Metal Fest 2013 sobota a neděle

1. října 2013 v 17:57 | Anwi
Sobota ráno. Opět jsem se probudila někdy brzy ráno a vypadla ze stanu, protože jsem chtěla chytnout sprchy a korýtko ještě v použitelném stavu. Nečekaně opět pršelo. Odebrala jsem se ke korýtku vyčistit si úsměv a při pohledu na frontu u stanu jsem raději hnedka zapadla do stanu pro kávu a koblihu. Vymysleli to tam celkem dobře. Kafe a kobliha (ořechový šáteček či sýrový kroasant) byly asi za 30 Kč. I když jsem šla spát v noci celkem brzy, tak jsem se cítila nějak vystavená a všudypřítomné vlhko mi začalo lézt na nervy. Ale s vidinou prvního koncertu se mi dobrá nálada zase vrátila.

Eagleheart dostali nepěkný úkol. Začátek druhého dne, kdy lilo jako nikdy předtím nebyl úplně ideální pro koncert. Ale i tak se tam sešlo celkem dostatek lidí, i když tedy o řádění se nedalo mluvit ani trochu. Ale i tak se pánové snažili, co mohli a koncert se vydařil. Klidně bych si dala i nějaký ten přídavek, 35 minut nic moc tedy.

Další kapely jsem opět s čistým srdce oželela a šla jsem evakuovat. To byla asi největší zábava vůbec! Koukat, jak se lidi brodí blátem s báglama a stanama, který jsou ještě plně naložený. Můj foťák měl tedy orgie. Já a Roman jsme to zvládli bez sebemenších problémů. Stan jsme přenesli s velkou pomocí lidí okolo, auto nám pomohli roztlačit chlapi, co už byli od bláta úplně celí. Každopádně evakuací jsme zaplácli dobré 2, možná i 3 hodiny času. Znovu jsme si pod stromy rozestavěli party stany, naše malé stany rozestavěli okolo. Když bylo dílo dokonáno, tak jsem si spokojeně sedli a za odměnu si dopřáli něco alkoholu, každý dle své chuti. Jediná, kdo si na evakuaci stěžovala byla Jana, protože přišla o jekéžesi vystoupení jistého Daniela Kroba.

Já jsem se vydala až na show Ex Deo, na které jsem byla tedy docela zvědavá. Show to byla celkem dobrá, to se musí uznat. Jen bylo dosti znát, že zpěvák není úplně v pořádku, ale pravdou je, že zrovna u tohoto druhu muziky to často není na škodu. Každopádně tedy show byla parádní, kostýmy se mi moc líbily. Jen ten déšť mi lehce kazil focení.

Jako další byli na řadě Milking the Goatmachine. Pamatovala jsem si, že jsem je už někde někdy viděla, ale totálně jsem si nepamatovala, jestli se mi líbili, nebo ne. Takže jsem se sice vzdálila z prvních řad, ale poslouchala. A už to vím, nelíbili. Tedy, ne že by to bylo něco strašného, ale pro mě nic moc. Takový nižší průměr. Masky dobrý, ale to je asi tak všechno. Takže jsem si rychle zašla na wc a chtěla se vrátit na další kapelu.

No, moc se to nepovedlo. Cestou jsem narazila na totálně opilého chlápka, co si navíc hezky rozbil hubu a nemohl vstát. Ještě s jedním klukem jsme ho tam zvedali a čekali na zdravotníky. A mezitím už začal koncert kapely na kterou jsem se těšila úplně šíleně.Takhle jsme tam čekali asi 15 minut a já byla opravdu nasraná. Nejhorší bylo, že to bylo úplně nahoře a ten chlápek stál u schodů, takže hrozila reálná možnost, že by mohl udělat hups dolů.

Když si ho konečně odvedli zdravotníci, tak jsem s foťákem v ruce běžela na Bloodbound. Tohle jsou moji miláčci, byla jsem na nich dvakrát a velice ráda půjdu znovu. Přišla jsem tedy o první dva songy, ale co se dá dělat, že. Mimochodem, další oblíbená kapela, která je ze Skandinávie (přesněji ze Švédska), tamní scéna je prostě super! Mark (zpěvák) se jako jeden z mála odvážil vylézt na déšť a blbnout více jak pár vteřinek. A že bylo na co se koukat! To tedy jo. Pánové pro sebe měli vyhrazenou hodinu. Dala bych jim klidně i půl hoďky navíc. Vůbec by mi to nevadilo. Nakonec se na déšť odvážili všichni (až na bubeníka a klávesáka), se všemi si tam podávali ruce, objímali se. Prostě pohoda.

Jediná věc mi tedy zážitek z koncertu kazila a to fakt, že mi přestal fungovat displej u foťáku. Evidentně mi do něj nateklo a ten displej chvilku vůbec nefungoval, chvilku tam byly vidět jen obrysy… Každopádně jsem statečně fotila dál a doufala, že vše ostatní bude fungovat.

Po Bloodbound bylo už mě nic extra nelákalo, ale i tak jsem se šla podívat na Kataklysm. To jsou vlastně úplně ty samí lidi, jako v Ex Deo, jen jsou oblečený v úplně normálních hadrech a ta muzika je taky jiná. Ale určit, která kapela se mi líbila víc je celkem těžký. Ale co se týče vystoupení, tak u mě vyhráli určitě Kataklysm. Už jen díky tomu, že během vystoupení vyhlásili security test, což znamená, že sekuriťáci si museli vlézt těsně před podium a na ten plácek před se nahrnuli fans. Celkem sranda. Hlavně tedy pohled na ty sekuriťáky.

Co jsem dělala během koncertu Kakatonie, to už si tak nějak nepamatuji, ale předpokládám, že jsem se pohybovala v okolí stanu a usrkávala nějaký ten alkohol. Nebo jsem možná kecala s Jančou a spol? Kdo ví…

Na Sonatu Articu jsem se zašla taky podívat, ale to taky není nic moc pro mě, poslechla jsem si pár minut a zase jsem odešla do našeho stanového doupěte. Tam byla docela sranda, byli tam skoro všichni, pilo se opravdu hodně druhů alkoholu, fernet, vodka, pivo, medovina. Sedět jsme tam zůstali dosti dlouho,myslím, že jsem to vzdala někdy v půl druhé. Jednou, dvakrát jsme se zašli podívat na naše ex-stanoviště, jak to vypadá s vodou a je pravda, že voda jednu chvíli už byla i nad lávkou. Výborné taky byly čůrací výlety s Chrochňou - prostě jsme společně chodili do křovíčka vyprázdnit močáky.

Neděle ráno. Nebylo kam pospíchat, první kapela, která mě tak nějak zajímala byli Kreyson, který hráli až kolem jedný. Ráno jsem stihla sprchu, snídani a začala jsem pomalu balit, protože Roman rozhodl, že jedeme domů už v neděli a ne až v pondělí ráno. Vlastně mi to ani nevadilo. Už jsem se těšila na svojí vlastní sprchu a hlavně tedy postel, která mi už začínala vážně chybět. Ostatním se sice nelíbilo, že bych měla odjíždět už ten den, ale co.

Na Kreyson jsem byla opravdu moc zvědavá. Znám je už od dob, kdy jsem ještě ani nebyla v pubertě, ale nikdy jsem na nich nebyla. Oni tedy taky opravdu dlouho nehráli, ani nenahrávali a teď se po nějaký době dali zase dohromady. Ale nejvíce jsem byla zvědavá na to, jak bude Křížek zpívat, jestli ty výšky vytáhne aspoň do poloviny, jak dokázal v minulosti. No, nezpíval. Vlastně by se dalo říct, že bych co se týče zpěvu, tak to bylo celkem na čtýru. Ale i tak se mi to líbilo. Hlavní bylo, že zahráli mé oblíbené, jako Archa, Křižáci a nejvíc mě samozřejmě potěšil Kreyson, i když tedy dosti ochuzený o právě ty výšky. Ale co mě štvalo byly všudypřítomné kamery. Pánové si tam natáčeli nějaký dokument a já v první řadě jsem byla (jako vždy) na ráně. Nakonec jsem zjistila, že nějaký ty záběry budou i na Primě… No super.

Pak jsem se opět přesunula ke stánku s bramborákama. Takhle při posledním dnu měli výprodej, takže mě vyšel asi na dvacku a dala jsem si k tomu ještě extra porci zelí. Pak jsem se přesunula ke stanům, kde jsem tím bramborákem notně provokovala kluky, co si tam vařili své vlastní pokrmy. Tu chvíli tam Karel zrovna míchal špagety z konzervy s jakousi omáčkou, těstoviny se sýrovou omáčkou a pak ještě párky. Já na něj koukala s výrazem ala budu zvracet a on na mně s výrazem vypadni s tim bramborákem pryč, jinak tě zabiju. Ale prý ta hmota, co jim vznikla byla dobrá. No…

Po chvilce věnované trávení jsme se opět začali připravovat na odchod pod podium. Respektive, Já s Karlem jsme se rozhodli jít přestát Freedom Call do první řady, abychom tam byli na Korpiklaani, kteří hráli potom. A s námi se tam vydala Markéta, která naopak byla úplně hotová z FC. Kdybych tam předem věděla, co mě čeká….

Ukázalo se, že Markéta je fanatická faninka Freedom Call a celou dobu mi tam pumpovala rukou a vznášela se v oblacích vždy, když se na ní kytarista podíval. A bohužel pro mně se na ní díval celkem často. Prý se znají z fejsbůku. Nakonec jsem tu jejich hodinu přežila celkem ve zdraví, jen s lehce namoženou rukou.

Ovšem přežít koncert Korpiklaani v první řadě ve zdraví není ani trochu možné. Už od prvních tónů nás válcovali fans, co se nechali vozit po vlně. Já jsem takhle přežila cca 2 songy, mezitím jsem si dala slušný čelíčko o zábradlí, nějaká holka mi přišpendlila ruku nohou a někdo mě kopl do hlavy. Toto si naštěstí (pro mně) všiml Karel a šoupnul si mě před něj a doslova mě chránil vlastním tělem. A že ho tedy ty lidi masakrovali dost. Většinu koncertu jsme byli přikrčený. Ale i tak stoprocentně nejlepší show celého festu. Jonneho, zpěváka, jsem si hnedka zamilovala, je jako čertík vypuštěný z krabičky a navíc mě dostaly texty ve finštině. Hlavně tedy Rauta. To je něco! A Vodka! Bylo to zase něco jiného, výborný odklon od těch (co si budeme povídat…) šíleně podobnejch kapel, co mají stejné nástroje. Ale když se k tomuto základu přidá ještě taková harmonika, housle a trocha toho folku, tak je to super. Opět bych si klidně dala koncert mnohem delší. A bez lidí, co se nás snažili ukopat. Jinak špička. Už aby tu zase byli! Dokonce i sekuriťáci ve chvílích klidu blbnuli a to je co říct! Po koncertu jsem si šli počítat zranění a já jsem zjistila, že jeden z mých prstýnků je dosti zdeformován a že ho vůbec nemohu sundat.

Poté nastala půlhodina volna, kdy se podium připravovalo pro Airbourne. Toho jsme využila hromadným útokem na horký zázvor a stánky s jídlem. Já jsem si dala svou poslední palačinku se sýrem a pomalu jsme si šli sehnat místo někde pěkně nahoře, kde byl dobrý výhled. Po Korpících jsme tak nějak na první řadu neměli moc pomyšlení. Každopádně všichni byli z týhle kapely úplně mimo, ale já abych pravdu řekla, tak si pamatuji, že zpěvák místo děkuji říkal mňau a že lezl po těch konstrukcích, co jsou na kraji a nahoře hrál na kytaru. Jinak muzika dobrá, uši mi to netrhalo, ale že bych z toho byla nějak mimo, to tedy ne.

Pak se zase odehrál odchod ke stanům, jelikož si King Diamont vyhradil celou hodinu pro přípravu svojí stage. Zjistila jsem celkem zajímavou skutečnost a to, že tohohle "mega-umělce" nikdo moc nezná. Já jsem tedy měla už tu čest a vím, že více jak 2 songy bych prostě nevydržela. Ale zatím byla hodinka volna, která se dala využít na chlastání a užívání si posledních chvilek.

Pak to ale nastalo. Všichni se shodli na tom, že se na to chtějí jít podívat a já jsem se nechala zlákat zvědavostí na to úžasnou stage, co tam tak dlouho připravovali. Ta byla tedy celkem povedená, mříže, hroby, krypta. Takže jsem se na to koukla a vydržela přesně ty dva songy a stejně jako drtívá většina osazenstva naší stanové díry jsem se opět vrátila ke stanům.

Naposledy jsem se zašla podívat na pole, kde jsme předtím měli stany. No, voda už nijak nestoupla, ale bordelu tam bylo tedy neskutečně. U kontejnerů byly naházený všechny věci, co se tam našly… stany, spacáky, párty stany, boty, prostě všechno. A je pravda, že někteří jedinci taky nějaký ten stan sebrali. Ono jim taky většinou vůbec nic nebylo, stačí je umýt a jsou použitelný.

Když jsem se vrátila k ostatním, tak se zrovna probírala situace v Praze. Jestli jezdí metra, jestli se tam vůbec dostanou a jak. Dle všeho to v hlavním městě neměla být vůbec žádná sranda, Strakonická byla už pod vodou, metro těsně před zavřením a vlaky taky spíše nejezdili. A jelikož jsem jela domů už tu noc, tak jsem logicky nabídla, že to všechno pořádně zjistím a dám vědět.

Domů jsme vyrazili někdy okolo půlnoci. Cestu jsem maximálně nevnímala, protože jsem byla úplně vyřízená. Prahou se dalo projet celkem slušně, aspoň tedy těmi částmi, kterými jsme projížděli my. Domů jsem se dostala chvilku po jedný v noci a byla jsem maximálně šťastná. Veškeré věci jsem odhodila na zem, oblečení do koše a dala jsem si opravdu dlouhou, horkou sprchu, kde jsem se vydrhla tak, že jsem byla červená jako rajče.

Po sprše jsem tedy (celkem neochotně) zapla notes a jala se hledat informace o dopravě. Co jsem zjistila bylo to, že metro nejede, ale vlaky z Plzně by neměly mít problém. To jsem taky napsala Karlovi a v tu chvíli jsem lehla a spala. Měla jsem v úmyslu prospat celý pondělí, ale… někdy ráno mě vzbudil jakýžesi zvuk. Byla jsem totálně mimo, takže mi trvalo opravdu dlouho než jsem pochopila, že mi zvoní služebák. Už jsem viděla rudě, jak mi volají, kde jsem (zapomněli na mou dovolenou) nebo že mám zrušit dovolenou (kolegyně nedorazila). Nakonec se mě jen Táňa - šéfová chtěla zeptat, jak je to u nás a jestli v úterý přijdu. No, normálně bych za to byla ráda, přece jen zájem se cení, ale já byla, kurva, unavená a chtěla jsem spát, takže jsem něco zamumlala a pak nějakým záhodným způsobem vytočila Toma - kolegu, abych se s ním domluvila, jestli mě v úterý ráno vezme, abych nemusela vymejšlet náhradní trasy. Přiznám se, že si to vůbec nepamatuji. Pak jsem opět upadla do komatu a probrala se až pozdě odpoledne, kdy jsem narvala pračku a hurá na přebírání fotek, kterých byla přes 8000. Asi můj rekord….

Fotky zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maude Maude | Web | 24. října 2013 v 23:26 | Reagovat

ty jo, už by si to konečně mohla přečíst :D už si to slibuju hodně dlouho...

2 Anwiel Anwiel | Web | 25. října 2013 v 16:56 | Reagovat

No to teda jo =) Taky to sem dávám jen kvůli tobě =) A navíc už dokončuji Pragu Pride!

3 Maude Maude | Web | 27. října 2013 v 0:11 | Reagovat

jdu na to!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama