" V tu chvíli si mě hodil na rameno a odnesl mě do chlastacího stanu, kde mě posadil na lavičku a začal mi nutit vodku, co tam měli. Lidí tam sedělo povícero, všichni dosti znaveni po celonočním pití. S díky jsem odmítla, ale vstát mi nedovolil. Nejdříve hledal zapalovač, který by mohl použít na moje podpálení a když konečně jeden našel, tak mu (naštěstí) nešel zapálit. A do toho pořád vykřikoval, že tato dívka zrzavých vlasů, co má v uších kamejky (jojo, i ty náušnice ho provokovaly…) musí být upálena.

No, ze začátku jsem se tedy bavila opravdu dobře, ale tím, jak mi před nosem neustále mávali zvětralou vodkou se mi zase udělalo lehce nevolno. Ale pořád mi jaksi nebylo dovoleno odejít. Ale aspoň už přestal s pokusy mě upálit (jednou na mě dokonce vylil vodku a začal škrtat zapalovačem, naštěstí se mu to nepovedlo). A začal se mě vyptávat, co dělám, co jsem studovala a jaký je můj životní cíl. A na každou moji větu měl asi deset dalších připomínek či otázek.
No a nakonec mě požádal o ruku. Prý "Nemusí to být teď, ale je možné, že bys třeba za deset let měla zájem o to stát se mnou ženou?" A ne nebral jako odpověď. Ani celkem nevzal to, když jsem mu řekla, že jsem lesba a tedy takový návrh je mimo mísu. Tak uvidíme, jestli se potkáme za těch 10 let… Já tedy doufám, že ne…. Tak jestli mě požádá znovu. Nakonec se mi asi po hodině podařilo odejít a měla jsem chuť začít skákat všude okolo.

Když jsem tady nakonec spáchala ranní hygienu, tak jsem se dohodla s Janou a Hankou, že půjdeme do města a seženeme si nějaké holínky. Přece jen se mi nechtělo ničit si tam nové glády za dva a půl litru. Taky jsem si chtěla koupit ještě jedny kalhoty, co by se daly nacpat do bot, protože tyto vůbec nevlastním a v tomhle marasu si více než hodily.

Nakonec jsem si tedy žádné holínky nekoupila, nechtělo se mi za kus gumy dávat 600,-! V areálu je prodávali za 400 a už to mi přišlo moc. Ale kalhoty jsem sehnala. Navštívili jsme Rodinku a tak měli poslední kus modro-černých károvaných kalhot s úzkými nohavicemi a zrovna moje číslo =D Takže to byl úlovek roku a navíc se mi i líbí, takže je asi využiji i při normálním nošení.

Jinak jsme si prošli Plzeň snad od jednoho konce ke druhému. Čekali jsme totiž až bude otevřená věž Plzeňského kostela, která je nejvyšší v ČR. Má něco málo přes 102m a celkem tam vede asi 300 schodů. Už jsem tam byla před dvěma lety a ta trocha tělocviku za to tedy stála. Holky tam ještě nebyly, tak proč tam nezajít znovu, že. A znovu to stálo za to.

Když jsme se dostatečně vidívaly na město, tak jsme se oklikou okolo mlýna a taky jsme se šli kouknout na vodu, která takhle při pátku už byla opravdu vysoko. Když jsme přišli do kempu, tak jsem si hned oblíkla své nové kalhoty a vyrazili jsme na Salamandru.

Salamandra má nového zpěváka, na kterého jsem byla opravdu moc zvědavá =) Upřímně řečeno, nedokázala jsem si to pořádně představit a o to víc jsem byla mile překvapena. Honza (aspoň myslím, že se tam jmenuje) se předvedl v opravdu dobrém světle. Myslím, že Salamandra si může gratulovat k tomu, že odchod zpěváka Ivana zvládla opravdu suprově a náhradu si našla výbornou. A navíc jsem se dočkala i mé milované Crusader.

Po nich nastupovali další moji oblíbenci - Citron. Ty mají teď také nového zpěváka. Tedy spíše staronového. Standa Hranický bohužel nedlouho před festem zemřel. Místo něj k nim přišel Fany, který u nich už zpíval kdysi. Citrony se Standou jsem zažila asi před 4 lety na MoR a moc se mi líbili. Ale musím uznat, že Citron s Fanym se mi líbil ještě o trochu víc.

Déšť se stále snášel z oblohy a navíc se do mě dala pořádná zima. Další kapelu - Crucified Barbara jsem neznala, tak jsem se vydala na výpravu pro horký zázvor. Mimochodem, tohle byla ta nejúžasnější věc, kterou tam mohli nabízet. Ulítávala jsem na tom ještě víc než na těch hnusně mastných bramborácích s chilli omáčkou =)

Ale když jsem vracela, tak jsem si všimla, že jsem asi udělala špatně, když jsem odešla a nezůstala tam na tu další kapelu. Už z dálky jsem viděla, že na pódiu stojí 4 vážně slušný ženský a ta muzika taky nezněla vůbec špatně. Tak jsem do sebe kopla zbytek zázvoru a hurá do první řady. A vůbec jsem nelitovala, muzika to byla opravdu suprová a pohled ještě lepší. Zůstala jsem tem tady až do konce a našla si tak další kapelu, co se dá poslouchat a mimo jedné japonské taky konečně jedna ženská kapela, co si našla cestu do mé mp3!

Možná mě někdo bude považovat za úplného barbara… ale další kapelu jsem s čistým svědomím vynechala… Pink Cream mi celkem nic neříká a tak jsem si došla pro bramborák a pak nafotit stále se rozrůstající bahňákov, ve který se proměnilo pole, kde jsme měli stan.

Ale další kapelu - U.D.O. už jsem tedy vidět musela. Ty jsem viděla taky naposledy na MoR 2009 a byli super. A navíc i tady se bylo na co koukat. Oba dva kytaristi byli více než fešný a basák taky nebyl vůbec k zahození. Pořád jsem okolo sebe slyšela porovnávání UDA a nového zpěváka Acceptů. Dle mého je to kravina, oba jsou výborní. Mně osobně tedy vyhovuje současné rozpoložení. Accepti se mi líbí takhle a když navíc ještě existuje další super kapela, tak to je jen bonus =) A nejvíce jsem si tedy opět zařvala na Balls to the wall.

Na další kapelu jsem byla tedy velice zvědavá. Satyricon jsou podstatně tvrdší kapelou, což mi většinou vůbec nevadí, naopak. Ale tedy tahle kapela mě tedy neskutečně zklamala, znudila a po asi 3 songách jsem se odebrala raději ke stanu a k fernetu. Ale vážně, tahle kapela jela jednu jedinou lajnu, bez jakýchkoli změn v rytmu, zpěvák zpíval pořád úplně stejně, nevyjel ani o tón výše či níže a nebýt pauzy mezi písničkami, tak by celý koncert zněl jako jeden dlouhý song. Děkuji, nedám si. Až budu chtít něco tvrdšího, tak si zase hezky sáhnu k mým milovaným anorektikům nebo k něčemu japonskýmu.

Druhý den mého pobytu v Plzni byl tedy celkem povedený. Až na tu poslední bandu jsem si koncerty užila, dala si spousty mého milovaného zázvoru a taky se nechutně přežrala bramboráků. Navíc jsem zjistila, že sprchy nejsou v tak hrozném stavu, jak jsem čekala a dokonce byla teplá voda. Do stanu jsem se odebrala docela brzo a odebrala se do říše snů. Jediné, co mi tedy zkazilo noc byl spolustanující, který se vrátil někdy ve tři totálně pod parou, otevřel stan na mojí straně a prostě na mně spadl a nebyl schopný se zvednout. Ale dobře, komu se to někdy nestalo, že…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama