Prosinec 2013

Hledá se jméno pro pavoučí slečnu

27. prosince 2013 v 23:07 | Anwi |  Pro oko
Ano, je to tak! Ač Vánoce většinou jdou tak nějak kolem mně a nijak je neslavím, tak letos jsem se tomu tedy nevyhla. No a největší překvapení na mně čekalo v podání krásné, překrásné pavoučí slečny =) Je to sklípkan růžový a je to ještě mláďátko, má nějakých 10 cm, zatím =)

Každopádně, ještě nemá jméno. Tedy, kamarád jí začal říkat Emmička, protože měli doma pavouka, který se jmenoval Eman. No, nic proti tomu jménu, ale já si jí tedy pojmenuiji jinak. Ale jsem nějak bez nápadu. Zatím se držím toho, co mě napadlo jako první a to je Kumo, což je japonský výraz pro pavouka. Vyzkoušela jsem spoustu překladů, ale nějak mě nic jinýho nezaujalo. A navíc, japonština je japonština, že =) Ještě se mi líbilo bengálské Mákarasá (moc dlouhý), marátské Kólí (ale Kumo je lepší)... každopádně je celkem zábavné vzít jedno slovíčko a nechat si ho postupně přeložit do všech jazyků, co google nabízí =)

A tady je, moje malá kráska!

Wednesday 13 + Sister, Rock Cafe Praha

9. prosince 2013 v 22:04 | Anwi
Wednesday 13 & Sister
Rock Cafe Praha, 15.11.2013

Bylo to stejné jako minulý rok. Vždycky se domluvím se spoustou lidí, že půjdeme na koncert. Domlouváme se už tak půl roku předem, vždycky když zjistím, že tady Wenda bude. A kolik se nás tam nakonec sejde? Minule tam se mnou šla jen Medůzka, letos nikdo. A ty důvody a výmluvy... Ař jsem se vážně musela smát. Chápu Medůzku, ta je totiž na stáži v Anglii a to ani já (obrovský Wendofil) bych neváhala. Jinak "Já bych hrozně ráda šla, ale..." "Mě to šíleně mrzí, ale..." Mno, pro příště už se na nějaký domlouvání vykašlu. Tedy, ne že bych měla problém s tím najít si nové kamarády, ale prostě to zamrzí.


Ono se to tedy sralo všechno najednou. Moje nová šéfová je ex punkerka a pro takovéto potřeby je více než chápavá, takže mi odsouhlasila půl dne volna, i když je zrovna poslední den, kdy je poslední termín pro dokončení práce. Měla jsem to naplánované tak, abych opravdu mohla ve 12 odejít. Jenže jedna naše kolegyně z Pardubic je... mno, teď by následovala opravdu dlouhá řada nadávek a urážek... a poslala ty největší sračky těsně před 12. Jasně, séfka řekla, že můžu v klidu jít, že bych to stejně nestihla. Ale já chtěla udělat aspoň část, tak jsem tam zůstala až do půl 3.



Ve 4 jsem se měla sejít se starým známým z Metalfestu Karlem, který mě měl namaskovat za zombie. Měli jsme na to mít 2 hodiny, koupit nějaký ty malovátka a pak se do toho pustit. No, nakonec měl jen něco málo přes půl hoďky, takže se to samozřejmě nestihlo. Takže jsem nahodila trochu make upu, udělala si fialové stíny a vyrazila. No, prostě nic moc.



Před koncertem jsem ještě navštívila stánek s trikama. Minule jsem nechala nákup až po koncertě a neměli moji velikost. Spíš něco, co by mi bylo jako šaty. Pod kolena. No, ani teď neměli moji velikost. Prosila jsem paní o the smallest, ale prej mají jen medium. Mno, nakonec jsem si jedno stejně vzala. Přemýšlela jsem nad trikem s velkým nápisem I love to say FUCK nebo nad trochu míň provokativním s nápisem Wednesday 13 a jejich logem. Nakonec vyhrála ta méně provokativní verze. Ještě si s tím budu muset pohrát, aby to nebyly šaty, ale bude to ok =)


Pak jsem se přesunula před pódium. Do začátku koncertu zbývalo přes půl hodiny a tak jsem se lehce nudila. Ale chytla jsem první řadu a co já bych pro tohle neudělala, že. Bohužel nikde nikdo ani trošku známí, takže jsem tam jen tak postávala a opravdu se nudila, protože dole nebyla ani čírka signálu. Přemýšlela jsem, proč je tenhle koncert vlastně v Rock Cafe, to pódium je tam tak nechutně titěrný, Chmelnice byla mnohem lepší! A předem už jsem litovala předkapelu, protože z toho mini pódia měli k dispozici tak jednu třetinu.

Koncert začal včas a už od první chvíle si mě předskokani získali. Předtím jsem slyšela nějaké tři songy na youtube a zněli dobře. Ale na živo byli úžasní! Je mi hrozně líto, že jsem je neznala pořádně, protože jsem s nimi nemohla pořádně zpívat, takže jsem řvala, co mě zrovna napadlo. A taky mě štvalo, že hráli tak krátce. Každopádně to i přes málo místa suprově rozbalili a někdy to bylo i o hubu. Zpěvák se mnohdy tak rozparádil, že málem spadl z pódia, často se netrefil s držákem mikrofonu netrefil na podium a ten spadl mezi nás. A nemluvě o tom, že nás neustále fackovat vlasama. Jo a nejlepší byl stejně bubeník v kraťasech, to byl pohled!



Byla jsem moc zvědavá na současnou sestavu. Abych se přiznala, tak jsem nekoukala, jestli se něco změnilo, nebo jestli výjimečně zůstala stejná jako před rokem. K mé velké radosti se nic nezměnilo a v kapele jsou stále moji oblíbenci Roman a Jack. A Wendy, samozřejmě! Těsně před koncertem se mi povedlo vyfotit playlist, který tedy sliboval pořádnou show! Bylo tam 17 songů, což je na Wendyho opravdu hodně, až se mi tomu nechtělo věřit. Lidi říkali, že je to prý náhrada za minule, kdy byl nemocný a ukončil to opravdu brzo. No, nikdy nesmíme věřit tomu, co je na papíře napsáno, bohužel.


Takže, první song by seděl. I want you dead. Nic proti téhle písničce, to ani náhodou, já jí vážně můžu, ale i tak bych jako ideální song pro začátek koncertu viděla spíš Calling all corpses. Přece jen by ten začátek byl opravdu bomba, kdyby se z tý tmy ozval ten jeho hlas se slovy "Calling all corpses". No, škoda, že jsem na to tak nějak zapomněla, když jsem s ním pak mluvila...

Pak následovala moje srdcovka Till death do us party. Jojo, miluji pátek 13 a tuhle písničku taky! I když opět jsem si jí neužila zas tak moc. Místního zvukaře bych zabila! Nevím, jak vzadu, ale v první řadě jsem spíš slyšela přímo Wendu, než zvuk z beden a ostatní mikrofony taky nic moc. A navíc i pánové neustále ukazovali, že se vůbec neslyší a nikdo s tím za celou dobu nic neudělal. Ale jak jsem už psala, tenhle klub není na koncerty tohoto typu vůbec dobrej.

Další song patří taky z mým top - Scream, baby scream! Ale s tím špatným zvukem a nic moc a navíc Wendy nějak zapomněl, jak se správně řve, proto raději neřval vůbec. A Wendy bez řvaní není vůbec ono.


Dále zahrál I wanna be cremated, Put your dead mask on, Dixie Dead, Rambo, 197666, I walked with a zombie, I love to say fuck a nakonec mou nejoblíbenější Bad Things. Moc proslovů tedy neměl, celkově to vypadalo, že to chce mít co nejdříve za sebou. S tím šíleným zvukem a příšernym zvukařem se mu ani nedivím.



Řvali jsme jako diví, že chceme další přídavek, ale on nic. No, kdo se mu taky diví, že. Každopádně jsem aspoň získala trsátko. Ale otázkou je od koho, oni totiž mají úplně obyčejný, jen s logem výrobce a nic víc. Ale na 90% to bude trsátko bassáka. V tom zmatku na konci jsem si vážně nestačila všimnout =)



A pak nastalo čekání. Naštěstí jsem se potkala se svou kamarádkou Ev a její kamarádkou. Bylo tak krásný tam nečekat sama. A že to čekání bylo dlouhé. Nejdříve jsem obléhala Sister, koupila jsem si jejich CD a nechala jsem si ho podepsat, vyfotila jsem se s nima. Jsou vážně super.



Pak jsme si dřeply na schody a čekaly, čekaly, čekaly. Po půl hodině jsem se nechala pozvat na whisky, což je naše tradice s Medúzkou, pravda, teď tam nebyla, ale to nás neodradilo =) Po asi hodině čekání nám bylo řečeno, že podpisovka bude venku u tourbusu. No fajn, takže jsme se sebrali a šli mrznout ven. K tomu mrznutí jsme si pořídily kýbl hranolek z KFC.



Po celou dobu tam u nás byl Jack - kytarista, pak se k němu přidal i druhý, můj miláček Roman. Mluvilo se o spoustě věcí, kluci si stěžovali, že mají koncerty naplánované tak špatně, že se nikdy nepodívají po městě. Tak jsem jim nabídla, že příště je protáhnu noční Prahou a další večer už můžou být někde jinde, tak uvidíme.



Po dalších asi 30 minutách vyšel konečně Wenda a jako malé odškodnění za čekání nám byl povolen vstup do tourbusu. Tedy jen na jeho začátek. Wenda tam seděl, s každým prohodil pár vět a vyfotil se sním. Takže to čekání stálo za to. Mimochodem, jejich nový tourbus je opravdu super!



Domů jsem se dostala dlouho po druhé ráno, hlavně tedy proto, že jsem nejela k sobě domů, ale ke Karlovi, kterýho znám od metalfestu. Rychlá sprcha a hurá do postele.