Akce

Dumpster Diving

6. ledna 2014 v 20:14 | Anwi
Do nového roku jsem si nedávala žádné předsevzetí, nemám to ráda, pokud něco chci, tak začnu hned a nečekám na nějaké datum.

Pravdou ale je, že od nového roku, kdy mám taky mnohem více času díky vyhazovu z práce, přemýšlím nad tím, že bych začala s Dumspter Divingem. Jen ve zkratce - jedná se o sbírání ještě poživatelných potravin, které byly obchoďáky vyhozeny do popelnice. Skvělý článek o tom napsala Dewii na svém blogu. Někdo by se mohl ošklíbat, že je to nechutné, ale tak tomu vůbec není. Všichni víme, že minimální datum spotřeby není datumem, kdy potraviny přestávají být poživatelné. Většina potravin může být bez jakýchkoli problémů či následků konzumována i po tomto datu. Tak proč je vyhazovat? O tomto problému je i jeden díl Pekla na talíři.

Přiznám se, že již nad tímto přemýšlím delší dobu, ale nějak jsem se k tomu nedokázala dokopat. Existuje mapa DD v Praze, ale v mém okolí toho tady vůbec nic není. Takže moje plány jsou zmapování okolí, jestli by se tady dalo něco sehnat. A taky bych ráda sehnala někoho, kdo by se mnou na lov chodil. Přece jen ve více lidech jde vše lépe. Dívala jsem se, že existují skupiny pro Plzeň i Brno, ale pro Prahu ještě ne. Každopádně někde se začít musí, takže hurá do prozkoumávání okolí =)

Ráda bych našla někoho, kdo by do toho taky šel, vůbec nevadí, že by nebyl z mého okolí, lov bych si klidně zpříjemnila cestováním, klidně i po celé Praze =)

Prague Pride 2013

25. října 2013 v 17:01 | Anwi
Takže Prague Pride. Další každoroční akce, kterou ráda navštěvuji. Letos byl průvod naplánován na 17. srpna. Původně jsem tam měla vyrazit sama, protože všichni známí se na to nějak vykašlali. Ale nakonec jsem se domluvila s Michalem, Michalou nebo snad Narutem… Jak komu libo. Já ho (jí…) znám jako Naruta, takže jsem se prostě na poslední chvíli domluvila s Narutem, že půjdeme společně. A to byl opravdu super nápad.

Ale ještě předtím, než jsem se vůbec vydala ven jsem vyházela snad všechno oblečení, co jsem ve skříních měla a jala se skládat dohromady svůj ohoz. Nutno podotknout, že jsem minule šla celkem nevýrazně oblečená - prostě jen kapsáče a košile. Letos jsem se chtěla trochu rozjet, tak jsem si nakonec dovolila vzít si své milované pavučinové pončo, které je ovšem totálně náchylné na dírky a díry, takže ho vlastně skoro vůbec nenosím. K tomu jsem si vzala kraťasy a nadkolenky. Dobrá kombinace - nebylo mi moc vedro a byla jsem tak nějak chráněna před vražedným sluníčkem. Plus jsem si do batohu vrazila ještě svůj super velký vějíř.

Sraz s Narutem jsem měla pod koněm někdy před po jedný odpoledne, průvod měl vyrážet ve dvě. Všude okolo se začali sbíhat "pochybné existence" a já už se začala moc moc těšit a můj foťák už nedočkavostí sám vyskakoval z obalu. Každopádně naše kroky vedly prvně do mekáče, kde jsme si koupili zmrzlinu za pajdu a šli na shromaždiště.

Naruto se ukázal jako opravdu akční člověk. Hnedka se vrhnul k výrobě cedulí. Chvilku tam tak seděl, štětec v ruce a koukal na prázdnou tabuli, totálně bez nápadu, mě taky nic moc nenapadlo, tak se spokojil se standardním "Nejsem homo no a co?" a na druhou stranu napsal "Free hugs and kiss". Okej, pro ne, já na free hugs and kiss sice vůbec nejsem, ale ceduli nesl on, takže fajn =) A taky měla úspěch, hned se tam s každým objímal a pusinkoval. Nakonec se k nám přidala nějaká jeho známá holčina okolo 17 let, která mi chílema teda vadila a chvílema připadal v pohodě. Ale co mě opravdu sralo byl fakt, že mi furt hrabala na foťák, abych jí ho půjčila. No, měla jsem chutě jí tu ruku useknout a když se pak začala vztekat, že jí ho nepůjčím, tak to bylo na facku…

Každopádně jsme tedy chvilku šli v průvodu hezky vedle sebe… Já jsem navíc ještě dostala do ruky řetěz, který byl zakončen obojkem okolo Narutova krku. Ale co si budeme říkat, moc jsem toho nevyfotila a to mě sralo.Tak jsem řetěz předala holčině (mimochodem doteď vůbec nevím, jak se jmenuje…) a šla konečně pořádně fotit. Běhala jsem ze předu dozadu, z leva do prava a pořád fotila a fotila. Prostě já, no. A že bylo co fotit! Ani se nedá popsat, jak úžasné osoby se ta daly najít… Raději nechám mluvit samotné fotky…

Každopádně sem jsem někdy uprostřed Čehova mostu dostala až úplně dopředu a viděla tu šílenou kolonu policajtů, co šla před námi. Tou dobou už jsem totálně umírala vedrem. Vsadím se, že slogan "nejteplejší den v roce" byl pravdivý. Vedro bylo k padnutí a takhle po druhé odpoledne zrovna to největší. Každopádně jsem se při pohledu na lidi navlečený do latexu cítila o trochu lépe. Ovšem trochu jsem přestřelila, když jsem na konci mostu prohlásila "Kurva, to je vedro…!" a nevšimla si, že tam stojí banda policajtů ze zásahovky navlečenejch do těch jejich mundůrů. Jen se vedle mě ozvalo výhružné "Drž hubu a pokračuj…" Jo, lépe bych to ani neřekla….

Před letenskými schody jsem zase počkala na Naruta a neznámou slečnu a nahoru už jsme zase pokračovali společně. Ale tak nějak nebylo o co stát. Těch schodů bylo okolo 300 a to vedro bylo vážně hrozný! Někde ke konci jsem narazila na bývalou spolužačku Seli a její přítelkyni a opět padlo téma vedro!
Nahoře nás čekala celá letenská pláň obklopená Stánkami se vším možným a dvě pódia. Za sebe musím říct, že jsem se snažila držet co nejdál od obou. První, po čem jsem se začala shánět bylo pití. Ale při cenách u místních stánků se mi tedy jen protočily oči a vyrazila jsem tedy do místní billy, kde jsem si koupila dvě velké flašky pitiva a taky něco do žaludku. A kupodivu musím říct, že od začátku akce jsem neměla ani hlt alkoholu, což je sice nezvyklé, ale v tom počasí celkem rozumné.

Po návratu na pláň jsem zjistila, že ta jedna houska byla vážně málo a žaludek vyžadoval další přísun jídla. Všude okolo bylo jídla až až, ale nic moc pro mě - všechno bylo tak nějak s masem. A když už jsem našla stánek s kukuřicí a bramborákama, tak tam byla hnusná fronta a co si budeme říkat, do toho horkého jídla se mi zas tak moc nechtělo.

Nakonec jsem si tedy u kfc stánku koupila kýbl plný hranolek, dala za to nechutných 70 kaček a jala se plnit žaludek. Ale samozřejmě v tu chvíli se ke mně slítli všichni moji kamarádi i nekamarádi, co jsem jich tam měla a z toho kyblíku jsem toho moc neměla. Ale pravda, i tak mi to stačilo a s celkem plným bříškem jsem šla obhlížet další stánky, co kde nabízejí.

Jako první mě zaujal (jak jinak…) stánek s kávou za 10 kaček (!!!!!!!!!!!!), měli tam jak teplou, tak ledovou a asi 4 příchutě. Dala jsem si všechny, ale i tak jsem začala pociťovat neskutečnou únavu. Zašla jsem si ještě k oficiálnímu stánku Prague Pride, kde jsem si pořídila dvě placky za 60 kaček. Chtěla bych toho tedy mnohem více, ale peněz se jaksi nedostávalo a navíc ty ceny byly celkem vysoko. Ale kdybych ty peníze měla, tak jsem si to koupila…. Třeba jsem se tam zamilovala do jednoho přívěsku. No, nevadí, ještě mají ofiko e-shop, takže si mohu dokupovat, jak budu chtít a jak mi to peněženka dovolí….

Svých posledních 30 kaček jsem věnovala Narutovi, který si vyhlídnul placku Amnesti International a v peněžence neměl ani korunu. Každopádně se pak revanžoval dalším nákupem v bille, kde mohl konečně využít kartu. Koupil tolik potřebné pití a balík nektarinek, které taky přišly k chuti.

Po nákupech jsme se přesunuli k hasičskému autu, kde fešný hasič kropil lidi z hadice. Tak jsem se tam hnedka taky narvala a zůstala tam dokud jsem nebyla úplně promočená. Při tom vedru to bylo vážně super a foťák taky naštěstí přežil. Hned se to stalo mým nejoblíbenějším místem na celé pláni.

A pak se šlo na svatbu. Ano, pořádaly se tam svatby na 24 hodin. Původně měli mít svatbu jen neznámá dívka a Naruto, ale nakonec jsem se i já nechala překecat a Naruta si vzala taky. Dostali jsme snubní náramek - já si vybrala zelenou kytaru - a taky oddací list. No, celkem sranda to byla a taky jediná svatba, co jsem v životě ochotna podstoupit =)

Poté jsem byla zatáhnuta k jednomu z pódií a po prvních minutách hrůzy jsem si na tu hroznou muziku začala zvykat a nakonec se tam i celkem dobře pařilo. Všude okolo byla spousta super lidí v bláznivých oblečcích, takže bylo co fotit a co je důležitější, že?! Dýdžejky byly super baby, na obě se dalo opravdu dobře koukat a nakonec, nehrály úplně blbě, znám mnohem horší. Takže jsme blbli, skákali a prostě si užívali.

Pak se k nám přidala holčina - mega sexy kost, která ale byla totálně opilá a na první pohled i celkem vydlabaná. Začala se tam všemožně kroutit, špulit zadek, vystrkovala kozy… No prostě, pohled to byl celkem pěkný. Toho si taky všiml jeden z fotografů, kterému se hned na kalhotách udělal stan a slintal tam nad ní… No, přemýšlela jsem, zda mu dát pěstí, nebo to nechat být. Ale holka nijak neprotestovala, tak jsem se o ně přestala zajímat…

Ale to už se blížil večer a i když zábava byla v plném proudu, tak mi mozek začal protestovat a pusu jsem si mohla roztrhnout, jak jsem moc zívala. A ani litry kafe a energy drinků mi nepomohly. A tak jsem to vzdala a vydala se směr tramvaj, pak metro a nakonec sprcha a postel. Ale i přes únavu a vedro jsem si PP mimořádně užila a už se nemohu dočkat dalšího roku!

Fotky (a že jich je!) jsou tady: http://anwiel.rajce.idnes.cz/Prague_Pride_2013/

Vyliž si svůj hrníček

7. dubna 2013 v 18:45 | Anwi
Dnes jsem se po cca 4 letech vydala pro nové brýle. Už jsem se na to chystala delší dobu, ale pořád chyběly peníze. A když člověk nemá prachy, tak to je prostě problém, hlavně když brýle stojí opravdu balík... Využila jsem toho, že jsem dostala mimořádnou prémii a prostě jsem vyrazila. Mým doprovodem a módním poradcem byla Maude se kterou jsem se dosti dlouho neviděla. Vyprávěla mi, jak vybírala brýle se svým Běsem, jak spolu oběhali vícero optik a jak byl vybíraví. Já jsem si jasně řekla, že si vyberu hned, protože tohle opravdu nemám ráda a chci to mít vždy co nejdříve za sebou. Tak doufám, že jsem jí moc nenudila.

Paní, co se nás ujala jsem řekla, že bych chtěla něco podobného, jako mám teď, což vzala trochu až moc doslova a nosila mi jen červené brýle... No, nakonec jsem se taky jedny z nich vybrala, i když pro ty jsem si to tý vytríny sáhla sama. Nejvíce se mi líbily jedny, které ovšem stály nějakých 5 500 bez skel, což je teda opravdu nad mé možnosti =((

Ty, co budu mít jsou zase něco jiného. Předtím jsem měla celkem nevýrazné, kulaté a černé



Teď mám zase dosti výraznější, hranaté a červené (a dle mého taky o dots hezčí...)


No a teď budu mít černo-červené, taky hranaté, ale ne tolik a jen s horní obroučkou. Jen jsem je (blbec) zapomněla vyfotit. Každopádně jsem za to všechno zacvakal 6 350 a to jsem měla jedno sklo zadara. To je vážně hnus, když si vezmu, že ty brýle předtím mě stály celkem necelé 3 000. Tak doufám, že mi nějakých pár let vydrží... Každopádně si na ně nějakých 14 dní ještě počkám.


Z optiky jsme zajely na Pavlák a zalezly na kávu do Starbuck =) Tam jsme ještě ani jedna nebyly, tak proč to tam nevyzkoušet, že. Daly jsme si karamelové caffe macchiato, které bylo sice dobré, ale jaksi jim chyběly lžičky, takže ten karamel se musel z hrnku vylízat. Z toho vznikl ten krásný výraz vyliž si svůj hrnek...


Probraly jsme hezky vše, co nás napadlo od tetování, její odjezd do Anglie až po strasti vztahů. Nejvíce mě tedy trápí to tetování, pořád si nemůžu vybrat! Mám tu tolik návrhů a nápadů... Wendu, Oogie Boogie, V. Frances, Mucha...


Původně jsem měla ještě jet k Maudědi domů, ale kolegyně mi psala, že jsem jí slíbila upéct domácí müsli. No jo, slíbila a taky doufala, že na to zapomněla. Takže jsem si musela odříci návštěvu a teď tu patlám to müsli. A přemýšlím co k večeři....

Tolik koncertů a tak málo peněz....

10. března 2013 v 21:31 | Anwi
Tak jo, zrovna jsem se vrátila ze Slovenska. Nějaký velký report tentokrát ale nebude. Spíš jen nějaké ty fotky. Byla jsem tam týden a nějak se to nepovedlo. Poslední dobou totiž nemám náladu se s nikým bavit, vůbec nemám náladu se někomu svěřovat se svými problémy a ani nechci s nikým řešit jakékoli jiné osobní věci.
No jo, ale letos jsem na Slovensku byla s rodičema a pubertálním bráchou. A máma si chtěla povídat. Pořád. Neustále se mě na něco ptala, pořád mi chodila do pokoje (bez zaklepání GRRRRRRRR!!!) a pořád něco povídala. Za 2 dny už jsem to nemohla vydržet a ten úsměv na tváři sem už taky udržet nemohla. A o to víc za mnou chodila a pořád se ptala, co se děje, co mě trápí a já nevim co všechno. Nic!! Jen chci mít klid!!!! Ou máj devl, já jsem tak ráda, že bydlím sama!!! A navíc si máma furt stěžuje na tátu, a co si budeme říkat, v 90% jsem na jeho straně...


No, ale abych se vrátila k tématu... Zrovna si probírám koncerty, kam bych se chtěla podívat. A asi budu potřebovat nějaký přivýdělek. Zrovna je toho nějak moc.

Hned tento měsíc jsou tu Yamato - drummers of Japan. Byla jsem na nich dva roky zpět a moc moc ráda bych na ně zase zašla. To máme 1590,-

Dále je tu muzikál (nebo jak to nazvat) We will rock you s písněmi Queen a to si přece nemůžu nechat ujít! To máme dalších 1490,-
A pak tu bude The Australian Pink Floyd Show. Na to už jsem se chystala několikrát. Sice netrvám na tom, že by to tentokrát mělo vyjít, ale potěšilo by to. A to za směšných 1690,-
A jako (zatím) poslední je na seznamu MetalFest, který bude v květnu, ale lístek musím koupit do konce března, než zase zdraží, už tak jsem čekáním ztratila 300. A tuhle zábavu máme za 950,-
Tak a teď kde na to vzít? Když potřebuju ještě tolik věcí okolo, hlavně teda nové brýle, což už je vážně nutnost. To je v řiti... Jasně, pořád mi někdo radí, že bych měla bydlet s někým a netáhnout celý byt sama. To raději chcípnu! To by musel být někdo, koho mám opravdu ráda a kdo mi vážně rozumí. Omezit koníčky? Žádné (za které se platí) nemám... Mé výdaje na jídlo jsou minimální. A to jsem plánovala konečně kurz japonštiny... Asi prodám ledvinu.

ROLNĚNÍ "Děkujeme" za amnestii, pane prezidente!

6. ledna 2013 v 19:50 | Anwi
ROLNĚNÍ!!!!!!!!!Pro 11.1.2013 nahlašuji na úřadě rolnění na Vyšehradě. Rád bych rolničkou poděkaval odcházejícímu prezidentovi za facku spravedlnosti a slušnosti do ksichtu! V míru, klidu a mlčky bych rád zlodějům a jejich osvoboditelům řekl: Jsme tu. Cink!
Žito 44

Vyšehrad, prostranství před bazilikou sv. Petra a Pavla 19.00 - 19.10

Pozvánka na Vyšehradské rolnění

28. listopadu 2012 v 20:26 | Anwi
ROLNĚNÍ ZLODĚJŮM
Rolničková kejkle - bleskově se sejít, 5 minut mlčky cinkat roničkami (rolnit:) zlodějům a bleskově se v tichosti rozejít jako přelud. Neděle 2.12.2012 ve 12:20 sraz na Vyšehradě před basilikou sv. Petra a Pavla. Start rolnění ve 12:21 Výbava - rolnička(y), žádné zbraně, chlast a podobné blbiny, prosím šašky rolničkové o ouhlednou dispiclínu a klid. Jsme bytosti lidské, ne zvěř. :-)
Ti kdož nemohou na bájný Výšehrad, mohou rolnit mlčky stojíce na ulici kdekoliv. Nadhled a pohodu s sebou, bez nich rolnění smysl valný nedává.
Šašek Žito

Kdo se přidá?

Wendy jede!

5. listopadu 2012 v 22:49 | Anwi
Ach! Tak tohle byl nejlepší zážitek za poslední 3 roky. Což je od doby, kdy tu byl Wendy naposledy! On je tak geniální a úžasný člověk, že to už ani není víc možný! Koncert se konal v klubu Nová Chmelnice a jediné jeho mínus byl čas. Wendy tam byl pouho pouhou hodinu. Ale i tak stačil zahrát 13 songů! A to je kurevsky dobrý! Každopádně Wendy byl tak moc nachcípaný, že dokonce zakázal na koncertu kouřit a popíjel při něm horký čaj s medem a citronem. Ale i tak to na jeho zpěvu nebylo vůbec slyšet. Zpíval krásně čistě a řval pořád stejně tak jako vždycky. Neuvěřitelně!
V 18.10 jsme měli sraz na hlaváku, kam dorazila má milovaná Medúzka. A v ty modré vlasy jí tak moc slušely! Ach! Chvilku jsme se seznamovali s ostatníma, co dorazili a vyrazilo se do klubu. Před Chmelnicí bylo už tak 20, 30 lidí, všude samé černo, ale kupodivu nikdo nebyl nijak extra zmalovaný. Teda, já nemám co říkat, já jsem měla řasenku, linky a rtěnku =) Vedle Medúzky jsem vypadala tak nějak nijak. Ve vnitř jsme si dali slíbenou whisky. Málem jsem šla od kolen, když jsem viděla, že to nalévají do malých plastových kelímků, bez ledu! To by se jeden pozvracel! A navíc za 80 kaček. Ale i tak jsme si dala dvakrát =)


Předkapela nebyla špatná. Už si teda nepamatuju, jak se jmenovali, ale rozhodně se to dalo poslouchat. A taky se na to dalo koukat. Z místa, kde jsem stála já se zdálo, že jejich kytarista nemá kalhoty. Ale já doufám, že je měl, jen zatraceně nízko =D

Koncert Wendyho začínal v 9 a končit musel přesně v 10. Debilní večerka! Ale jak už jsem psala, tak songů stihl opravdu hodně. Stála jsem u beden napravo, hnedka pod jeho hlavním kytaristou. Romanem =D No jo, je to poločech =D Ale česky bohužel neumí ani slovo. A je zatraceně úžasný chlápek! Ale o tom nechám mluvit fotky.

Wendy byl dokonale namalovaný! Nechápu, jak to dělá. Asi praxe, ale sakra, tohle bych chtěla umět! A jeho oblečení bylo taky D O K O N A L Ý! Však to taky ukáží fotky. Výběr songů byl perfektní. Byly 4 songy, které jsem toužila slyšet - Scream baby scream, Rambo, Bad Things a Scary song. A tři z nich jsem slyšela =) A samozřejmě nesmělo chybět I walked with a Zombie. Prostě klasika! Jen mě trochu mrzelo, že nezahráli nic z nového EPčka, taková M.F.T.W je bomba.

Tak a teď už jen fotky. Jak jsem říkala, byla jsem u Romana a to byl dokonalý model pro mé focení. Taky se mi pak po koncertě smál, že jsem paparazzi a že se mu ještě nestalo, že by někdo fotil víc jeho než Wendyho. Nakonec mi věnoval i své archivní trsátko Murderdolls. Loučila jsem se s ním slovy - "You are awesome! You know that?!" Tak se jen zasmál a řekl "No, no... You are awesome!" No jo, já vím, chlapče =D

Hledá se domov pro psíka

25. září 2012 v 20:54 | Anwi
NUTNÉ!! Hledám domov pro psa, cca 1 rok, bígl, má papíry i pas, je očkovaný a má čip. Odchytila jsem ho na začátku týrání, takže nemá žádný problém s lidmi a je moc moc hodný a přátelský. Do týdne mu musím najít hnízdečko a páníčka, nebo bude muset do útulku... Prosím o sdílení!

Týdenní shrnutí

9. září 2012 v 23:02 | Anwi
On to sice není týden, co jsem sem něco dávala naposledy, ale když jsem otevřela hlavní stránku blogu, tak tam na mě vyskočil poslední článek, co napsala Maude s názvem Večerní shrnutí a když je ten konec týdne.

V pondělí jsem nastoupila do práce. Je to tam zatím super, taky zatím nic nedělám =D Jsem tam od 8 do 17 a máme tam hodinu přestávky na jídlo. Ne ne, nejsme nějaký zhýralci, ale to jsou předpisy firmy, pod kterou ta naše patří. Já bych se teda opravdu spokojila s půlhoďkou, ale co se dá dělat.

První dva dny jsem měla školení prakticky po celý den. V drtivé většině případů by mi to asi vadilo, ale jelikož mám snad tu nejkrásnější šéfovou, jakou si člověk jen umí představit, tak mi to nijak nevadilo. A je úžasně milá! Bohužel má manžela, který je zároveň vedoucí jiného oddělení ve firmě a sedí pár dveří od nás =D Takže jsem za pomalu začala učit základy celní problematiky. Zatím to jde celkem snadno, je to jen rozšíření toho, co už jsme se učili ve škole. Ale bude hůř, mnohem hůř! Aspoň mi to slibovali moji kolegové, kteří jsou taky moc milí.

Ale ženská, která mě má zaučovat s programem, který budu mít na starost a která bude sedět hned naproti mně je prý teda něco. Furt mě straší, že je přísná, že mi něco zopakuje dvakrát a pak už je problém a spousty dalších věcí. Tenhle týden měla dovolenou, ale v pondělí jí tam už budu mít. Takže připravit nervy, nasadit poker face a nastartovat mozek. Ale snad nebude tak hrozně. Jinak jsem dostala vlastní služební notebook, telefon a až bude řidičák, tak můžu mít i auto.

Jinak se přes týden nic moc nedělo. Můj "blízký kamarád" má dvě nové spolubydlící a to je peklo! Předtím tam měl taky dvě holky, ale ty se nijak neznaly, takže byl klid, ale kradli mu tam jídlo a navíc neplatily nájem, takže se pakovaly. Ale ty nový jsou kamarádky, takže je tam šílený hluk. A ne, aby byly zalezlý v pokoji, ony se slejzají v kuchyni a řvou tam. A navíc, pro změnu, kradou jídlo. A taky během dne spotřebovávají všechnu teplou vodu. Když jsem tam ve čtvrtek po práci přijela, tak jsem se musela sprchovat ve studené vodě, vařit si jídlo v totálně zaneřáděný kuchyni, kde navíc ty dvě furt seděly a kouřily. A pak jsem zjistila, že sežraly bez dovolení celé velké balení chalvy, pořizovací cena okolo dvou stovek. A můj kamarád jim na to neřekne ani popel, což je přesně to, co dělal i předtím. Nic. Já bych je zabila. Chápete to, jsou tam třetí den a už dělají tohle... Každopádně, buď si je srovná, nebo tam přestanu jezdit, jak snadné, že... Ale vážně nechápu, jak si někdo může nechat takhle srát na hlavu.

V pátek hned po práci jsem odjížděla do Kutné Hory. Tam bydlí kamarád ze školy, jeden z nejlepších lidí, co jsem kdy poznala. I když taky dokáže být dobrá svině =) Ale ne na mně. Každopádně jsme si domluvili chlastací noc. Tak trochu to měla být opožděná oslava diplomu, tak trochu oslava mojí práce a hlavně se cítil nějak mizerně a psal mi, že chce odjet pryč z Republiky. Vzala jsem s sebou dvě flašky saké, něco málo peněz na chlast (prý je tam levně) a hurá na vlak. Nejdříve se šlo k němu domů, kde jsme ohřáli první flašku a tu jsme vypili cestou do hospody. A jelikož mé saké má okolo padesátky, tak nás to vážně nakoplo.

V hospodě měli akci - captain morgan s colou za 33,-- což je teda super cena, v Praze se prodává tak okolo šedesátky, ale spíš víc, naposledy jsem tohle měla za stovku. Dala jsem si tři =) A i to už bylo moc. Sice jsem si cestou tam slíbila, že nebudu míchat, ale když už jsem tam seděla, tak jsem chtěla vědět, jak moc tam teda je levně. A tak jsem si objednala absinth. Ano, vražda, já vím, ale když já ho mám tak ráda a v Praze je tak drahý!! Stál tam 45, ale nepodávali ho tak, jak se má, takže vážně nic moc. První jsem nechala kolovat a kupodivu nikomu nechutnalo =D Asi to pro ně bylo moc tvrdé a hořké. Pak jsem šla na záchod a když jsem přišla, tak tam ležel další. Tak jsem si dala další. A to byl celkem konec, už jsem začala cítit, jak špatná kombinace to byla a to jsme tam seděli tak hodinu. Dala jsem si teda kafe a zakázala jsem si další alkohol.

Pak jsme se zvedli a šli do jiné hospody, kde jsem si dala další kafe a víno. No jo, další alkohol, ale když už mi má být zle, tak proč ne pořádně, že. Tak jsme se ale moc dlouho nezdrželi, tam bylo opravdu draho. A tak se šlo do dál. Do Planetu, o tom jsem slyšela už hodně a moc se mi tam nechtělo. A taky vím proč, byla to ta nejpitomější diskotéka, kterou si lze představit s těma nejdementnějšíma pipinama a kterénkama, co si lze představit. A navíc má společnost objednala šampaňský, což je nápoj, který opravdu nesnáším a napít se toho, tak bych se vážně zeblila. A tak jsem drtivou většinu času trávila venku a jen se modlila, aby už přišla další bývalá spolužačka, která u Davida přes prázdniny bydlela. Sice jsem se na ní, pravda, moc netěšila, nijak v lásce jí vážně nemám, ale ona značila konec mého utrpení. Nakonec jsme odcházeli někdy ve dvě ráno a to už mě vážně moc moc bolela hlava, ten bordel, co tam hráli, z toho by jeden blil!!

Ráno bylo zajímavé. Já většinou když piju, tak nijak dlouho nespím a navíc jsem měla děsnou žízeň. A tak jsem už někdy v 7.30 byla vzhůru, seděla v kuchyni a pila vodu. David se vzbudil někdy v devět a ostatní, co jsme někde cestou posbírali, tak okolo poledne. Všichni jsme byli unavený, a tak jsme se váleli u televize a koukali na Johnnyho Englishe, což je super kravinka. Domů jsem jela ve tři a to bylo teprve utrpení!

Cesta vlakem domů - do vagonu se mi nasrali misionáři a jeden se rozhodl, že si se mnou popovídá a začal mi tam vyprávět o tom, jak je Bůh super a podobně. Nejdřív jsem mu řekla, že nemám zájem, pak že mi to opravdu vadí a když si ani pak nedal pokoj, tak jsem mu řekla, že mu ukážu, jaký já mám názor na Boha a pustila mu písničku (Evil is good). Kurva, mě je úplně uprdele, že oni mají totálně vymytý mozky (teda, oni žádné ani nemají...), že jsou to fanatici, nesnášim tyhle kreténský hovada!!!! FUCK OFF GOD, FUCK OFF CHURCH, FUCK OFF PATHETIC BELIEVERS, FUCK YOU BITCHES!!!!!
A celý dnešek koukám na telku a odpočívám. Pustila jsem si dva úchvatné filmy. The Shawshank Redemption a pak 12 Monkeys. Shawshank je klasika, dlouhoobě označovaná jako nejlepší film vůbec. A to právem. Vážně, je to úžasný film, co stojí za to. A ten druhý film? První věc, první film, kde jsem snesla Pitta a to je co říct! A za druhé, Willis tam byl absolutně geniální!! Tohle bylo na oskara, oba dva. A tenhle poled mě bude pronásledovat asi i ve snu za deset let...

A dále jsem si pustila dva totální braky a to Zrcadla a Zrcadla II. To první se ještě dalo, ale dvojka... Brrrr!! A teď to zakunčuji další kravinou a to Vřískotem 4. Původní filmy jsou super, ale tohle je píčovina, mám za sebou půl hodiny a asi se u toho bude dobře usínat =) Taky už bych měla opravdu jít spát, když jsu zítra do práce a když tam budu mít tu svojí šéfovou...

Slovensko 2012 den třetí a čtvrtý

22. července 2012 v 12:45 | Anwi
Poslední dva dny se toho moc nedělo. Respektive nic, co by se dalo psát. Třetí den jsme hnedka ráno jeli do aquaparku a byli tam někdy do tří, čtyř. Jen pro tentokrát jsme si sebou udělali můj oblíbený těstovinový salát. Bylo toho opravdu hodně, asi ze čtyř kil těstovin, plus spousta rajčat, dvě velké okurky, pár paprik... A dělali jsme 5 druhů, já vegetariánské s kysanou smetanou, tak speciální pro malou Deni, které nesmí mléčné výrobky, s tuňákem a majonésou, s tuňákem a kysanou smetanou, s tuňákem, kysanou smetanou a majonésou... Takže nakonec jsme sebou měli asi 6 velkých plastových krabic s jídlem a ono se to všechno nakonec snědlo =)
V neděli jsme chtěli jet zase na bobvou dráhu. Čekali jsme tam asi půl hodiny, už měli zaplaceno asi 10 jízd, ale pořád pršelo, nebo poprchávalo a tak se nakonec žádná jízda nekonala. Domů jsme jeli někdy v poledne, takže cesta byla totálně šílená, vedro bylo neskutečný, i když všechna okna byla otevřena dokořán. Ještě jsem si dala vystrčila nohy z okna a bylo i docela dobře.
Domů jsem se dostala někdy v šest, sedm a to je tak vše... Teda ještě jedna "zábavná" historka z cesty domů. Dohodli jsme se, že se stavíme u nějaké prodejny jejich ovčích sýrů. Jak už jsem psala, tak jedna neteřinka je alergická na kravský věci. A je opravdu dobře, že se o tom brácha zmínil v tom obchodě. Sice neradi, ale přiznali, že to nejsou čisté ovčí výrobky, ale že je půl napůl ovčí a kravské mléko. Což mimochodem na jejich obalu nějak nebylo zmíněno. Takže malá měla smůlu, já jsem si koupila takové velké sýrové srdce, které bylo moc dobré, ale pravda, jako pořádné ovčí výrobky to moc nechutnalo.

Slovensko 2012 den druhý

15. července 2012 v 22:38 | Anwi
Druhý den jsme jeli tedy do centra. Je to tam pěkný, i když některé zákoutí jsem teda vůbec nepochopila. Každopádně, první, co člověka zaujme je kostel sv. Mikuláše (nečekaně), což je docela malý a celkem hezký , udržovaný kostelík, který ale není na náměstí. Ale já mám raději takové ty kostely, co vypadají na svoje stáří. Bohužel jsem se nestihla podívat dovnitř, hned jsme šli na náměstí.
A to náměstí je prostě úžasné! Tedy, ta fontána (lepší název mě nenapadá, ale fontána to prostě není), co tam je je úžasná! Kdybych tam měla jinou společnost, hned bych se tam taky šla cachtat, jako děti, co tam byly! Ta voda byla tak krásně čistá, stejně jako celá fontána. A kousek dále byla prostě díra v zemi odkud tryskala voda. Je pravda, že třeba v Praze by něco takového nemohlo být, ale v nějakém menším městě určitě ano. A možná i je, nemohu říci, že bych byla ve všech zdejších městech, že.
Ale samozřejmě se mi tam něco i nelíbilo, že... Celou jednu stranu náměstí tvořila radnice, která se ale nedala vyfotit a ani pořádně prohlédnout, protože těsně před ní byly vysázené stromy. To mě vážně sralo, jak já tu budovu chtěla vyfotit! Ale ne proto, že by byla tak moc hezká, ale jen z toho důvodu, že se to nedalo =)
Pak jsem navštívila místní second hand. Nevadí mi přiznat to, že doma už nemám prakticky žádné oblečení, které bych si koupila v normálním obchodě. Všechno mám buď ze seconhandu, nebo kupované na aukru, od kamarádek. Tam mě to baví mnohem, mnohem víc! Přehrabovat se a tak. Paradoxní je, že jsem celkem nedávno nabídla ke koupi prakticky všechny svoje sukně a šaty, protože to nenosím a tam jsem si koupila novou =D Je zvláštní, společenská a možná jí i někdy využiji, nebo jí zase prodám, uvidíme. A pak taky takovou halenku. A zatímco já se hrabala v oblečení, tak chlapi šli zjišťovat informace o okolí a plánovali další cestu. Krásně rozděleno, že.
Z náměstí se šlo na další, menší. Tam už nebylo nic. Doslova. V jenom horu bylo trhovisko, což nebylo více jak 4 stánky s oblečením ještě horším, co prodávají u nás. Mně zaujal krámek s punčochovým zbožím, kde ale neměli nic vystaveno, musela bych si o to požádat, ale když já se tak ráda hrabu, takže jsem hned odešla. Ve vedlejším armyshopu taky nic nebylo. Tak jsme vyšli po schodech, kde mělo být obchodní centrum. Ale nakonec to bylo zbytečné, všechno bylo zavřené až na nějaké sportovní potřeby. Celá ta budova by měla být odstraněna, bylo vážně hnusný a kazilo to celé okolí.
A to už bylo okolo dvanácté a my se vydali na cestu zpět k autu, nakoupit něco málo na večerní grilovačku a já si konečně měla zajít do DM pro ten opalovák. Naštěstí tam to Dmko je, protože jinak bych tam asi těžko našla nějaký obchod, kde by se dalo koupit něco netestovaného. A jak jsem řekla bráchovi, raději budu spálená na uhel, než abych na sebe napatlala něco testovaného.
Doma jsem si pak dali jídlo a dolaďovali jsme plány. Původně se mělo jet do ledové jeskyně, kde by měla být teplota okolo -3°C, což by byla asi infarktová situace, jelikož venku bylo 45 na sluníčku, možná ještě víc. Každopádně nám na informacích doporučili navštívit jeskyni Svobody, že je prý delší a hlavně o hodně hezčí. A navíc tak bylo krásných 7 stupňů.
Ta jeskyně je v Dolanskej dolině (já vím, není to napsaný správně, ale co) a to okolí je naprosto úchvatný! Plný hotelů, ale ne těch, co známe od nás, všechny baráky tam byly ze dřeva. Od malých chatek, po obrovské hotely, všechno nádherně udělané, aby to nekazilo okolí, udržované a prostě dokonalé! Vážně, takovou nádheru jsem ještě neviděla!
Zdržet se jen pár minut, tak by jsme byli v prdeli. Měli jsme za to, že tam budou tak do těch sedmi, osmi, ale poslední prohlídka byla v 16.00. A my tam dorazili někdy v 15.45, takže štěstí. Původně se nejdřív mělo jet na bobovou dráhu a pak tam. A to by byla obrovská chyba. Ta jeskyně byla nádherná, úžasná, prostě dokonalá! A asi po minutě, co jsem tam vlezla, jsem začala litovat, že jsem nezaplatila 10 euro za focení. Když jsem to četla, tak jsem si ťukala na hlavu, že je to moc. Ale stálo by to za to, vážně! Taková nádhera se nedá ani popsat. Snažila jsem se nenápadně fotit mobilem, ale z těch fotek mi vyšlo asi 5 a ani ty nestojí za nic. Celá prohlídka trvala skoro hodinu, bylo tam skoro tisíc schodů ,ale ani to nijak nevadilo, jak tam bylo chladno a hlavně tam byl 100% čistý vzduch, kde se nevznášelo ani jedno jediné zrnko prachu. A když se k tomu ještě připočítá 98% vlhkost vzduchu, tak i velký astmatik vybíhal ty schody jako nic. Ale je pravda, že ke konci už jsem opravdu klepala kosu.
Po cestě dolů jsme se ještě zastavili u suvenýrů. Chtěla jsem si koupit takovou krásnou, roztomilou vosu, co vibrovala a pohybovala se, ale ta byla za 5 euro. Což je opravdu, opravdu hodně za hračku ani ne 5 cm velkou! Tak jsem si aspoň pořídila náušnice. Je to taková spirálka z drátu a uvnitř je kámen. Hrozně mě baví si do nich cvrnkat a poslouchat, jak to cinká =)
Bobová dráha je super, byla jsem na ní už kdysi u nás. Ta byla delší a pro dva. Tahle byla jen pro jednoho. Je to vážně super, první jízdu jsem jela s brzdami, dráha byla celkem mokrá a ono to čas od času nechce brzdit, takže by asi nebylo dobré jet naplno. Ale druhou jízdu už jsem jela bez brždění. Úplně! A ty zatáčky, to vážně stálo za to! Táta to celé natáčel na video, takže jestli se někdy poštěstí, a já to dostanu do rukou, tak to hodím na youtube. Nakonec jel i můj mladší brácha, který vůbec nechtěl a měl z toho strach.
Chtělo se nám jet ještě jednou, ale už zase začalo poprchávat, takže jsme se odebrali na cestu zpátky. Ovšem ten déšť znamenal, že nemůžeme grilovat, jak jsme chtěli. Škoda, celou dobu jsem snila o grilované kukuřici. Takže jsem si trochu zaexperimentovala. Udělala jsem si speciální sojové maso (nemůžu si vzpomenout, jak se tomu nadává) s fazolemi a do toho jsem si ještě zamíchala trochu brambor se slupnou z oběda. Vážně odvážný mix, ale bylo to moc moc dobrý. Dokonce to chutnalo i bráchovi (do té doby, než mu někdo řekl, že to není skutečné maso, ale jen soja).
Už se mi chtělo hrozně spát, ale ještě se hráli karty. Já teda nehraju, ale věřte mi, že sledovat to, je vážně úžasný. Můj brácha (ten starší) je totiž úžasný, když se trochu napije a pak prostě mluví a mluví a my se smějeme a smějeme. Chvílema je to až o zdraví, nejednou jsem se málem udusila vínem, když jsem se začala smát. Tohle je dar, neznám moc lidí, co by byli takoví, když se napijou, většina kamarádů je super, jsou zábavní, ale ne takhle. Dokonce znám i pár lidí, co dělají problémy a jednoho takového jsem dokonce na Slovensku potkala, ale ten dělá problémy pořád... Každopádně jsem pak odcházela do postele totálně mrtvá smíchy. Nakonec jsem se i dokopala do sprchy, což bylo to poslední, na co jsem se zmohla. Pak jsem si pustila na tabletu díl byl jednou jeden člověk a ani jsem nevydržela do samotného seriálu a usla u úvodní znělky =)


Fotky snad budou, blog opětovněq nespolupracuje a dávat to na jiný server je dosti náročné...

Slovensko 2012 den první

13. července 2012 v 21:11 | Anwi
Na Slovensku jsem byla na dovolené i minulý rok. A bylo tam moc moc krásně, i když zima. Tehdy jsme se váleli jen a jen v obrovském aquaparku Tatralandia. Bylo to super, ale bylo toho celkem dost, takže letos jsme si vymysleli lepší a hlavně bohatší program, i když Tatralandia tam samozřejmě nemohla chybět.
Letos s náma jeli ještě brácha se svou manželkou a jejich dvěma dcerkami. Takže jsme si pronajali celý barák. A že jsme si našli teda parádní! Byl ve stejném městě (Liptovský Mikuláš), ale na druhém konci, v části Iľanovo. A co bylo ještě lepší, tak jsem měla pokoj jen sama pro sebe (mimochodem, na webu bylo napsáno jednopostelová izba a k mému velkému úžasu jsem tam měla ty postele dvě =D)
Cesta tam byla o dost zajímavější, než minule. Odjížděli jsme ve středu večer, takže v den, kdy jsme všichni šli do práce. Naštěstí nemám řidičák, takže jsem se nemusela bát toho, že mi někdo bude chtít předat řízení =) Vyráželo se v půl jedné v noci z Kladno, jelo se přes Prahu, kde jsme vyzvedli bráchu a ostatní a pak se jelo směr Starý Hrozénkov. Tam už jsem taky byla, v roce 2009 se SN partou.
Za hranicemi mě opět překvapila nádherná příroda, jakou tam mají. A silnice taky super, většina baráků v perfektním stavu. I když tedy výjimky se tam našly, jako všude. Horší bylo, že se mi za celou cestu nepodařilo usnout, na rozdíl od bráchy, kterej vedle mně chrápal neustále. Takže v osm ráno, když jsme dorazili k Domčeku pri Medokyši (tak se ten dům jmenoval, tak jsem byla vzhůru už nějakých 24 hodin a táta dokonce 26 hodin. A šli jsme spát? Nene! Vybalio se a hned se jelo do aquaparku. Venku bylo krásných 34 stupňů a já už věděla, že byla blbost si sebou vzít opalovák jen dvacítku.
Každopádně tam bylo krásně, opět jsem si sjela všechny tobogany a díky těm dvoum čerticím tam byla opravdu zábava! Ta starší (4 roky) pořád chtěla jezdit na tobogánech a jelikož i na Slovensku tehdy byl státní svátek, tak tam bylo dost natřískáno. Takže polovinu času jsme strávili čekáním. A bohužel jsem poznala jednu věc, poláci jsou hrozný, hrozný hrozný! Aspoň ty, co jsme tam potkali. Nechápu, proč se chovali tak, jak se chovali, ale stěžovalo si tam na ně opravdu hodně lidí. Ale ani všichni poláci najednou (a že to byla většina návštěvníků!) se nevyrovnali jedné skupince rusů. Nejen, že neustále řvali a křičeli (jak je to v jejich zvyku), ale taky pořád předbíhali, strkali i do dětí a prostě se chovali jako hovada! K obědu jsem si tam dala brynzové pirohy a kurva, to je žráááádlo! Takové jsem u nás nikdy neměla!
Pak jsem se šli projít do Western city a já se odvážila jít na skoky z výšky do takového toho nafukovacího pytle. Nejdřív teda skákala Andrejka, ta šla na tu malou výšku (bylo to asi metr nad tím pytlem) a já jsme pak šla na tu horní (cca 4 metry). Já se výšek nebojím, ale nebyl to zrovna dobrý pocit, stát tam nahoře a koukat dolů. Ale skočila jsem a pak ještě jednou a ještě jednou =) Svezli jsme se ještě vláčkem, který chvílemi vydával zvuky jako by se měl každou chvíli rozpadnout, ale nakonec se tak nestalo.
Tentokrát jsme tam nebyli celý den, holky by to asi nevydrželi. Takže okolo páté odpoledne jsme se sebrali, všichni do jednoho pálení a rudý jako rajčata a jeli jsme koupit opalováky s větším faktorem. Což byl u mně problém, protože já používám zásadně netestovanou kosmetiku a tu v normálním obchodě neměli a DM bylo zavřené. Ale naštěstí druhý den bylo naplánované okoukávání centra města a výlet do jeskyní a na bobovou dráhu.
Potom jsme se ještě šli projít do okolí našeho domčeku - hned vedle něj teče léčivý pramen, který se jmenuje Medokýš (konečně jsem zjistila, co znamená to jméno toho domu a že to nemá vůůůbec nic společného s medem), kousek dál jsme potkali nádhernou chatku, která je mnohem hezčí a luxusnější než většina vil a domů, co jsem kdy viděla a pak dál a dál. Necelý kilometr od domku je sjezdovka (taky jsme v Tatrách, ne) s nádherným výhledem. Cestou jsem fotila skoro každou kytku, co jsem viděla, nějak mě to poslední dobou chytlo =)
Když se přijelo domů, tak už jsem byla opravdu hotová. Mrtvá! Taky už jsem byla na "nohou" více jak 35 hodin bez spánku! Takže jsme si naházeli do žaludku jídlo a hned jsem šla spát a přiznám se, že už jsem si ani nestačila vyčistit zuby (resp. jsem se na to vysrala...).

A jelikož mi tenhle blog, který mě začíná totálně srát, odmítá nahrát fotky, tak tady jsou aspoň odkazy na jiný server:
Tohle jsem blejskla cestou, nádhera!




















Tohle byl náš hrad:



























Motorka, motorka, motorka, motorka

17. března 2012 v 22:11 | Anwi
V pátek jsem šla na desátou na výstavu Motocykl s tím, že tam budu tak do té jedné. Jenže já jsem prostě magor do motorek a tak jsem tam vydržela až do 18.00 a v sobotu jsem se tam vrátila =) Na výstavě mě zajímala jen jedna motorka, má milovaná Kawasaki w800 Special retro edition. Miluju ji už od první chvíle, kdy jsem ji viděla na obrázku. Já nádherná a navíc není ani až tak moc drahá.
Ale co mě tam udrželo tak dlouho, to byl doprovodný program. První vozidlo, které mě posadilo na zadek, tak to byl Morgan 3wheeler. Trojkollé vozidlo v retro stylu, které ale má povolení jezdit i na evropských silnicích. Což je výborný! Měla jsem tu čest se v něm svést a to dokonce dvakrát. Morgan nádherně držel na silici, i když s ním pan Zvelebil jezdil tak, že pískaly gumy. Nepopsatelná jízda... A stojí jen 1 085 000 Kč což není moc, když si vezmu, že je to originál a ruční práce. Ale jedno mínus samozřejmě má, je to jako s motorkou, jen na sezónní jízdy =(
Míra Lisý je člověk se kterým jsem se určitě neviděla naposledy. Jeto 11ti násobný mistr ČR a vicemistr Evropy v mototrialu, ale hlavně specialista na bezpečnou jízdu na motorce. A věřte mi, že ten jeho kurz by měl absolvovat úplně každý, kdo jezdí nebo chce jezdit na motorce. Má tam i speciálně upravená stroje, takže se člověk nevyseká ani kdyby chtěl. Chystám se k němu na "předautoškolní" kurz. A nejspíše i na ten pro pokročilé. Na motorce jsem se ještě pořádně nerozmlátila a taky bych to nerada udělala =)
A nakonec výborný kaskadéři Crazy Day. Tihle pánové se toho nijak nebojí. Jejich show byla výborná a to i přes to, že měli opravdu málo prostoru. Jezdili tam na opravdu silných strojích, ale i na skútru. Člověk by skoro ani nevěřil, co všechno se dá provádět na takovém stroji. Ale ani tak pořád skútr nepovažuji za motorku =D A i tihle pánové mají školu, kaskarérskou, ale to už je pro ty, co si sou v sedle opravdu jistí. Já bych na to neměla... A i tady jsem se zapojila do jejich show. Hezky jsem si lehla na zem a nechala jednoho z nich, aby přeze mně skákal, přehazoval mi zadní kolo přes hlavu i nohy a podobně. A nakonec jsem se ještě projela s jedním z nich po zadních =) A taky jsem od nich dostala novou helmu, takže už konečně mám vlastní a je nádherná! Fotky budou =)
Prostě výborný dva dny plný řvoucích motorů a vůně spálené gumy =)

Londýn naposledy

3. ledna 2012 v 14:03 | Anwi
Jaj, ještě jsem zapomněla dodat poslední část Londýna, a to posabatonské dění. Nedělo se toho zas tak moc, ale zábava to byla.

Takže po Sabatonech jsme se vydali hledat non-stop Starbucks. Měl být kousíček od místa, kde jsme zrovna byli, ale to bysme nebyli my, kdyby jsme trochu nebloudili. A ani nám nijak nepomohlo, že jsme sebou měli Marinu, která v Londýně byla přece jen vícekrát, než my a navíc v tom Starbucksu taky už byla. No jo, alespoň byla sranda!

Nakonec se nám tedy povedlo najít vchod do Pancras st. a najít i ten non-stop Starbucks. Zavřený. Docela sranda, co?! Zima, že by psa nevyhnal, pár hodin (v případě Mariny) čekání na vlak a nikde nic otevřeného. Tak jsme začali pobíhat okolo a hledat. Okolo nás chodili lidi s kafem, takže tam někde něco muselo být otevřeno.

Poslední záchrana byla Costa. Tak bylo otevřeno!! Wou! Sice nám hned nechtěli dát kafe (pán zrovna uklízel), ale mohli jsme si tam sednout, bylo tam celkem teplo, takže my byli velice happy. Kdybych ale věděla, co nás tam čeká, asi bych zapla nahrávání na foťáku!

Nejdříve tam přišel jakýsi bezdomovec, který ale nebyl jako ty naši, dalo se s ním super povídat. Pak k nám přibyla ženská, která nám začala vyprávět, že je učitelka. Byla celkem dobře opitá a sama sobě se smála, že přece není možný, aby se takhle chovala učitelka, co učí malé děcka. Můžu říct, že takhle jsem se nenasmála už dlouho. A pak se vytasila s tím, že z vánočního stromečku ukradla ozdobičku vyrobenou z lega. Jenže jí začalo hryzat svědomí, tak si vzala kelímek a nějaké ty kuchyňské utěrky a šla to tam dát místo té ozdoby.

Ale to už jsem se smála tak, že to můj močák málem nevydržel. Tak jsem se odebrala na záchod. A můžu vám říct, zlatá Praha!! Poprvé jsem tam schytala uklízečku, tak jsem se vrátila a zkusila to za nějakou dobu znovu. Záchod byl sice přístupný, ale... Jediný, co uklízečka udělala, bylo, že nahrnula bordel z podlahy do kouta. Jinak po celém záchodě byly rozmatlaný hovna, umyvadlo bylo skoro černé a to jsem tomu věnovala jen párvteřinový pohled. Takže jsem se jim tak málem ještě pozvracela a zase odešla do Costy s tím, že si raději nechám prasknout močák.

Ale to se k nám přidal jistý David. Vcelku okouzlující muž, který byl ovšem taky pěkně nalitý. A to byla taprve sranda. Tedy, byla by, kdyby se nerozhodl dělit se o židli zrovna se mnou. Takže jsem celou dobu seděla jen na půl zadnice. A jako vždy, smíchu bylo až moc. A navíc se k nám potom přidala i paní učitelka, která se zrovna vrátila z tajné akce, která se ovšem nepovedla, protože jí tam někdo nachytal. To už jsem nevydržela a odebrala se hledat jiný záchod. Ten jsem našla, ale pro změnu tam pracovala uklízečka.

Už vcelku nešťastná jsem se vrátila do kavárny a dál se nechala rozesmívat paní učitelkou a Davidem. Ten se s náma podělil o své zeleninové chipsy, já si dala druhé kafe a je tiše kňučela. Nakonec jsem se tedy odhodlala zajít si na ten první záchod, který byl zázračně použitelný. To byla sakra úleva =)

Někdy po páté ráno nás opustila Marina, kterou čekala cesta domů. Prý dlouhá! Csssss, 2 hodiny vlakem oproti našem 16 hodinám v autobusu! Já nevím, na co si stěžovala. M jsme se rozhodovali, jestli zůstat v Costě, nebo ještě někam jít. Nakonec jsme se sebrali a jeli metrem. 4 libry za těch pár stanic! No nazdar, ale naše nohy by nás zpátky na Victorii už určitě nedonesly. Vyzvedli jsme si batohy a usadili se na autobusáku, kde jsme prostě a jednoduše usnuli. Když ono už to jinak ani nešlo.

Takže jsme si dali trochu toho spánku a pak se ještě trochu přošli. Někdy v jedenáct jsme se dostavili na místo odjezdu, i když ten byl až někdy vě 12.40. A to bylo taky dobře, protože z Londýna odjíždělo tolik lidí! Nejel jen jeden bus, ale hned 4, takže tam byl pořádný zmatek! Jak se blížila minuta našeho "nalodění", tak jsem se začala cítit opravdu šíleně unavená, až totálně vycuclá.

Takže než jsme dojeli na konec Londýna, tak já už jsem pochrupávala a z cesty domů si skoro nic nepamatuji. Jen musím konstatovat, že paní stewardka byla totální kráva. Nic tak nepříjemného jsem dlouho nezažila. Ještěže jsem to prospala =)

Sabaton 16.12.2011 Londýn, klub Koko

31. prosince 2011 v 19:48 | Anwi
Sabaton, poslední dobou jsem touhle kapelou skoro až posedlá. Důvodů je hned několik. Miluji jejich muziku, miluji hlas zpěváka Joakima a navíc miluji je osobně. Zbožňuji to, jak se chovají ke svým fanouškům. To, jak jsou ochotni po koncertu zůstat třeba několik hodin a kecat s náma. A zbožňuji Oskárka za to, že kdykoli se ho na cokoli zeptám, tak mi vždy odpoví, ať je to sebevětší kravina! A po tomto koncertu totálně zbožňuji klávesáka Daniela.
Kdybych do nich nebyla takový blázen, tak bych těžko byla schopná se sebrat a jet za nimi do Londýna. S Marinou jsme se před tím, než nás pustili dovnitř, bavili o tom, jaká je předkapela Hell. Doma jsem se pokusila něco o nich najít, ale vzhledem k tomu jménu jsem našla tisíce videí a odkazů, tak jsem se na to vykašlala. Marina mě ujistila, že je to hrůza hrůzoucí a že se mám opravdu na co těšit. A měla sakra pravdu!
Hell je kapela u které asi nebudu litovat, když ji už nikdy neuvidím. Muzika nebyla zas tak špatná, zpěv už byl na tom mnohem hůře. Ale ta show!! Proboha! Kapela byla ok, všichni vypadali jako zombie, jeden kytarista byl úplně výborný, ale zpěvák s trnovou korunou, co neustále máchal rukama (měl muzikálový mikrofon) ve stylu ala Ježíš, mě bavil asi tak 10 minut. Ano, přiznám se bez jakýchkoli výčitek, že jsem silně alergická na tyhle nábožensko biblistický píčoviny. A to jsem se raději nepokoušela vnímat text, stačilo mi, když zpěvák neustále žehnal, dělal kříž a podobně. Brrrrr!
Photobucket Photobucket
Naštěstí měli jen něco okolo 40 minut a pak už byla na řadě příprava na koncert Sabaton. Trochu mi tento jinak vcelku klidný čas znepříjemňovali Němci (nebo co to bylo za národnost), co stáli za náma. Kdykoli prošel okolo někdo známý, tak ječeli, že to už nemohlo být normální. Takže za těch pár minut příprav jsme mohli slyšet Emilovo jméno minimálně 6x, a to nepočítám ty chvíle, kdy byl na podiu déle, to řvali pořád. Já jsem sice magor, ale s ním jsem se pozdravila mávnutím ruky a byla jsem spokojená.
Photobucket
Pak nastal ten nejočekávanější okamžik, a to totiž odpočet! A jako vždy stylově - Final Countdown od Europe. A pak už The March To War. Bylo krásné vidět zase oba Daníky, jak vběhli na podium! Při Ghost Division se na nás nalepily zadní řady tak, že jsem nebyla schopná ani si stoupnout na špičky. Ani na jednom koncertu se mi tohle ještě nestalo, vždycky jsem byla namáčklá, ale nikdy takhle moc. Upřímně, zlaté koncerty v ČR!
Další skladba byla ale velkým překvapením: Primo Victoria. Ne, že by tenhle song normálně nehráli, ale, sakra, dát ji hned jako druhou?! Vždyť tenhle song byl vždycky ke konci a tam mi taky vyhovoval. Takhle na začátku, vážně chyba, pánové!
A čím byl vlastně tento koncert tak zvláštní? Byl delší, ale hlavně tím, že Joakim vždy řekl 2 songy a podle reakcí fans zahráli jeden z nich. Což bylo docela vtipné, protože někdy se dostali do patové situace. Ale co, skoro vždy zahráli to, co jsem chtěla.
40:1
Cliffs of Gallipoli
Screaming Eagles
Coat of Arms
Po CoA byly vyhlášeny The Final Solution a The Price of a Mile. Obě mám zatraceně moc ráda, ale přece jen tu první o trochu víc. Ale bohužel fans si vykřičeli The Price of a Mile. Ovšem sranda byla, když Joakim to prostě neslyšel. Dle něj to bylo nerozhodně. Fanoušci křičeli, že více měl zrovna tenhle song, všichni ostatní z kapely mu to říkali taky. Já pozorovala Oskara. Ten to jen tak pozoroval, pak rozhodil rukama, obrátil oči v sloup a začal hrát úvodní tóny PoM. Ten jeho výraz byl opravdu nezapomenutelný!
Poté si fanoušci i bez výběru vykřičeli Wolfpack. Miluji ten song!
Má milovaná Talvisota byla ohrožena jiným songem, který si ovšem ani nepamatuji. Protože jsme si vykřičeli právě Talvisotu. A krásný pohled byl zase na Oskárka. Když Joakim vyhlašoval ty dva songy, tak jsem se koukala na něj a Oskar na mě. Ale když jsem se koukla na Oskara, tak on si dal ruce za záda a dělal takové ty xichty typu "já tady nejsem!" Vlastně on a Rikard tam dělali celý koncert blbosti a krásně nám opičkovali před foťákama. Aspoň máme pořádně fotky =)
Panzerkampf
A další songy na výběr: Uprising nebo White Death? V tu chvíli jsem měla po náladě. Uprising mi upřímně vadí. Nemám tenhle song ráda, zato White Death je moje srdcovka. Ale jak se dalo čekat, tak Uprising si získal více křiku. Ale Joakim potěšil mé srdce, řekl, že zahrají obě dvě!! Wou, to se mi ten Uprising poslouchal hned lépe! Každopádně Joakim je hlava děravá a hned po tomhle songu už zase dával na výběr z dalších dvou. Všichni fanoušci křičeli, že chtějí WD, ostatní z kapely na něj taky křičeli, ale nic. Až Pär za ním musel přijít a zakřičet mu to do ucha. Naštěstí, to bych mu neodpustila, kdyby mi nedali milovanou White Death!
Back in Control
Swedish Pagans
Panzer Battalion
Attero Dominatus
Po AD si fanoušci zkoušeli vykřičet Union. Co jsem koukala na Oskara, tak on s tím neměl problém, ale Joakim se přiznal, že si nepamatuje text, takže tuhle písničku určitě dát nemohou. Za což se mu fans hezky vysmáli. Ale místo toho dali Purple Heart. Co moje paměť sahá, tak tenhle song jsem ještě na živo neslyšela...
Následoval Metal Ripper. Tuhle jsem taky ještě neslyšela. A je dobře, že ty špatné zprávy přišly až po ní. Jinak by ji tam ani nedali. Po ní jim bylo oznámeno, že už mají posledních pár minut. Byli tím opravdu překvapení, pak jsem se dozvěděla, že těch písniček měli na seznamu mnohem více.
Nakonec tedy byla už jen a jen Metal Medley, která na konci koncertu prostě musí být. Bylo to docela zklamání, čekala jsem delší koncert, ale chápu, že tohle nebyla jejich chyba. Taky kapela říkala, že už tam ani nepáchnou. A není se jim čemu divit!
Photobucket Photobucket PhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucket
Po koncertu jsme měli chvilku na vypití si vody a pak už nás vyhnali ven, kde už stála další fronta na další koncert. Vážně strašný klub!
Venku jsme nečekali ani tak dlouho a přišel mezi nás mistr Myhr! To je vážně jeden z nejúžasnějších lidí na světě. Hrozně milá osoba, musela jsem si ho olíbat. Tedy, jen trochu, taková malá pusinka na tvář. A to jsem ještě ani nevěděla, co nás čeká! Chvilku jsme si tam s ním povídali, pak jsme se šli ještě vyblejsknout s Emilem. Taky úžasná osoba, co si zasloužila pusu! Jen hrozně moc lituji, že jsem ho nezastihla na podiu jako bassáka!
Jako další se přihnal Joakim, se kterým jsem měla jako vedení možná někdy i budoucího Czech Panzer Battalionu rozhovor o tom, že je to lhář prolhaný a že má velký problém. No jo, když on si skoro ani nepamatuje, jak se jmenuje, jak by si mohl pamatovat o čem jsme se bavili před rokem v Praze... Ale i tak grrrrr! Každopádně slíbil na další rok jeden koncert (další mínusové body) a další dva na další rok. Nic moc informace. Ale já se na tohohle člověka nedovedu zlobit moc dlouho. Hlavně když se na něj sesypali dosti opilí Poláci, co ho oblejzali. Chudák! Ale bylo to i vtipný. Ale on pak zvolil taktický ústup a s výmluvou, že je mu zima, zalezl zpátky do klubu. Srab jeden!
Pak přišli Oskar a Rikard a Pär. S O&R se nemá vůbec cenu bavit o tom, co se děje okolo kapely. Takže jsem si ještě postěžovala Pärovi. Ale on nebyl úplně v pohodě, už při koncertu vypadal dosti unaveně) a kdo by mohl trápit takového méďu?!
Jako poslední vylezl Daniel Mullback. Hnedka jak vyšel ven, tak taky dostal svůj díl. Vynadala jsem mu, že tak kvůli němu mrzneme. Ale jen tak ze srandy. Vycvakli jsme se s ním taky a nechali ho plavat. V tu chvíli nám přinesl druhý Daniel tu nejúžasnější věc a to celou konev horký, výborný kávy. Opravdu byla jedna z nejlepších, co jsem kdy pila! Mňam!
Pak se tam ještě chvilku postávalo a kecalo. Jak mi sdělil Johan, tak ta káva chutná stejně jako polibek švédského chlapa. Má odpověď byla jasná ? přestěhuji se do Švédska.
Pak většina kapely i s některými fans naskákali do aut a jeli někam do klubu. Zůstal u nás už jen Daniel Myhr, ale ne úmyslně. Chudák =) To už jsme tam u něj byli jen já, Kris a Marina. Řekla jsem mu, že se nemusí bát, že se o něj postaráme. No jo, ale jak řekl, tak zbytek kapely by ho sháněl a kdyby tam nepřijel, tak by byli naštvaný. Takže se objednalo další taxi a hurá na afterparty!
PhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucketPhotobucket
 
 

Reklama